Stejné problémy... stejné plusy? Fratellis: In Your Own Sweet Time (recenze)

2. dubna 2018 v 9:45 | C Jay |  Recenze
Život někdy funguje na principech zákonů schválnosti. Podle všeho jen několik hodin poté, co jsem musel recenzi páté desky Fratellis odložit, protože nebyla nikde dostupná… se objevila na YouTube! Znamenalo to konec skoro ročního čekání stupňujícího se s každou novou ochutnávkou. Nyní se tedy konečně dozvíme pravdu! V první recenzi In Your Own Sweet Time v České republice!



RECENZE
Tím se primárně nechci vytahovat (možná jen trochu), spíš to poukazuje na to, jak malého zájmu se téhle pozoruhodné kapele ze Skotska u nás dostává. Ale jak vždycky říkám, je to škoda těch ostatních!
Protože jméno i obal známe už mnoho měsíců je první dojem spíš důvěrné setkání. Nezměnilo se nic a stejné zůstanou i dojmy. Obal je zvláštní, jeho vzezření se ani po tak dlouhé době neokoukalo… a myslím, že ani neokouká, protože něco takového se jen tak nevidí. Ačkoli po všech stránkách originální, nevypadá jako obal rockové desky. Ani název in Your Own Sweet Time nezní úderně… a popravdě ani příliš zajímavě. Titulní skladbu bychom hledali marně, i když samotný dlouhý a kostrbatý titulní obrat v jednom songu zazní.
Do tracklistu se naskládalo jedenáct tracků, fratellisovský standard. Při stopáži pětačtyřiceti minut (a tenhle údaj jinde než tady nenajdete, protože nikomu zatím nestálo za to, aby to sčítal, haha) to znamená, že průměrný song bude mít víc než čtyři minuty.
Začínáme s důvěrně známou Stand Up Tragedy, jakýmsi černým koněm celého elpíčka. Jak Jon Fratelli prozradil, tuhle pecku kapela i nahrála jako první. Slyšel jsem ji po docela dlouhé době a musím říct, že dojem z ní mám daleko lepší než na začátku. Ano, to zpracování je pořád divné, ale posluchač už si zvykl a může se tak líp soustředit na kladnější stránky songu. Za sebe si přesto myslím, že kdyby ji kapela natočila v rockovějším duchu, mohl být výsledek skvělý. Mohlo by to dopadnout jako s Too Much Wine, na studiové nahrávce zanesené spoustou zbytečných zvuků, zato na koncertě jednoduché a svěží. Kdo nevěří, může se podívat na video, kde Jon hraje Stand Up Tragedy sám a akusticky. Nepoznali byste ji.
Začátek alba je silný, protože nastupuje Starcrossed Losers, píseň pro Fratellis atypická, ale přesto velmi krásná. Možná jí bude trvat, než se vám dostane pod kůži… ale pak to stojí za to! Protože vás nezaujme - ona vás rovnou strhne a to každý song neumí, jakkoli vyniká kvalitou. A za sebe říkám, že to je moje druhá nejoblíbenější pecka celé desky a jeden z nejpozoruhodnějších tracků, s nímž Fratellis kdy přišli.
I Sugartown jsme už měli možnost poznat, ale pouze v akustické podobě, proto jsem byl zatím se soudy opatrný. Studiová verze za účasti Barryho, Mince a Willa se však příliš neliší. Sugartown se od začátku profiluje jako milá, pomalá píseň a její nasládlý charakter výstižně odráží její název. Na desce patří k tomu lepšímu a určitě si své fanoušky najde.
Až na čtvrté stopě najdeme úplně novou záležitost pojmenovanou Told You So. Po tak silném začátku to má docela těžké. I bez téhle konkurence by ale nejspíš moc nezabodovala. Také ona sice sází na pomalejší tempo, nedaří se jí ale tolik jako Sugartownu. Poslech kazí i několik zbytečných efektů. O písni nejde říct, že by byla špatná… nemá ale nic extra, čím by svého posluchače upoutala a získala na svou stranu. Naopak, už po dvou minutách může začít nudit, protože se nijak nevyvíjí.
Teď na nás čeká dávný známý. The Next Time We Wed jsme měli možnost poznat jako vůbec první track z tohoto alba. Na prvotní poslech tehdy nezanechala kdovíjak skvělý dojem. Už pro podivný sound, podivné aranže… a slabší melodii. Úderný rytmus to celé sice drží nějak pohromadě, výsledný dojem přesto zůstane rozpačitý. Zajímalo by mě, jak by zněla třeba na desce We Need A Medicine.
I've Been Blind je z úplně jiného těsta. Jí prostředí téhle desky sedí skvěle, jinde a jindy by se nejspíš radikálně proměnila a nejsem si jistý, jestli by jí to prospělo. Už od svého uvedení v lednu sklidila nejen u mě, ale i u dalších nadšené ohlasy a stala se příslibem, že nové album nemusí být plné pouze divnot ve stylu Stand Up Tragedy. Od té doby dodneška se navíc nijak neoposlouchala, zní pořád tak skvěle jako na začátku. Patří k naprosté špičce tracklistu a je mou osobní favoritkou. A taky nejkratší, žádná song tady neklesá pod tři minuty!
Pod šťastnou sedmičkou se objevuje Laughting Gas, také dosud známá jen v akustické podobě. SeS ní studiová verze mnoho společného nemá, nemusí to však vadit, protože má své podmanivé kouzlo a charakterově se blíží předcházející pecce. Pochvalnější popis těžko existuje. P. A mimochodem, text obsahuje i onu titulní frázi "in your own sweet time".
Advaita Shuffle (ten název jsem se dodneška nenaučil psát, natož vyslovovat) od začátku vypadá, že chce udeřit na rockovější strunu. V kombinaci se zvláštním zvukem alba to vypadá jako riskantní krok. Prvních sedmdesát vteřin ale všechno vypadá dobře. Pak však přijde dost zvláštní bridge, který působí v porovnání se zbytkem nepatřičně. Dalo by se říct, že nepatřičně působí skladba tak nějak celkově.
V tomto ohledu zanechá daleko lepší dojem přicházející I Guess…I Suppose. Fratellis ji postavili na silném a velmi rytmickém základu. Ten nejenže skvěle drží, ale zároveň dobře zní. Snahám navázat na staré blues inspirované tracky se na minulém albu moc nedařil… tady to jde i navzdory soundu mnohem lépe. A vyzdvihnout musím skvěle gradující závěr.
Do trojice k nim bychom měli přiřadit i Indestructible. Co do hodnocení bych ji asi postavil doprostřed. Zní lépe než Advaita Shuffle… ale posluchači moc nenabídne. Její umístění skoro na závěr tracklistu tak dává smysl. Tam se výjimečné songy vyskytují málokdy.
Poslední track by naopak měl být velkolepým vyvrcholením. Už proto, že stopáž I Am That dosahuje skoro sedm minut, která se tak stala nejdelší písní Fratellis. Už úvod naznačuje, že půjde o něco velkého. A velké to je, což o to. Jen nevím, jestli to zafunguje, jak si kapela představovala. Mně osobně tenhle song moc neoslovil. Jinam než na samý závěr se přesto nehodí, takže minimálně z tohoto pohledu to byla dobrá volba.

HODNOCENÍ
Přiznám se, že jsem nějaká velká očekávání neměl. S největšími favority jsme se seznámili už před pár měsíci a těžko bylo předpokládat, že by se v těch zbývajících pěti písních ukrývalo zlato, s nímž by se Fratellis nepochlubili. Přesto jsem byl zvědavý, jaká bude úroveň písní, odsouzených hrát druhé housle. Vesměs potvrdily moje očekávání, přesto jsem byl několikrát příjemně překvapený.
Už proto, že kapela vyřešila věc, která se vyprofilovala jako největší problém - jak spojit songy typu I've Been Blind a Next Time We Wed. Povedlo se to, nikde žádné viditelné sváry nebo křiklavé rozdíly. Album celkově působí vyváženě a kompaktně a už v tomhle se pozitivně odlišuje od svého předchůdce, kde se potenciál několika songů utopil ve zbytečných zvucích a efektech. Podobný problém mělo i několik dnešních skladeb… ale na druhé straně, tohle vám bude někdo, kdo obdivuje sound We Need A Medicine, tvrdit vždycky…
Znakem každého silného alba je také absence naprostých propadáků nebo průměrné vaty. Na In Your Own Sweet Time takové taky nenajdete. I slabší kousky si drží slušnou úroveň, kvalita nekolísá. Je tedy In Your Own Sweet Time výjimečnou deskou? Nejspíš ne, nejvyšší příčky se útokem téhle placky příliš neotřásly. Na druhé straně ale nesouhlasím se zahraničními recenzenty, kteří hodnotili většinou průměrně, mezi padesáti a šedesáti procenty. Album má na víc. Nabízí hned několik dobrých a zajímavých kousků, jednotný sound, silnou image… a také celkově milý a pohodový charakter. To samozřejmě nemusí stačit každému a vysvětlovalo by to vlažná hodnocení. Za sebe ale říkám, že já zklamaný nejsem a tohle album u mě rozhodně nezapadne….
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama