TOP: Moje nejoblíbenější punkové songy

7. února 2018 v 12:04 | C Jay |  Žebříčky
Dnešní žebříček bude speciální. Protože jde o poslední článek této rubriky, rozhodl jsem se tentokrát představit můj ryze osobní pohled na věc a od každé kapely, jejíž dílo se objevilo v recenzi na Rocksetu, vybrat jeden nejoblíbenější song. Někde jsem se nerozmýšlel, někde mě trápilo dilema.


V mnoha případech ale nepůjde o setkání první, protože spousta z mých favoritů se objevila v rubrice Song týdne. Z dnešních devatenácti případů to bylo deset, tedy víc než polovina. Vezměme to popořadě, začneme na začátku sedmdesátých let a půjdeme až do současnosti:

NEW YORK DOLLS - LOOKING FOR A KISS
ROK: 1973
New York Dolls nepatří sice k mým top oblíbeným kapelám, v jisté době mě ale jejich hudba docela bavila. Mám na mysli především debutové album, to druhé za moc nestálo. Nejde samozřejmě opomenout jejich historický význam, jaký měli především na britskou scénu, protože většina tamějších hudebníků uváděla Dolls mezi svými vzory. Looking For A Kiss pokládám za nejlepší, protože se v ní nejvýstižněji odráží všechny přednosti této kapely - rokenrol a freak show.

PATTI SMITH GROUP - GLORIA
ALBUM: Horses
ROK: 1975
S královnou punku jsem se poznal teprve předloni za zvláštních okolností. Dělal jsem si na internetu zajímavý (dnes už bohužel nedostupný) test punkové osobnosti a vyšla mi právě ona. Proto jsem se rozhodl, že se s ní seznámím. Bylo to prostřednictvím songu Gloria. To, jak hluboce na mě zapůsobila, jsem už několikrát líčil a ještě téhož měsíce se objevila i v Songu týdne. I když jsem od té doby slyšel pět jejích desek, žádná jiná píseň už Glorii nepřekonala. Láska na první poslech.

ROK: 1981
Ramones mám naopak naposlouchané už hodně dlouho a jejich jednička spadá do doby mého prvotního zájmu o tuto kapelu. Slyšel jsem ji poprvé na výběru Greatest Hits a i když se mi nezalíbila na poprvé, postupně jsem si ji zamiloval. Možná to vypadá zvláštně, že za ní zůstaly jiné skvělé songy, navíc domovské album vyznívá rozpačitě ještě dnes. Právě proto myslím, že právě Rock'n'Roll Radio ho zachránilo od většího průšvihu. Možná by mu jen slušelo tvrdší pojetí. Byl mou první jedničkou v Songu týdne.

DAMNED - NEW ROSE
ROK: 1976
Damned mě naopak nikdy moc neuchvátili a ani jejich debutová deska si v recenzi nevedla úplně dobře. I kvůli tomu jsem rezignoval na jejich pozdější tvorbu. O to víc si ale cením právě New Rose, kterou pokládám za perfektní. Jenom na ní jejich hudba dokonale zafungovala. Má všechno - zběsilé tempo, chytlavý riff, dobrou melodii… a ohlušující úvod na bicí! I ona byla v Songu týdne při příležitosti svých čtyřicátých narozenin. Dostala se tam ale za zvláštních okolností. Více v dalším článku.

ROK: 1981
Stará kapela Joea Strummera byla loni v létě jen malým zpestřením, protože její hudba, jakkoli melodicky a rytmicky povedená, byla spíše relikvií minulosti. A platí to i o favoritovi a jejich nejznámějším tracku Keys To Your Heart. Přes tyto námitky se mi zalíbila na první poslech a nic dalšího už ji nepřekonalo. Pohodový rockový flák, co si na nic nehraje a upoutá svou bezprostředností a smyslem pro improvizaci.

SEX PISTOLS - DID YOU NO WRONG
ALBUM: singl
ROK: 1977
Tenhle song nebyl mou jedničkou odjakživa, na začátku se na výsluní vyhřívala Anarchie, kdo jiný. Did You No Wrong jsem kvůli tomu, že dělala křoví singlu God Save The Queen poznal až později a poprvé jsem ji slyšel ve filmu Děs a běs. Zaujala mě, protože jsem ji neznal, vyhledat ji ale nebylo snadné. O to víc si jí cením. I ona se pyšní všemi typickými sexpistolskými atributy a dovádí je na maximum možností. A instrumentální pasáž prostě nemá chybu.

CLASH - TOMMY GUN
ROK: 1978
Tommy Gun je nejen mou jedničkou od Clash, ale patří i k mým vůbec nejoblíbenějším skladbám. Má prostě melodii, kterou nejde dostat z hlavy. Nebyl ale mým oblíbencem vždy. Na první poslech u mě propadl, tehdy u mě vedla Career Opportunities. Naučil jsem se ho mít rád až postupně, ale s každým poslechem jsem si ho cenil víc. I on se logicky objevil v Songu týdne, i když při jeho rozboru jsem se tehdy trochu zamotal do textu a následně to musel upravovat.

HEARTBREAKERS - PIRATE LOVE
ALBUM: L.A.M.F.
ROK: 1977
Tohle je první specifický případ, protože až dosud jsme viděli přehled známých songů a hitů. Pirate Love mezi nimi působí jako malá ryba, není ani nejznámějším songem ze sólové dráhy Johnnyho Thunderse. I k ní jsem si hledal cestu déle, původně jsem za nejlepší považoval Let Go. Dnes na ní oceňuju hlavně silný rytmus, kytaru, sólo, jedno z mých nejoblíbenějších… a hlavně to, jak to celé drží pohromadě a vytváří vynikající výsledek.

VOIDOIDS - BLANK GENERATION
ROK: 1977
Tenhle můj favorit byl středem pozornosti minulý čtvrtek, ještě docela čerstvé paměti, takže bych nemusel jeho kvality znovu rozebírat. Voidoids ale vydali dvě alba a to druhé s názvem Destiny Street vyšlo až v roce 1982. A zjistil jsem to až při psaní tohoto článku, takže jsem ho zatím neslyšel a je možné, že ukrývá ještě lepší píseň. Blank Generation ale zůstává tak jako tak ikonickou skladbou své doby s úžasným potenciálem.

TENPOLE TUDOR - THREE BELL IN A ROW
ROK: 1981
Jedno z nejkomičtějších punkových uskupení loni v recenzi propadlo a až minulý týden mu trochu napravil reputaci. Tenpole Tudor přesto zůstali kapelou jen několika povedených songů. Za nejlepší pokládám ódu na hazard naruby nazvanou Three Bells In A Row. Je vtipná a komická zároveň však nepostrádá dobrou melodii a vpravdě punkové nasazení. Tenpole Tudor se při ní ukázali v nejlepším světle a jejich zpěvák Eddie v nejlepší formě. Mou jedničkou byl tenhle song od začátku.

PROFESSIONALS - KICK DOWN THE DOORS
ROK: 1981
Uskupení Steve Jonese a Paula Cooka po Sex Pistols znám krátce. Jejich materiál mě zaujal, a pokládám ho za celkem dobrý. Trochu načančaný, ale pokud jejich tracky dobře šlapou. Nejlépe podle mě šlape Kick Down The Doors - ukázka citlivého spojení osmdesátých let se sedmdesátkovým rockem. I tohle je v podstatě malá ryba, zapomenutý hrdina. Je na ní však dobře vidět, že poklady se dají najít všude. Se skvělou melodií, rytmem, zpěvem i kytarou. A jednoznačně upřednostňuju pozdější studiovou verzi než původní demo.

DEAD KENNEDYS - HALLOWEEN
ROK: 1982
Na tomhle místě jsem poprvé výrazněji zaváhal a rozhodoval se mezi dvěma koňmi - Halloweenem a Kill The Poor. Oba byly v Songu týdne a asi mi dáte za pravdu, že jde o skladby výjimečné kvality v diskografii Dead Kennedys. Rozhodl jsem se nakonec pro první volbu, líbí se mi na ní ústřední basová linka, rychlé tempo a taky spád. Navíc, říkal jsem to mockrát, to šílené intro se čtyřmi nástroji a řvoucím Jellem prostě nemá chybu!

NIRVANA - IN BLOOM
ALBUM: Nevermind
ROK: 1991
Nirvana pevnou součástí Rocksetu nebyla. Nevěnoval jsem se jí proto, že ji považuju za součást jiného fenoménu, kde nemám takový přehled, abych o něm rozdával rozumy. I proto jsem na sebe mohl svůj nejoblíbenější song už tehdy, na podzim 2016. Na pozici In Bloom se od té doby nic nezměnilo, za jedničku ho považuju pořád. Už proto, že vedle všech charakteristik, které dělají Nirvanu skvělou, se tam našel prostor i pro skutečně líbivou melodii, zabalenou v drsném rockovém hávu, což je kombinace, jíž málokdy odolám.

BILLY TALENT - LOUDER THAN THE DJ
ROK: 2016
Dostáváme se do současnosti a k vůbec nejmladšímu favoritovi. Do předloňského léta se na prvním místě Billy Talent už dlouhodobě držela pecka Lies z jejich debutového alba. Louder Than The DJ ji překonal proto, že díky němu se hudba Billy Talent více přiblížila mému vkusu. Naznačila nový směr možného vývoje, k němuž se kapela sice neodhodlala, zůstává ale šance, že nezůstane u jediného songu. Byla by to škoda, protože tohle je vážně pecka! V té době jsem neposlouchal nic jiného. A klip k němu taky miluju.

ROK: 2003
Alternativní projekt je tu vlastně jen do počtu, protože bychom ho mohli klidně zařadit pod Green Day, kde by ho převálcovala většina produkce. Dá se to omluvit specifickou produkcí…a že specifická je! Pokud bych měl z toho čtrnáctidílného tracklistu vybrat nejlepší stopu, ukázal bych na titulní song. Slyšel jsem ho jako vůbec první a i když je zvukové balení podivné, melodie to dokáže utáhnout k celkem solidnímu výsledku.

FRATELLIS - HALLOWEEN BLUES
ROK: 2013
V tomto případě jsem měl největší dilema, vybíral jsem rovnou mezi třemi stopami, přičemž každá pochází z jiné éry Fratellis. Prvním bylo Cigarello rychlý a energický track z roku 2007, druhým Halloween Blues, otvírák desky We Need A Medicine a třetím They Go Down z EP Soul Crush. Rozhodl jsem se pro Halloween Blues, nejen pro jeho kvality (které jsou nesporné), ale také díky jakési nostalgii, protože si dodnes pamatuju, jak úžasně na mě zapůsobil při prvním poslechu.

HALLINGTONS - ALIEN GIRL
ALBUM: Alien Girl
ROK: 2015
Tohle norské uskupení inspirované Ramones vydalo několik épíček, v recenzi se ale objevilo jen jediné a to hlavně proto, že jsem kvůli časovému skluzu hledal něco krátkého. Z plejády těch osmi songů mě nejvíc zaujala titulní Alien Girl. Asi jako jediná není tak očividně inspirovaná Ramones, má dobrou melodii a i provedení se mi líbí.

ALBUM: singl
ROK: 1966
Beatles měli na Rocksetu exkluzivní postavení, nepatřili do punkového schématu, objevovali se ale v Songu týdne a v různých výročních článcích. Vybrat svůj nejoblíbenější song od nich v tak nabité konkurenci je úkol takřka nemožný, rozhodl jsem se podle toho, kterou jejich skladbu si pouštím nejčastěji. Mým dlouhodobým favoritem je přitom jejich cover Rock And Roll Music, ale protože nejde o původní tvorbu, nemůžu ho sem zařadit. Paperback Writter si mi líbí díky jeho rockovému charakteru, kytarové vyhrávce a melodii. Mám radši první polovinu šedesátých let Beatles (1962-1966) a tenhle song se blíží i mým rockovým požadavkům.

GREEN DAY - ?
Svou poslední jedničku si nechám na zítra do posledního Songu týdne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama