Song týdne: Sassafras Roots

8. února 2018 v 11:52 | C Jay |  Song týdne
Tak tohle je on, můj nejoblíbenější song od Green Day. Malý, nevýznamný, zapomenutý díl skvělého alba Dookie, co naživo zazněl až po dvaceti letech od premiéry! A vlastně i bez jakéhokoliv potenciálu. Vždyť jaký potenciál by mohla mít skladba s nesmyslným názvem, která je úplně o ničem? A to doslova!



Můžeme začít rovnou tím koncertováním. Pokud budete hledat živý záznam Sassafras Roots, vypadnou na vás dvě videa z roku 2013. Jsou to záznamy koncertů, kde Green Day připomínali blížící se výročí své první světově úspěšné desky. Díky tomu si mohli fanoušci a návštěvníci poslechnout kompletní tracklist Dookie. Včetně Sassafras Roots. Jinak by nejspíš nezazněla. Existuje samozřejmě možnost, že ji Green Day hráli v samotném devadesátém čtvrtém, z té doby se ale nedochovaly dostupné záznamy. Nebo se zatím neobjevily.
Je to chyba, smůla a ochuzení? Z minulosti víme, že Green Day spoustu skvělých písní živě nehráli a že to opravdu škoda je. Stačí jmenovat: Jinx, Reject, Ha-Ha, You're Dead, On The Wagon Again. V tomto případě…z jedné strany určitě ano, protože song je povedený, má příjemnou melodii a rozhodně nepůsobí jako vycpávka. Na straně druhé nejde o žádný extra superhit, sami Green Day si to uvědomovali. Je to prostě milý, skromný track.

V úvodu jsem nepřeháněl, když jsem tvrdil, že textově je ten song o ničem. Hlavní téma textu zní "wasting time" tedy mrhání časem. To se jako červená nit táhne celou písní. Poselstvím, nebo pointou (lze-li to takhle nazvat) je výzva k ostatním podobným znuděným lidem, aby tím časem mrhali společně a odstranili tak ze svého života aspoň tu samotu. Může se jednat stejně tak o výzvu pro kamarády jako pro milovanou dívčinu. Konkrétní z textu nevyplývá, nelze totiž odlišit množné a jednotné číslo druhé osoby a zároveň slova obsahují málo náznaků, že mluví k jedné osobě, ne k několika. Inspirací pro píseň ale bylo skutečné děvče, Amanda. Konkrétně to stejné, které je hlavní hrdinkou skladby She a později i Whatsername.
Název nedává na první pohled žádný smysl… vlastně ani na druhý a člověk se musí trochu snažit, aby se výsledku dopátral. Jde zřejmě o narážku na oblíbenou americkou limonádu root beer. Ta se vyrábí ze stromu jménem kašťa, což se latinsky a anglicky řekne právě sassafras. Doslovný překlad by zněl "Kořeny kašti". Vidíte sami, že to pořád valný smysl nedává. Autorem je názvu Mike Dirnt. Prozradil to BJ v jednom svém tweetu z roku 2011.

A jak se stalo, že je tohle můj nejoblíbenější song od Green Day? Dookie bylo druhým albem kapely, které jsem znal. Nimrod mě moc nezaujal, Dookie si vedlo lépe a mezi pěticí favoritů z něj nechyběla ani Sassafras Roots. V konkurenci Having A Blast, Pulling Teeth a Coming Clean a FOD mi tehdy přišla jasně nejlepší. Takže jsem ji poslouchal nejvíc a časem už bez ní nemohl být, i když jsem poznal další desítky povedených písní, včetně těch ze třetí studiovky. Neumím to nějak rozumově vysvětlit. Ale i taková umí být hudba.…


Zmíněná živá (a skvělá) performance Sassafras Roots na koncertě v Readingu 2013.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama