Song týdne: Blank Generation

1. února 2018 v 13:32 | C Jay |  Song týdne
Čeká nás dnes předposlední Song týdne. A protože poslední týdny tohoto blogu se nesou ve znamení dohánění všemožných restů, říkal jsem si, že by byla velká škoda neseznámit se podrobněji s nejlepší písní Richarda Hella a jeho kapely Voidoids - Blank Generation! Silných generačních zpovědí v hudbě známe několik a většinou se na ně nezapomíná… tedy až na tuhle.



Richard Hell už jednou v songu týdne byl. V rámci Měsíce zapomenutých hrdinů uzavíral cyklus čtyř recenzí desek, které se neudržely v paměti. Skladba Love Comes In Spurts tehdy zazněla hlavně proto, že na jeho vlastní desku Blank Generation se dostalo až o několik měsíců později. Abychom mohli její titulní song úplně pochopit, musíme se krátce zmínit o autorovi.

Richard Hell patřil k newyorské punkové a protopunkové scéně. Začínal kdysi s Tomem Verlainem v kapele Neon Boys. Když od ní odešel, vznikla z ní formace Television. Richard se dal dohromady s Johnnym Thundersem a krátce účinkoval v jeho kapele Heartbreakers s baskytarou. I když ani tam s dlouho neohřál, svůj vliv zanechal. Hell byl nihilista, nihilismus zjednodušeně znamená postoj odmítání a popírání - autorit, názorů hodnot a podobně. Řadí se k filozofickým proudům a dřív byl spojován hlavně s odmítáním bohů, především toho křesťanského. Hellův vliv na Heartbreakers se nejvíce projevil v songu One Track Mind. Richard poté založil vlastní kapelu a po vzoru Thunderse ji nazval Richard Hell & The Voidoids. Hrál v ní, jak víme i Marc Bell, budoucí Marky Ramone Slovo Void znamená v angličtině prázdno. V podstatě stejný význam nese i slovo blank, deska se tedy jmenovala Prázdná generace.


Proč? Hell popisoval náladu svou a svých vrstevníků, kteří patřili do takzvané baby boomer generace zrozené bezprostředně po válce, v době velkého populačního růstu. Hell ale představil svou generaci jako mladé lidi bez cíle, bez snů, nemající představy o budoucnosti. Tehdejší newyorská scéna se dá vyložit jako projev této nálady, jako jakási kontra kultura vůči většinové společnosti. Svou roli v tom sehrála i legenda o šedesátých letech a deprese z let sedmdesátých, která se promítala i do dalších punkových kapel, ať už Ramones, Sex Pistols nebo Clash. Richard Hell použil do textu úryvky z básní Theresy Sternové jeho současnice básnířky. Kvůli tomu se někdy tvrdí, že Theresa Sternová byl pouze Hellův básnický pseudonym, není to ale pravda. Zajímavostí je fakt, že Blank Generation se jmenoval soukromý dokument Ivana Krále, který ho natáčel během svých začátků v New Yorku pro případ, že by se musel vrátit zpátky do Československa. Sám Richard Hell natočil v roce 1980 stejnojmenný film. Pochází z něho i výše uvedené video. Snímek lze zhlédnout i na YouTube, má něco přes hodinu.


Richard Hell v mnohém předběhl dobu a vlastně už v sedmdesátých letech popsal takzvanou generaci X z devadesátek. Tu trápily podobné problémy. Ty ale nejsou cizí ani dnešní společnosti, nabízí se proto otázka, zda jde o problém generační nebo obecný. I dnes mají mnozí (především mladí lidé) pocit prázdnoty, nesmyslnosti a budoucnost pro ně představuje neznámou. Dnes je svět propojený, v důsledku toho se velmi rozšířily možnosti… možná až příliš. Nelze se tak divit, když některým připadá, že svět je nyní příliš široký než aby se dal zvládnout, a jeho rozlehlost nahání strach. A lidé to řeší různě: někteří se zabarikádují a složitosti odmítají… jiní prostě stojí uprostřed té nekonečně široké planiny a obávají se každého kroku, ať už ho udělají kamkoli. Je to nejspíš problém dnešního světa, nikoli jen mladé generace. Musíme se s ním vypořádat. Tolik tedy k dnešnímu, překvapivě úvahovému songu týdne. Jeho poslech je netypický, alternativní zážitek… ale stojí za to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama