Myšlenky punkera #27: K čemu byl punk dobrý

4. února 2018 v 11:11 | C Jay |  Myšlenky punkera
Po více než roce a půl trvajících setkání se všemi možnými tvářemi punku by bylo namístě zamyslet se nad nimi z jiného pohledu? Byl punk jakožto subkultura, hudba nebo názor nějak přínosný společnosti? Dokáže nám nějak pomoci, i když jeho zlaté časy už minuly?


Jako spousta jiných vznikl punk coby kontra kultura. Vymezení se proti většinové společnosti - obdivem zatracovaného a zdůrazňováním nevhodného. Nejprve v hudbě a poté i v názorech. Ani po více než čtyřiceti letech se na něj nezapomnělo, třebaže dnes už ho vnímáme naprosto jinak. Jeho původní kouzlo se ztratilo a asociace s ním mají často komický podtext typu "známka punku". Nebyl perfektní ani ve své době, ani dnes, přesto ukázal a oživil některé pozitivní vlastnosti, nad nimiž bychom se měli minimálně zamyslet.

Schopnost kritiky a kritického přístupu
V době řádění konspirace a dezinformace (což je v podstatě jen nový, moderní název pro lež) existuje málo vlastností potřebnějších než tahle. A nejde ani tak o to, odbýt je mávnutím ruky jako stupidní, ale nahlas a bez obalu se proti nim vyslovit. Punkeři především v Británii to tak dělali v sedmdesátých letech pravidelně. Zastávali sice leckdy radikální levicové názory, využívali jich ale ke kritice tam, kde to bylo potřeba. Stali se mluvčími dělnické třídy a upozornili tvrdě na její problémy. Bylo to potřeba, protože dřívější takzvaní zastánci dělníků - komunisté a odbory je jen využili k uspokojení svých mocenských snah. Byl to pro ně, nástroj ne objekt zájmu. A potřebných je dnes stále víc než dost. A už samotný kritický přístup k věcem kolem nás, díky němuž neuvěříme každé hovadině, může mnoho pomoci. Zásadu "kritizovat, co kritiky hodno jest", jak říkával Karel Havlíček, bychom dnes rozhodně neměli opouštět.

Odvaha říkat své názory
Úzce to souvisí s první vlastností. Žijeme sice ve svobodné společnosti s demokratickými principy, mnohokrát jsme ale v posledních letech viděli, že ne všechny projevy lze pronášet nebo předvádět beztrestně, zatímco otevřeně nenávistné výkřiky se schovávají za svobodu projevu. Kdo může, měl by proti tomu vystoupit. A né jen na internetech, tam je hrdina každý (kromě toho jde o boj s větrnými mlýny), ale aktivněji. Stačí začít třeba ve svém nejbližším okolí. Vypadá to jako zametání drobečků… ale každý drobeček se počítá.

Tolerance
Další vlastnost, již bychom pokládali za samozřejmou. Musíme si však uvědomit, že význam tolerance se dnes mění. Dříve znamenala, že člověk uznával právo na existenci například člověka jiného vyznání, i když s tím zásadně nesouhlasil. V současné době rozumíme pod tolerancí především lhostejnost. Je vám jedno, jaké je člověk víry, protože vás to nezajímá. Je to sice další stupeň tolerance, který by nakonec měl vést i k odstranění rasismu a podobně, ale ta doba je ještě daleko a lhostejnost jedněch nepřímo pomáhá růst nenávisti druhých. Punkeři se dřív stavěli silně proti utlačování lidí, poručníkování, rasismu, homofobii i různým siláckým ideologiím. Snášenlivost dnes rozhodně není prázdný pojem.

Odmítání hloupostí
Nejen politika, ale i kultura značnou měrou ovlivňuje náš život. A nejde jen o umění (hudbu, film), ale i o kulturu chování a celkově kulturu společnosti. Už řadu let jsme z mnoha stran napadáni lacinou zábavou urážející vkus i zdravý rozum a pokoušející se stanovit své normy životního stylu. Má mnoho podob, většinou ale společné jádro: sází na lidskou pohodlnost a hloupost. Povrchní a debilní zábava možná vypadá směšně, dokáže ale napáchat škody, které se naplno ukážou, až když s nimi nelze mnoho dělat. Spousta institucí dnes navíc razí heslo, že zábava má jediný účel - zábavu. Právě kvůli zásadě, že pro zábavu je nutné udělat všechno, jsme svědky leckdy panoptikální podívané v televizi i na internetech. Na Rocksetu jsme si to mockrát ukazovali na hudbě. Aby naplnila svou podstatu umění, měla by mít hlubší smysl, ne být pouze hudbou, melodickým zvukem. Ostatní části kultury stejně tak. V poslední době se navíc kultura často politizuje a i vůči tomu se musí mít člověk na pozoru. Řešení je naštěstí jednoduché - stačí tomu nevěnovat pozornost, protože není šaška bez diváků.

Tyto čtyři příklady ukazují vlastnosti, jež by měly být vlastní většině lidí. Zatím je to však spíš přání než realita a k jeho naplnění nejspíš nikdy zcela nedojde. Obtížné je to i kvůli povaze společnosti. Pokud bychom si ji měli personifikovat, nejspíš by nám vyšel postarší, trochu nerudný a zoufale konzervativní člověk, který změny vstřebává velmi postupně. A o to hůř věci nepříjemné. Společnost si totiž negativní vlny nejraději vytváří sama. Vyhovují většině, protože jsou namířeny proti někomu jinému. V souvislosti s tím bych rád přidal ještě poslední a nejdůležitější vlastnost - zdravý rozum. Vlastní zdravý rozum je náš nejlepší a nejspolehlivější nástroj jak v životě obstát. Nemá co dělat se vzděláním, odvíjí se spíš od charakteru člověka. Zdravý rozum dokáže nejjasněji říct, jak se k nějaké věci postavit. Navíc zná i zásadu "všeho s mírou" a ví, že nic se nemá přehánět. Ani výše zmíněné "výdobytky" punkové kultury. Myslím, že pokud by všichni lidé používali zdravý rozum, byl by svět hned o něco lepším místem pro žití…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama