Versus: Nejlepší bubeník Ramones

14. ledna 2018 v 18:10 | C Jay |  Versus
Když už tu byla v pondělí významnější řeč o Richiem Ramonovi, mohli bychom se podívat na všechny tři klíčové muže, kteří se za více než dvacet let protočili na bubenické stoličce v Ramones. Srovnat jejich kvality a vliv, který do kapely přinesli.



Možná to tak na první pohled nevypadá a neplatí to u všech, ale bubeník má na fungování skupin velký vliv. Nejen tím, že drží rytmus. On ten rytmus také určuje. Styl bubnování v mnohém utváří celkové vyznění, kterému se leckdy přizpůsobuje všechno ostatní. Ramones nebyli výjimkou.


Tommy na rozdíl od svých dvou kolegů nebyl muzikant, když do kapely naskočil. Daleko víc mu vyhovovala práce manažerská, později producentská. Bubeníkem se stal vlastně až poté, co ho k tomu natlačili osobnosti. Když se Joey přemístil od bicích k mikrofonu, kapela hledala adekvátní náhradu. Volba Tommyho navíc ani neměla být definitivní, on sám ji považoval jen na záskok na nezbytně dlouhou dobu. Mimoto, musel se na tento nástroj naučit vůbec hrát. Naštěstí po něm nikdo nežádal extra složitou hru. Ramones byli kapela postavená na jednoduchosti a syrovosti, nepotřebovala proto nijak náročné rytmické nástroje. Sám Tommy později vzpomínal, že až jeho přičiněním se z kapely začalo stávat to, co dnes známe jako Ramones. Až s ním to začalo mít ten správný zvuk. Tento názor s ním třeba Johnny Ramone nesdílel, dnes na tom ale mnoho nesejde.
Tommy hrál ve skupině v letech 1974-1978. Pro jeho hru byly charakteristické klasické rytmy a základní bicí souprava. Ani na jednom ze tří alb na sebe nestrhl pozornost nějakým pozoruhodným sólem nebo nápadem. Neznamená to však, že by byl úplně nezajímavý. Jeho výkon třeba v Suzy Is A Headbanger nebo Now I Wanna Be A Good Boy za zmínku rozhodně stojí.
O jeho odchodu se dílem tvrdí, že ho motivovala únava z neustálého cestování a dílem, že se necítil v kapele dobře. Zachoval se však zodpovědně a sehnal adekvátní náhradu Marka Bella ze skupiny Voidoids.


Marky je veterán Ramones. Se stabilním triem Joey-Johnny-Dee Dee hrál ze všech zbylých členů nejdéle, celých patnáct let, nejprve v letech 1978-1983 a poté 1987-1996. Nahrál sedm alb a projel bezpočet koncertů. Mezi fanoušky je oblíbený dodnes, přesto stále zůstává ve stínu Tommyho. Neoprávněně, dalo by se říct, protože po technické stránce ho překonával.
Přesto se i on musel v začátcích Ramones učit. Musel se naučit napodobit Tommyho styl, který se stal pro Ramones natolik charakteristickým, že na něj těžko mohl naroubovat cokoli z toho, co hrával Marky dřív. Protože Tommy, jakkoli bubnoval jednoduše, bubnoval velmi rychle a tuto rychlost dokázal udržet. Pro první Markyho éru je typický příklon k popovější, ale také propracovanější muzice, kde se otevíral širší prostor pro nové nápady i za bicími. Mým osobním favoritem je píseň Come On Now z Pleasant Dreams, jejíž pestrý bicí part patří k tomu nejlepšímu, co kdy Marky v Ramones předvedl. V letech 1982 a 1983 začal trpět závislostí na alkoholu znemožňující mu v kapele fungovat. Johnny Ramone se s ním dvakrát nemazal a vyhodil ho.
Když se po čtyřech letech vracel, nacházel se v jiné situaci. Přicházel sice do známého prostředí, Richie Ramone mu ale zanechal úplně jiný odkaz než Tommy. Richie byl nejen ďábělsky rychlý, ale také bubnoval tvrději. Marky se opět musel přizpůsobit. Hlavně, co se rychlosti na koncertech týče. Od té doby, co Ramones v roce 1983 zkrátili svůj pětasedmdesáti minutový set na necelou hodinu, se už nechtěli vracet ke starému modelu. Musím říct, že když pozoruju Markyho na nějakém koncertě v devadesátých letech, jen tiše žasnu.


O třetím bubeníkovi jsem dodnes nezjistil, jestli před Ramones hrál v nějaké jiné kapele. Když se však dostal k proslulým newyorským punkerům, měl jasno. Všechno je třeba hrát tvrději a rychleji. Právě hlavně jeho zásluhou zrychlili a znatelně přitvrdil styl do té doby podivně popového kvarteta. Ukázalo se to už na první desce Too Tough To Die, nejvíce ale na té poslední Halfway To Sanity. Řekl bych, že právě ona je příznačná pro Richie bubnování. Tvrdá, zvučná, jako stvořená pro temnější styl muziky, který tehdy Ramones nabrali a promítl se silně i do prvního porichieovského elpíčka Brain Drain. Těžko říct, jestli se on přizpůsoboval Ramones, nebo oni jemu, každopádně svůj rukopis v ní zanechal. Minimálně oním zběsile rychlým bubnováním.
Richieho konec v kapele byl neslavný. Nelíbilo se mu postavení ve skupině, připadal si jako páté kolo u vozu, připadalo mu, že ostatní neberou. Projevovalo se to i tak, že mu trio odmítalo přiznat podíl na prodeji suvenýrů s jejich značkou. Odráží se v tom výmluvně, jak k němu přistupovali. Kvůli těmto neshodám od nich odešel náhle jen krátce po vydání alba, před mnoha nasmlouvanými koncerty.
Těžko říct, jestli právě toto pošramotilo jeho pověst. Stejně jako Marky totiž zůstal aktivní a vystupuje pod svým pseudonymem Ramone. Jeho smůlou bylo, že naskočil do kapely v nelehké době, jejímž plodem byla tři atypická alba, která dnes zůstávají ve stínu alb ze sedmdesátek a ze začátku osmdesátých. Nebyl ani charismatickou osobností, jež by fanoušky strhla na svou stranu.

Právě o Richiem a Markym se fanoušky a další internetový odborníci přou, kterýže z nich byl a je lepším bubeníkem. Většinou to způsobuje zaujatost vůči tomu druhému. Z toho nikdy plodná diskuse nevznikne. Jednou jsem třeba narazil na argument, že Richie hrál Markyho songy, zatímco Marky nikoli, není tedy pochyb o tom, kdo je lepší. O tom lze pochybovat už proto, že Markyho návrat poskytl Ramones vítanou záminku otočit se k tvorbě posledních let zády, jelikož ta většinou ometala spodní příčky žebříčků a hitparád. Už proto mi připadá nemístné ty dva srovnávat po stránce technické. Každý měl svůj styl a jak rozhodnout o tom lepším? Bude to vždycky jen názor a přesvědčení.
Kromě toho nejoblíbenějším bubeníkem byl, je a zřejmě i zůstane Tommy. Marky si sice s Ramones zahrál ve filmu a Richie s nimi bubnoval v době, kdy už byli dobře známí, ani jeden z nich ale neměl charisma původního bubeníka. A ani jeden nebyl tak platným členem jako on. Vedle Tommyho vypadají Marky a Richie jen jako najatí muzikanti. A myslím, že spousta lidí na ně i takhle pohlíží. I když to vůči nim není fér.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama