Těžké je se zamilovat. Tenpole Tudor: Let The Four Winds Blow (recenze)

29. ledna 2018 v 11:31 | C Jay |  Recenze
Před necelým rokem jsme v rámci Měsíce zapomenutých hrdinů poslouchali debutové album formace Tenpole Tudor. Tato anglická kapela na sebe upozornila hlavně spoluprácí se Sex Pistols a … to bylo tak všechno. Jejich první elpíčko nepřesvědčilo. Skupina to ale za pár let zkusila znova. Podaří se jí složit reparát?



Není to vyloučené a Rockset pár takových situací zažil. Reputaci si napravili Profesionálové s deskou I Didn't See It Coming a v lepším světle se předvedli i Billy Talent, jejichž debutové elpíčko vrchovatou měrou nahradilo jejich výplod z dob, kdy se ještě jmenovali Pezz. Problémem Tenpole Tudor byl, že navzdory jejich hrubiánko-komickému vzhledu a středověké stylizaci produkovali (až na tři výjimky) příliš jemnou, unylou a nezajímavou hudbu.

RECENZE
Název Let The Four Winds Blow je poetický, navíc nepřímo odkazuje ke stejnojmenné písni od bohužel již zesnulého Fatse Domina. V tracklistu navíc najdeme i titulní song. Na obale zůstala skupina věrná své tradici a nechala se zvěčnit v brnění, pro jistotu i před zříceninou hradu. Přidaný meč, na němž vidíme i název desky a skupiny, působí trochu nepatřičně, příliš okatě… celkově lze ale tento obal hodnotit dobře, rozhodně vypadá líp než ten předchozí.
Skromný desetiskladbový tracklist začíná titulním songem Let The Four Winds Blow. Velký posun se od minule nekoná. Tenpole Tudor znějí víceméně stejně a v tomto případě se rozhodli vsadit na pojetí podobné Swords Of A Thousand Men. Ubrali jen na rychlosti a vyvážili ji větší rozjařeností. Na rozjezd dobré.
Následuje největší hit a také nejznámější zástupce tohoto alba Throwing My Baby Out With The Bathwater. Název sice zabírá půl řádku a působí kostrbatě, ale kapela ho v refrénu zazpívat dokázala, byť rozděleně do dvou veršů. Při poslechu se není co divit, že tahle stopa zabodovala nejlépe, blíží se totiž velmi stylu předchozího alba a jeho nejpovedenějších písní. S titulní peckou tak tvoří přirozenou a silnou dvojici. Jen si říkám, jestli bylo od kapely moudré vyložit všechny trumfy na stůl takhle brzo.
Jsme u třetí písně jménem Trumpeters a já zažívám silný pocit dejá vu. Máme tu prvního zástupce jemnějších nahrávek jako z první desky, navíc s děsivým zvukem bicích v některých pasážích. Rozdíly se ale najít dají, Trumpeters se neodpoutává od nasazeného stylu, plus není na poslech nepříjemná.
It's Easy To See toto schéma narušuje, zní výrazně moderněji, hra na středověk asi opět končí. Změna naštěstí není tak okatá a skoková, navíc rychlejší tempo a celkem podařená melodie dokáží odklonit pozornost jinam. Mohla by ale být kratší… a klidně o celé dvě minuty, po prvních zhruba sto padesáti sekundách už se song nikam nevyvíjí.
Pátá stopa What You Doing in Bombay navzdory tomu, že ji hitparády ignorovaly a dnes se na ni zapomnělo, ukazuje, že dobré věci se vyplatí hledat. Song má příjemnou melodii, její styl mi hodně připomíná 101'ers a jejich hit Keys To Your Heart. I ona by se obešla bez závěrečné minuty minimálně.
Local Animal na to jde zase jinak. Opět slyšíme změnu stylu snažící se zřejmě si najít cestu k moderním žánrům. Částečně se to daří, aniž by přitom Tenpole Tudor působili nepatřičně. Samotný song je zvláštní. Netrefuje se mi sice do vkusu… přesto jsem ho nevypnul a doposlouchal ho až do konce. I když nevím, jestli bych si ho pustil znova. Z YouTube bohužel zmizel.
Sedmý song Her Fruit Is Forbidden slyším teď úplně poprvé, protože v době, kdy jsem s Tenpole Tudor začínal, nebyly všechny jejich výtvory dostupné na YouTube a tohle je ten případ. No, nemám pocit, že bych byl před těmi pár lety ošizen o něco spektakulárního. Píseň nepostrádá rychlost ani určitý náboj… přesto mě nechává poměrně chladným. Třicet pět zhlédnutí na YouTube hovoří víc než výmluvně.
Při názvu Tonight Is The Night by se měl posluchač mít na pozoru. Dostane totiž přesně to, co čeká, to je jasné od prvních táhlých saxofonových tónů. Song je naprosto typickým zástupcem svého žánru a podle mě se jednalo o pokus Tenpole Tudor proniknout na taneční zábavy v rámci ploužáků. Když si na něj zvyknete, není až tak špatný a oproti všem těm milionkrát provařeným flákům máme před sebou aspoň něco neokoukaného.
I Unpaid Debt slyším úplně poprvé až při této recenzi a můžu o ní říct totéž jako o Her Fruit Is Forbidden - je to celkem pohodový, melodický song, ničím však výjimečný. Ve druhé části se pokouší navázat na úvod desky zpěvným sborovým refrénem, ani to ale nefunguje stoprocentně. Takový průměr, co neurazí a třeba zaujme.
Píseň jménem King Of Siam musí zákonitě začít správným orientálním intrem. Přidá se k němu zpěv znějící jakoby z velké dálky, bohužel jen obtížně srozumitelný, což je problém trápící i některé předchozí stopy. King Of Siam se řadí k písním, u nichž celou dobu čekáte, kdy se něco stane. Ono se ale nestane nic a jede to pořád ve stejných kolejích. A na to, aby takto posluchač vydržel čtyři minuty a bavilo ho to, postrádá tenhle track silnější melodii. Na konec rozpačité, dvě poslední písně by si klidně mohly prohodit místa…

HODNOCENÍ
Na internetu je dnes dostupné jediné hodnocení desky. Server allmusic ocenil Let The Four Winds Blow třemi hvězdičkami z pěti, čili spíše průměrné hodnocení. Asi chápu, co tím měli na mysli, elpíčko postrádá skutečně výrazný sound a nějaký dobrý hit, který by ho podržel v hitparádách i paměti posluchačů. Tenpole Tudor pár pokusů udělali se smíšenými výsledky. Throwing My Baby Out With The Bathwater a Let The Four Winds Blow se snaží, pořád však působí jako pouhý stín Wunderbar nebo Swords Of A Thousand Men.
V tomto bodě se ale zároveň musím druhého alba zastat. Z poslechu jsem sice nebyl vyloženě nadšený, měl jsem z něj ale mnohem lepší pocit než z debutové placky. Ta obsahovala tři velmi dobré songy, jenže zbytek se za nimi jen táhnul bez jakýchkoliv ambicí, byl šedivý a zklamal. Let The Four Winds Blow působí daleko promyšlenějším a vyváženějším dojmem. Skladby, třebaže se rozbíhají do různých stylů, drží pohromadě pojetí Tenpole Tudor, kteří to celé dokázali kočírovat v přijatelných mezích.
Kolem a kolem vzato nevím, jestli můžu album doporučit. Má své světlé chvilky, to je však vzhledem ke konkurenci málo. Je těžké se do něj zamilovat… alespoň ale trochu vylepšilo dojem z Tenpole Tudor a jejich první desky…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama