Song týdne: Hold On Tight

18. ledna 2018 v 14:44 | C Jay |  Song týdne
Pro skladbu tohoto týdne jsem se znovu vydal mimo svět Rocksetu. Říkal jsem si totiž, že by nebylo k zahození naředit trochu hierarchii této rubriky, kterou vesměs ovládají Clash, Ramones a Green Day, něčím exotickým. Mockrát jsem se tady na blogu taky vymezil proti osmdesátkové hudbě. Takže mám zároveň možnost představit vám zajímavou výjimku.



I když, ani Electric Light Orchestra nebudou tak docela onou výjimkou. Víte, je rozdíl mezi hudbou, která v osmdesátkách začala a hudbou kapel, které hrály už dřív a osmdesátky jenom mocně zamávaly s jejich žánrem, viz třeba Ramones… nebo Kiss. ELO hrají už od roku 1971 a jejich úspěch se rozhodně nespojuje jen s osmou dekádou minulého století. Dnešní song ale z osmdesátek je. Do poslední chvíle jsem ale váhal, jaký by to měl být. Od téhle kapely mám tři velmi oblíbené skladby - Don't Bring Me Down, možná ji znáte z českého éteru, stabilně se v něm drží mnoho let. Potom Rock'n'Roll Is King, skvělý "moderní" remake padesátkové hudby. Nakonec jsem se však rozhodl pro "toho třetího vzadu", pro u nás ne tolik známý hit Hold On Tight. Nemá za sebou sice nějaký silný příběh, ani text nevyžaduje sáhodlouhý rozbor, přesto jsem přesvědčený, že za pozornost stojí.
První věc, která se mi na ní líbí, je zpracování. Protože jak intro, tak sloky jsou, stejně jako u Rock'n'Roll Is King, hrané rokenrolovými akordy. Nechybí ani další typický nástroj žánru - piano. Bicí mají vpravdě hutný zvuk a celkově song využívá vymoženosti své doby, aby dodal starému žánru druhý dech. ELO obecně tíhnou k rokenrolu, nahráli například cover verzi známého hitu Chucka Berryho Roll Over Beethoven. Tady ovšem narazili, jasně se totiž ukázalo, jaký je rozdíl mezi písní inspirovanou rokenrolem a moderní adaptací rokenrolu. Jejich verze působila podivně. Při jejím poslechu se nemůžete zbavit dojmu, že originál, ať si starý šedesát let, prostě zní líp.
V Hold On Tight je spojení dvou tak rozdílných epoch hudby daleko citlivější, nepůsobí nepatřičně. Jedna zajímavost se váže i k textu. Třetí sloka je místo angličtiny (ELO jsou z Británie) zazpívaná francouzsky, pěje se v ní ale totéž, co ve sloce první. Vedle zajímavého oživení to ukazuje, že francouzština není zdaleka tak nekompatibilní s rockovou hudbou, jak bychom si asi mysleli. I když spojení rodilých Francouzů s rokenrolem působí trochu zvláštně, viz tento případ. Jiný neznám a navíc ho mám docela rád.

ELO patří k prvním zahraničním kapelám, které jsem znal už jako dítě. Jejich kazetu jsme měli doma, byla ale tak poškozená, že vůbec nehrála, takže jsem tuhle skupinu poprvé skutečně slyšel, až když mi bylo patnáct nebo šestnáct. Pamatuju se, že Hold On Tight se mi tehdy na první poslech líbila ze všech nejmíň, časem jsem se ji ale naučil mít rád. Našel jsem o ní zmínku v jednom časopise, kde byli ELO vylíčeni jako moderní pokračovatelé Beatles. No... na jedné straně se nějaká podobnost s liverpoolskou čtyřkou vysledovat dá, nezacházel bych ale tak daleko, abych je častoval tímhle putovním a pochybným titulem. Není lepší být sám za sebe než za někoho jen pokračovat? Co myslíte?

Vždycky se mi líbil i tenhle retro-futuristický znak ELO. Zajímavý je i obal desky Time, ze které Hold On Tight pochází.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama