Versus: Když dva dělají totéž a není to totéž. Beatles a Beach Boys coverují Chucka Berryho

13. října 2017 v 18:05 | C Jay |  Versus
Když jednu skladbu coverují dvě nebo i více skupin či umělců, vytváří tím dobrý prostor pro porovnání. A nemusí to nutně jít o spory tymu "kdo to natočil líp". Lépe je se podívat, jak k tomu určitá kapela přistoupila. V dnešním díle se zaměříme na skutečnou bombu. Covery Chucka Berryho v podání Beatles a Beach Boys.



Jde o tři obrovská jména, jež sehrála zásadní úlohu ve vývoji hudby druhé poloviny minulého století. Jak Beatles, tak Beach Boys měli k otci rokenrolu kladný vztah, byl to jeden z jejich největších vzorů. Častěji ho hráli v ranějších dobách, kdy Beatles psali jednoduché popěvky a Beach Boys jednoduché plážové soundtracky. Tady ale podobnost končí. Podívejme se na první příklad:

Tato píseň od Chucka Berryho byla populární hlavně ve své době, dnes se na ni pozapomnělo. Což je, jak vždycky říkám, velká škoda. Beatles ukázali svou verzi během svých rozhlasových vystoupení v BBC. Sweet Little Sixteen si připravili pro vysílání v červenci 1963. Neexperimentovali a píseň zahráli tak, jak se má. Jejich verze je jen o trochu rychlejší (nesmíme ale zapomínat, že šlo o živé hraní, to bývá celkově svižnější) a také kratší, vypadla z ní jedna opakující se sekce. Zpěvu se klasicky ujal John se svým nezaměnitelným řízným hlasem. Jejich provedení je perfektní, v mých uších předčí originál.


Beach Boys na to šli jinak. Vzali si základní melodii a kompozici skladby, ale úplně obměnili text. Příběh o přitažlivé dívce nahradili kalifornských sluncem a bílými plážemi. Nazvali to Surfin' USA. To vám řekne dopředu všechno, co můžete od skladby očekávat. I Beach Boys vtiskli coveru svůj typický styl - ať už jde o nástroje a jejich zvuk, téma nebo typickou tříčlennou vokální linku. V té době byl v Americe populární, otázkou však zůstává, do jaké míry za to vděčil své předloze.
Když jsem se díval na originál od Chucka Berryho, překvapilo mě, kolik odkazů právě k Beach Boys jsem našel v komentářích. Našly se tam i takové, která kapelu za svéráznou předělávku kritizovaly… Já pro to nevidím důvod…


Zbytečné představovat píseň, která letěla do vesmíru, aby potenciální mimozemské civilizace informovala o tom, jak vypadá kultura na Zemi. Aby je jeho sláva nepředcházela, vybrali Beatles na řadovou desku radši její méně úspěšný klon Roll Over Beethoven a Johnnyho zahráli v pořadech BBC. Udělali to ve velmi podobném duchu jako předchozí pecku: bez změn. Přesto se jim tentokrát nepodařilo originál překonat. Jejich předělávka se totiž zbytečně loudá a v porovnání s živelným coverem je to skutečně silně znát. Je to jediný z broučích coverů, který neupřednostňuju před originálem.


Beach Boys znovu postupovali svérázněji. Jejich alternativa se tentokrát nevěnuje surfování, spadá ale do stejné kategorie prostinkých příběhů. Jmenuje se Fun, Fun, Fun a je o… o zábavě. Kalifornské kvinteto si však tentokrát "vypůjčilo" pouze kytarové intro (Carl Wilson byl velkým obdivovatelem Chucka Berryho), v dalším průběhu se obě písně melodicky rozcházejí. I tento track zabodoval a stal se hitem. V hodnocení ho můžeme ocenit podobně jako Surfin' USA.


Na konec si dáme skladbu s všeříkajícím názvem. Ze všech tří jde o pecku nejméně známou a to i navzdory tomu, že ji hrály i obě skupiny. Beatles si ji vybrali, aby doplnila tracklist čtvrté desky Beatles For Sale. Dnes tedy jejich jediná ve studiové kvalitě. Beatles opět ctili vzor a originál. Jejich předělávka má stejnou stopáž, podobnou délku i instrumentální obsazení (čtyřku doplnil s piánem George Martin podobně, jako v mnoha jiných písních). Výsledek je geniální. Přestože se v songu pořád dokola opakují dvě sekce, Beatles dokáží song skvěle vygradovat až do velkého finále. Patří k mým vůbec nejoblíbenějším písním. Kdysi k ní byl k vidění i klip na YT. Už není, nemáme ani studiovou verzi, mockrát díky, Apple Music.


Verzi Beach Boys dělí od té broučí dvanáct let. Přišli s ní až v roce 1976 a… ne, tentokrát se s těmi úpravami sekli. Nechali sice název i původní text, zato si zahráli s provedením. V jejich podání zůstal jediný rokenrol ve jméně písně, zbytek skončil na podlaze studia. Ke všemu se to celé šine dopředu pohřební rychlostí. Porovnání s originálem… lepší bude ho nedělat. Když jsem to slyšel poprvé, málem jsem dostal kopřivku. Časem jsem si na podivné provedení sice zvykl, ale pokud hledáte skutečně dobrý rokenrol, tahle Rock & Roll Music vám ho nenabídne.



Slyšeli jsme dvě verze tří různých songů. Zatímco Beatles zůstali věrni tradici rokenrolu, Beach Boys se nebáli experimentovat. Jak už jsem zmiňoval, mnohem lepším podnětem k debatě než "kdo to nahrál líp" bude otázka "jak přistupovat ke coverování?" Držet se předlohy, nebo se pustit po vlastní cestě? Co myslíte?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama