Myšlenky punkera #21: Punk versus rádio

16. září 2017 v 11:28 | C Jay |  Myšlenky punkera
Kdysi jsem rádio poslouchal pravidelně. Klidný a kultivovaný projev moderátorů Radiožurnálu mi mnohdy usnadňoval vstávání a vybavoval mě nejdůležitějšími informacemi pro nadcházející den. V jejich hodně konzervativním hudebním tracklistu jsem navíc měl pár oblíbených skladeb. Už je to pár let. Nedávno jsem si tuhle stanici znovu naladil a to, co jsem slyšel, mě ponouklo se zamyslet nad pár věcmi…


Ne, nehodlám si stěžovat na úroveň českých rádií, ani na to, jak málo prostoru dostávají punkové kapely v éteru. Spíš mě napadlo, proč tomu tak je. Nebudeme si nic nalhávat, punk je punk, není to žádný ležérní volnočasový styl, žádná naježená nedbalá elegance. Navíc ho neprovází nejlepší pověst. Můžu to tvrdit. Před pár lety jsem si jen tak pro sebe sestavil krátký dotazník a rozdal ho asi čtyřiceti lidem. Zajímal mě v něm hlavně pohled lidí "zvenku". Jak se dívají na punk, jak se dívají na fenomén, o němž toho mnoho nevědí. Pár dotazníků se dostalo i do rukou znalých známých.
Výsledky potvrdily očekávané. U většiny lidí převažovala neznalost punku, nepřesnosti a fámy, z nichž plynulo i negativní hodnocení. Naopak, respondenti, kteří nějaké znalosti měli, posuzovali mírněji a leckdy i pozitivně. Platila přímá úměra - čím víc dotazovaný věděl, tím lépe hodnotil. Přirozeně. Zmiňuju to proto, abych ukázal, jak neznalost může negativně ovlivňovat naše soudy. Je to sice instinktivní reakce, kdy člověk odmítá něco, co nezná z obezřetnosti. Nyní ale žijeme v době, kdy většina omylů pro nás není fatálních, takže bychom mohli být otevřenější a zajímat se o nové věci.

Myslím si totiž, že kdyby lidé z rozhlasu znali lépe punkovou kulturu (a podařilo se jim přesvědčit odpovědné osoby), mohl by se éter rozšířit o spoustu skvělých písní, aniž by někoho pobuřovaly. Protože není punk jako punk, jak víme. Máme tu třeba Dead Kennedys, kteří byli, jsou a budou pro většinu stanic nestravitelní. Máme tu Clash, jejichž hudba je sice melodická, ale texty složitější. Ale co třeba takoví Ramones? V dokumentu End Of The Century se známí kapely podivovali nad tím, proč americká rádia Ramones nehrají. Pravda. Některé stopy by se do éteru dostat mohly, i kdyby to měli být kýčovitější kousky. A i nějaké punkovější tracky by zaujaly, mají rozhodně čím.
Trochu jinou situaci zažívají dodnes koncertující kapely typu Green Day. Ty na mnohých stanicích pochopitelně najdete, jsou tak populární, že je radiostanice nemohou přehlížet. Můžeme být rádi alespoň za to, i když často jde už o notně provařené songy typu Wake Me Up nebo Boulevard Of Broken Dreams. A většinou znějí na obskurních stanicích typu Evropa 2, kde je obklopují šílenosti současného mainstreamu.

Veřejnost je dnes punku otevřená daleko více než dřív. Svědčí o tom třeba fakt, jak mnoho se objevují songy zmíněných kapel ve filmech a seriálech. Tomuto fenoménu se budeme věnovat ve zvláštním článku. Volkswagen, jedna z největších společností na světě, nedávno natočila reklamu, v níž hrála píseň Passenger od Iggyho Popa. Takže, jak vidíme, cesty existují a mnozí už je našli.
A proč by je měli hledat? Protože speciálně do českého rozhlasu by to vneslo svěží vítr a vyhnalo zatuchlý vzduch normalizačního popu, který se tam usadil a ne a ne se spakovat a odtáhnout. Podobně už to mají i skladby třeba jen deset, patnáct let staré. Protože song může být dobrý, jak chce, ale když ho slyšíte stokrát, věčně vás bavit nebude.

A abych skončil pozitivně, řeknu vám o třech případech, kdy si punkové skladby našly cestu i do onoho konzervativního tracklistu Radiožurnálu. Připadá mi, že jeho úroveň za těch pár let klesla, protože se ho snažili omladit aktuálními songy (které se většinou nedají poslouchat, zvlášť po ránu, kdy jich napočítáte nejvíc). Situaci v mých očích ale zlepšila tři nová poznání. Když jsem u nich slyšel Good Riddance od Green Day. Je to působivá akustická skladba, která neurazí a určitě potěší. Později jsem natrefil dokonce na Patti Smithovou. Čím by mohla charismatická zpěvačka přispět? Pochopitelně Because The Night, nádherná záležitost, ta mi skutečně udělala radost. Všechno ale přebila About A Girl od Nirvany. Sice v akustickém podání, ale už sama skutečnost, že právě tam slyším Kurta Cobaina, byla neuvěřitelná. Přeju si jen, abych takových příjemných překvapení zažil víc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama