Song týdne: Penny Lane & Strawberry Fields Forever

6. července 2017 v 11:36 | C Jay |  Song týdne
Příběh Seržanta Peppera by nebyl kompletní, kdybychom se nezmínili o singlu, který mu předcházel. Proslulá pětačtyřicítka se dvěma prvními stranami Penny Lane & Strawberry Fields Forever totiž jako první naznačila cestu, kterou se budou Beatles v roce 1967 ubírat. A protože by bylo chybou věnovat se jen jedné skladbě, budou tentokrát songy týdne dva…



Obvykle se uvádějí v abecedním pořadí, nicméně Penny Lane vznikla až poté, co kapela dokončila Johnovu skladbu, proto se nejprve věnujme jí.

Strawberry Fields Forever

Nápad se zrodil v Lennonově hlavě během natáčení filmu Jak jsem vyhrál válku ve Španělsku. Inspirovala ho nesmyslnost války. Dokonale to zapadalo do jeho vnitřního zmatku. Později na to vzpomínal se slovy: "V té době jsem neustále hledal nějaký důvod, abych mohl z Beatles odejít. Ale neměl jsem k tomu odvahu. Ve filmu jsem hrál, protože jsem nevěděl, co si počít." John byl taky náruživým uživatelem LSD a stále většími dávkami této drogy si pokoušel navodit vrcholný stav vnímání.
Skladba měla původně pracovní název It's Not Too Bad (tento obrat se v písni uchoval), nakonec se John rozhodl pro Strawberry Fields. Byl to domov provozovaný Armádou spásy a John jako dítě často navštěvoval jejich dobročinné zahradní slavnosti. V textu se však vzpomínky zamlžily současnými starostmi a LSD. Nehrají v něm zásadní roli.
Lennon svůj výtvor dlouho piloval, než se s ním pochlubil ostatním. Snad ještě déle trvalo natáčení. Ty tam byly doby, kdy Beatles spíchli za čtrnáct hodin celou desku. Nahrávali ho celých padesát hodin.
Vznikly totiž dvě verze - jedna pomalejší a druhá rychlejší s doprovodem dechových a smyčcových nástrojů. Johna ale neuspokojila ani jedna. Líbila se mu první část první nahrávky a druhá část druhé verze. George Martin dostal těžký a nevděčný úkol obě části spojit v jeden celek. Zpočátku se to zdálo nemožné, obě verze mají jiné tempo i tón. Přestože minutový svár není uchu laika zaznamenatelný, George Martin nebyl spokojený a prohlásil, že se nedá neslyšet.
Možná to ale skladbě prospělo. Je totiž celkově zmatená a pomalá, výstižně v sobě odráží vše výše řečené o Johnu Lennonovi. Zmatek, drogové opojení i vzpomínky na dětství. Hlavně závěrečná půlminuta. Taková drsnější a podivnější verze In My Life. Ideu "řízeného zmatku" John a Beatles ještě několikrát uplatí.

Penny Lane

Penny Lane od pragmatického Paula McCartneyho tak pohnutý osud nemá. Se Strawberry Fields ji spojuje především to, že i ona odkazuje ke skutečnému místu. Penny Lane bylo zažité jméno pro jednu předměstskou oblast v Liverpoolu. Skladba zachycuje její obyvatele "pod modrou předměstskou oblohou" během jejich všedního dne. Během skladby posluchač potká holiče, bankéře, hasiče i uklízeče. Atmosféra je vskutku autentická, jakoby člověk opravdu po Penny Lane šel. Odráží v sobě tehdejší "bezstarostnou" anglickou atmosféru.
Paul Penny Lane napsal už v roce 1966, výchozí záznam vznikl na jeho konci, kapela se jí ale věnovala až po dokončení Johnova příspěvku. Ani McCartney ale nebyl s Penny Lane spokojený. Ale až poté, co zhlédl Bachův Braniborský koncert číslo 2, zjistil, co chybí. Objednal si Davida Masona, skvělého hráče na pikolu ze světově proslulého orchestru. I přesto, že part pro jeho nástroj vymyslel až na místě. Mason později ironicky podotkl, že jeho celoživotní práci v orchestru hravě zastínilo několik hodin nahrávání s Beatles. Když si dnes najdete jeho jméno na Wikipedii, jeho příspěvek k Penny Lane se zmiňuje hned ve druhé větě.
Penny Lane se nejprve odeslala do Spiojených států, Paulovi se však stále nezdála dokonala a tak ji pořád mixoval. Pro britský trh tak vznikla mírně odlišná verze.

Singl se dvěma prvními stranami vyšel v únoru roku 1967, kdy už Beatles pilně pracují na Seržantu Pepperovi. George Martin považoval materiál za špičkový a dost ho tedy zklamalo, že nová pětačtyřicítka nedobyla první místo v hitparádě. Porazil ji song Release Me od britského zpěváka sentimentálních fláků Engelberta Humperdincka (šílené jméno).
Na druhé frontě za oceánem jim vyrostli konkurenti z Beach Boys. Kalifornská pětice opustila před časem primitivní skladby o surfování a začala hlavně díky Brianu Wilsonovi nahrávat plnohodnotnější písně typu Sloop John B. nebo Good Vibrations. Pod dojmem broučí desky Rubber Soul vytvořili Beach Boys fenomenální placku Pet Sounds a zdálo se, že mají navrch. Nový singl z Liverpoolu ale vrátil Beatles do hry takovým způsobem, že pod jeho dojmem (a dojmem ze vzápětí vydané desky) Wilson zavrhl chystané elpíčko Beach Boys nazvané Smile s tím, že nemá smysl pokračovat. Mnozí jsou dodnes přesvědčení, že tím přišel o šanci stvořit nejlepší album.
Samotné kapele ale konkurence velkou hlavu nedělala. Poté, co z nich spadlo břímě živého koncertování, brali vše s větším optimismem. V této době také zavrhli nápad použít jako téma nové desky vlastní zážitky z dětství, podobně jako je užil John ve Strawberry Fields.
Singl Penny L & Strawberry Fields Forever se ten rok dostane do centra pozornosti ještě jednou. To už je ale jiný příběh. Pro nás je podstatné, že naznačil, jak budou vypadat noví Beatles. Jak bude vypadat Seržant Pepper.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama