Seržat Pepper 50 - Díl třetí: Recenze

8. července 2017 v 21:56 | C Jay |  Seržant Pepper 50
Po týdnu nás čeká třetí díl seriálu věnovanému výročí Seržanta Peppera. Ten nejzajímavější a nejvýživnější. Podíváme se výjimečných čtrnáct písní jeho tracklistu v recenzi!



Jak řekl Paul McCartney, nebudu zdržovat show, vzhůru na první skladbu. Tou je titulní píseň Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band. Uvádí novou kapelu i koncept alba - je to živý koncert (živý v uvozovkách, protože ve skutečnosti za ním stojí desítky hodin práce ve studiu) a první stopa slouží jako uvítání. Paul představuje skupinu. Charakterizuje ji jako nedokonalou, ale snaživou formaci s upřímným entuziasmem z koncertu po dvaceti letech pilování. Osobně mám tuto píseň rád, povedla se na výbornou.
I tak ale dělá jen entrée další pecce. Na scénu vstupuje Ringo Starr alias Billy Shears s vynikajícím počinem With a Little Help From My Friend. Jde o jednu z mála stop, na níž se společně podíleli John s Paulem. Vznikla s vysloveným záměrem napsat part pro Ringa a tvůrčí dvojice při ní improvizovala. Přišla s velmi originálním pojetím, kdy Billy Shears začíná nesměle svůj kousek s malou pomocí od přátel, se kterými následně vede rozhovor. Tato zvláštní forma duetu se mi vždycky líbila a celkově patří With a Little Help k mým vůbec nejoblíbenějším ze Seržanta.
John Lennon zůstala při tvorbě sedmé studiovky ve stínu Paula. Samostatně přispěl pouze čtyřmi písněmi. První z nich je světoznámá Lucy In The Sky With Diamonds. Příběh o inspiraci pro ni je dostatečně známý - přivedl ho na ni jeho malý syn Julian svým obrazem ze školky, kde zpodobnil svou kamarádku. Skladba se dělí na pomalé sloky a svižnější zpěvnější refrény. Pojetí plně odpovídá tehdejší Lennonově tvorbě - velmi kaleidoskopické, velmi barevné, ovlivněné dávkami LSD. Píseň nikdy nepatřila k mým velkým favoritům, ale to určitě není důvod ke kritice téhle nestárnoucí pecky.
Getting Better je další hravá skladba, při jejíž tvorbě si dali autoři za cíl vytvořit ryze optimistickou nahrávku. Při volbě ústředního motivu si vzpomněli na Jimmyho Nicola, který u kapely krátce zaskakoval po Ringovi operace mandlí během turné v roce 1964. Frázi getting better (lepší se to) používal Nicol, když se ho spoluhráči ptali, zda se mu daří zvládat Ringův part na bicí. Bylo to hezké gesto a Jimmy ho asi potřeboval, protože v té době už musel hudby nechat a najít si výdělečnější profesi. Stal se natěračem. Beatles to ale nevěděli, nestýkali se. Píseň mám dodneška moc rád.
Fixing A Hole je další Paulovo dítě. Kapela ji zpracovala zajímavým retro stylem i když mu nechybí kaleidoskop barev. Trochu zvláštní, ale rozhodně ne nepříjemné. Píseň je zpěvná, má příjemnou melodii a dá vám vychutnat velmi dobré sólo. I když těžko říct z čí dílny. Podle některých zdrojů se na textu podílel i řidič kapely Mal Evans. Ve své době se stala píseň kontroverzní, ale k tomu se podrobněji dostaneme v posledním dílu seriálu.
Skladbě She's Leasing Home se nikdy nedostalo takové pozornosti, jakou by si podle mě zasloužila. Jako jediná totiž nabízí skutečně výpravný příběh o dívce, která nad ránem utekla z domova. V písni se střetávají světy jí a jejích rodičů. Ti nechápou, proč to udělala, když jí věnovali velkou část svého života a opravdu se snažili. Dívce ale asi přesto něco chybělo. Nedorozumění mezi rodiči a dětmi je nestárnoucí téma, takže najde odezvu i dnes.
Svou atmosférou je to neuvěřitelně silná píseň, její poslech s vámi zaručeně zamává.
V polovině desky dostává John druhou příležitost s Being For The Benefit Of Mr. Kite. Ten název je šílený, ale nepochází z Lennonovy hlavy. Uviděl ho na cirkusovém plakátu z roku 1843. Ten koupil v jednom starožitnictví během natáčení klipu k Penny Lane. Cirkusové aranžmá vytvořili Beatles a George Martin ze záznamu parou poháněných varhan, když se předtím neúspěšně pokoušeli získat skutečné parní varhany. Pásku rozstříhali a pak náhodně pospojovali dohromady. John skladbu záhy zavrhl a označil za odpad a vycpávku do počtu. Mně osobně se nikdy nelíbila.
George Harrison protlačil na předchozí Revolver hned tři své skladby. Pro Seržanta měl připravenou Only A Nothern Song, ta se ale do tracklistu nedostala. Složil tudíž Within You, Without You. Hlavní roli hraje sitár a spirituální text ve stylu Georgem tak oblíbené východní filozofie a mystiky. Žádná kytara. Kromě George se na ní žádný Beatle nepodílel. Skladba se všeobecně bere za spirituální základ Seržanta Peppera díky veršům "Mluvili jsme o lidech, kteří dobyli svět, ale pozbyli duši". Nemám ji rád.
Ještě než vůbec vznikl nápad na sedmou studiovku, nahrála kapela následující skladbu When I'm Sixty Four. Kabaretně laděné dílko složil Paul už v šestnácti, kdy si představoval, jaké to asi bude ve stáří. Ve fantazii mladého kluka tak přirozeně hraje roli láska a vztah k milované dívce i po takřka padesáti letech. Je to zajímavá úsměvná oddechovka, působí skutečně autenticky. Rád se k ní vracím.
Desátý track Lovely Rita je asi nekonvenčnější (a nejobyčejnější) píseň ze Seržanta. Ústředním tématem je láska hlavního hrdiny k půvabné výběrčí parkovného. Skladba tak působí jako stará tvorba Beatles, jen zabalená v novém barvami vířícím kabátě, hlavně co se začátku týče. Zmínit se musím o klavírním sólu. Nevím o žádném zvláštním příběhu, který by se k ní vázal. Ale líbí se mi.
Dalším Johnovům příspěvkem byla Good Morning, Good Morning. Na první pohled přitroublá píseň, jíž se sám autor později zřekl, v sobě skrývá víc, než by se mohlo na první poslech zdát. Zatvrzelý televizní konzument John načerpal inspiraci pro melodii z televizní reklamy na vločky a proměnil ho ve vtíravě nevkusnou záležitost, která posluchači ukazuje pokulhávající vztah zajetý v příliš hlubokých kolejích. Lennon byl mistr jemných a přitom kousavých náznaků a tohle je vrchol jeho umění. Ve finesách se kriticky vyjadřuje k vlastnímu nepodařenému manželství a předměstskému životu v Surrey.
Píseň s takovým jménem nemůže otevřít nic jiného než kokrhání kohouta a zvířecí zvuky ji i uzavírají. John původně trval na tom, aby se seřadily podle pořadí v potravním řetězci, ale tento postup se nakonec nedodržel. Závěrečné slepičí kvoknutí ale půvabnou náhodou skvěle ladí s úvodním tónem kytary v další skladbě.
Tou je repríza titulní skladby Sgt. Pepper's Lonely Heart Club Band. Stejně jako úvodní verze má i tato nádech živého vystoupení, kapelu doprovází uznalý potlesk, který si rozhodně zaslouží. I za tuto kratičkou pecku.
Po opakování úvodní písně přichází čas ještě na přídavek, jako se to běžně na koncertech dělává. Toto výsostné místo připadlo poslední a rozhodně nejpovedenější Johnově pecce nazvané A Day In The Life. V diskografii Beatles neexistuje nic jí ani vzdáleně podobného. Inspirace přitom byla prostá - noviny Daily Mail ze 17. ledna 1967. V textu John vzpomenul i na svého přítele Tara Brownea, který se zabil v autě.
Skladba by měla jednozančně ponurý charakter… kdyby nebylo Paula. Johnovi chybělo doplnit prostředních osm taktů a tak McCartney sáhl do šuplíku pro jednu ze svých starších věcí. Poměrně banální věc popisující jeho běžný den sice na jedné straně kontrastuje s hlavním tématem duchovního úpadku… jdou ale skvěle dohromady. Ladí výborně.
Zbývalo zaplnit ještě dvakrát dvacet čtyři taktů a Beatles se rozhodli pro netradiční vycpávku. Paul si vyžádal plně obsazený symfonický orchestr, tedy osmdesát lidí. George Martin mu tento nápad (orchestrální orgasmus, jak to sám nazval) rozmluvil. Tvrdil, že stejného efektu se dosáhne i s polovičním počtem. Hudebníci se měli do Abbey Road dostavit ve večerních oblecích… ale jen proto, aby se od Beatles nechali zkrášlit netradičními doplňky. První houslista například držel smyčec v gorilí tlapě. Instrukce byly jednoduché. Pánové měli začít nejnižším tónem svého nástroje a dopracovat se postupně k tomu nejvyššímu. Jejich výkony nahrál George Martin čtyřikrát, takže ve výsledku vznikl dojem obludného stošedesátičlenného uskupení.
Po druhém stupňování zazní na závěr mohutný akord E dur. Zahráli ho John, Paul, Ringo a Mal Evans. Potřebovali na to devět pokusů, protože do čtyř pián bylo nutné udeřit v dokonalém unisonu. Do nejzdařilejšího pokusu přihrál George Martin ještě tři varhanní souzvuky, aby byl zvuk majestátnější. Když ztrácel na síle, zapnul technik Geoff Emerick zesilovače s cílem vymáčknout z něj, co půjde. Akord tak zněl neuvěřitelných třiapadesát vteřin (i když na desce se vytrácí o něco dříve). Po akordu přišla na řadu ještě píšťalka pro psy, jejíž tón, nemůže člověk slyšet. Takže po pár vteřinách ticha se ozve pískavý zvuk, který dřív znamenal, že gramodeska dospěla na konec poslední drážky. Posluchač se tak musel zvednout a desku vyměnit. Tady jde ale o falešný poplach, protože se najednou ozve ještě ztřeštěná věta "couldn't really be any other". Opakuje se tolikrát, až jsou slova nesrozumitelná. (Když si ji pustíte pozpátku, údajně obsahuje vulgární sdělení). Teprve potom tohle úžasné divadlo pro uši končí.
Je velmi těžké nenechat se strhnout tímto úchvatným dílem. Osobně považuju A Day In The Life za nejvelkolepější počin Beatles skrz celou jejich kariéru!

Příště - Dozvuky a hodnocení Seržanta Peppera
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama