Seržat Pepper 50 - Díl první: Počátky velkého díla

1. července 2017 v 16:20 | C Jay |  Seržant Pepper 50


Začněme úplně od začátku, od podzimu 1966. Tento rok byl pro Beatles v mnohém zlomový, přinesl jim úspěchy, ale i velké problémy. Vyšla jim dvě komplexní alba Rubber Soul a Revolver, kterými dala kapela okázalé sbohem časům Slavné čtyřky. Představila Johna Lennona a Paula McCartneyho nejen coby autory sladkobolných popěvků o lásce, ale i jako skutečně vyzrálé autory, špičku ve svém oboru.
Byl to také poslední rok, v němž mohli fanoušci své miláčky vidět živě vystupovat. Rozhodnutí přestat koncertovat pramenilo nejen z celkové únavy. Obří popularita Beatles znamenala velké nároky na koncerty, kapacity míst i techniku. A to vše v době, kdy zábavní průmysl teprve začínal nabírat obrátky. Beatles leckdy hráli v nedostačujících i nebezpečných podmínkách, po dobu turné byli prakticky vězni hotelových pokojů. K jejich rozhodnutí stát se studiovou kapelou také mnoho napomohly otřesné zážitky z turné na Dálném Východě - v Japonsku a především na Filipínách.


Muzikantům, hlavně Georgi Harrisonovi, se sice hmatatelně ulevilo, ne všichni měli ale z rozhodnutí Beatles radost. Jejich manažer Brian Epstein najednou přišel o hlavní náplň práce - domlouvání koncertů. Byl na své chlapce velmi vázaný a obával se, že s ním už neprodlouží smlouvu, která končila právě v polovině roku 1967. Čtyřka sice rozhodně neměla v úmyslu otočit se ke svému manažerovi zády, Epstein to ale neviděl. Po nepovedeném turné na Dálném Východě, kde většina chyb padala na jeho hlavu, začal trpět zdravotními problémy, často střídal sexuální partnery a pronásledovaly o předtuchy o smrti. Duševně zdecimovaný Brian Epstein si nakonec vzal život na konci srpna 1967. Nedožil se už prodloužení smlouvy, o níž se tolik bál…
Samotní členové Beatles se vydali různými směry do různých sfér kultury.


John Lennon se nechal ostříhat, na nos nasadil dřív tak nenáviděné brýle a zamířil do Španělska. Hrál postavu zdvořilého fašistického vojáčka Gripweeda ve filmovém zpracování knihy Jak jsem vyhrál válku. Nebyla to náhoda, režie se totiž ujal jeho starý známý Richard Lester, který dříve řídil průběh obou filmů s Beatles. Role mu byla napsána na míru. John se stal hlavní hvězdou snímku, přestože ani nehrál hlavní roli.
Filmování pro něj sice byla změna, ale ani ta ho neuspokojila. Po počáteční úlevě ho rozhodnutí jeho kapely začalo děsit. Nevěděl, co si má počít s volným časem. Ten dosud trávil buď v drogovém zamlžení mysli, nebo před televizí. Lennon byl zatvrzelý konzument všeho, co se zrovna vysílalo - filmů, seriálů, přihlouplých reklam, dokonce i zrnění obrazovky. Domů se nevracel rád, jeho manželství procházelo dlouhodobou krizí, John nebyl dobrý manžel ani otec. O tom už jsme se bavili v článku o skladbě Help!
Osudový moment pro frontmana Beatles nastal až poté, co natáčení skončilo. V listopadu téhož roku, při návštěvě jedné londýnské galerie poprvé potkává svou osudovou lásku, "avantgardní" "umělkyni" Yoko Ono.


Georgi Harrisonovi naopak spousta volného času vyhovovala. Měl totiž konečně prostor pro svou nedávno objevenou lásku k indické kultuře, která v něm jen posilovala nechuť k okázalé pompě světa slavných muzikantů. V Indii se krátce zastavil při návratu z turné na Dálném Východě, na podzim roku 1966 ale zaletěl do své zaslíbené země rovnou na celý měsíc. Setkal se se svými idoly (na smínku s Ravim Šankarem) a zdokonaloval hru na sitár.
Myšlenka na návrat do studia a zapadnutí do zajetých kolejí hudební rutiny, ho nijak netěšila. Neuvažoval sice tak jako Lennon, že by z Beatles odešel, nicméně s pozicí ve skupině spokojený nebyl. Neustále měl pocit, že ho ostatní nedoceňují, Paul McCartney pořád častěji bral do rukou kytaru, aby si požadované party nahrával sám. Nadto George jen velmi těžko prosazoval své skladby proti vedoucímu skladatelskému tandemu. Na Revolveru se sice objevily hned tři jeho výtvory, poté mu ale opět nastaly měsíce půstu. Všechno zde zmíněné se později odrazilo v jeho práci pro Seržanta Peppera.


Ringo Starr si volný čas zpříjemňoval se svou rodinou. Žádný velký vnitřní neklid neprožíval, spíš se nudil. Jeho malé sebevědomí si nepřipouštělo problémy. Výstižně by to mohl vyjádřit výrok Johna z filmu Help!, kde kapela prchá před bláznivou sektou, která se snaží Ringa obětovat.
"My se tu všichni snažíme, abychom zachránili zbytečnou část skupiny."
Myšleno v legraci a nadsázce, Ringo ale významnou skladatelskou roli v Beatles nikdy nehrál. Je sice uveden jako spoluautor skladby What Goes On Z Rubber Soulu, což byla ale Lennonova píseň. Ani jako zpěvák se příliš nepřetrhl. Pravidelně se v hlavní vokální roli objevuje na všech deskách Beatles, vždycky ale až potom, co pro něj John a Paul spíchli song na míru jeho omezeným hlasovým možnostem. První problémy zažije dosud vždy optimistický bubeník až při nahrávání přelomové desky.


Pro vznik Seržanta Peppera má ale nejzásadnější vliv počínání Paula McCartneyho. Právě v tomto období totiž neúnavný basák přebírá tahounské otěže výhradně do vlastních rukou. John mu svůj díl flegmaticky přenechal. McCartney si žádné výše popsané problémy nepřipouštěl, pro něj byl závazek přestat koncertovat jen otevřením dveří do světa nových možností. A on je hodlal beze zbytku využít. Pohltila ho kulturní atmosféra Londýna, neustále navštěvoval různé výstavy, kina a divadla. V té době ho okouzlily avantgardní umělci a jejich experimenty se zvukem. Zúčastnil se několika workshopů a pohrával si s nápadem natočit podobnou desku pod vlastní značkou. Bylo mu jasné, že pod jmenovkou Beatles by si něco podobného dovolit nemohl. Album s názvem Paul McCartney zachází do krajnosti ale nakonec nevzniklo.
Na podzim 1966 vyrazil Paul na velký výlet po Francii. Cestoval s novým vozem Aston Martin DB6 a umělým knírkem na tváři, aby si mohl cestu vychutnat nerušeně. Podobné maskování zvolil v té době i George Harrison, ale od zájmů fanoušků ho neuchránil ani pravý knírek, ani pseudonym Sam Wells.
Paul během svého výletu natočil metry rádoby uměleckého materiálu a opájel se myšlenkou osamělého volnomyšlenkářského básníka na cestách. O něco později vyrazil na podobný podnik znovu. Tentokrát až do tropické Keni a společně s kapelním řidičem Malem Evansem. McCartneymu se zalíbila myšlenka přestrojení a nové identity. Velmi brzy si to spojil s kapelou: Jak lépe dát definitivní sbohem éře beatlemanie než vytvořit novou kapelu s novou tváří?
Jméno Seržanta Peppera údajně vzniklo tak, že během zpátečního letu se Mal Evans pídil po významu zkratek S a P na sáčcích s jídlem, Ze Soli a Pepře se stal Dr. Pepper, Paul ale záhy zjistil, že se tak jmenuje americký nealko nápoj, takže z doktora udělal seržanta.
V té době byly módní dlouhé výpravné názvy, takže jeho smyšlená kapela se nakonec jmenovala Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band. S touto myšlenkou předstoupil na podzim roku 1966 Paul před své kolegy.
Může se zdát zvláštní. Proč by chtěl McCartney takto zahodit všechno, co Beatles dokázali v uplynulých několika letech. Ani jemu, ani kapele už ale o úspěch nešlo. Dosáhli už takřka všeho, čeho mohli. V posledních dvou letech navíc začali poznávat i stinnou stránku slávy. Sám Paul to komentoval následujícími slovy:
"Co kdybychom se převlíkni za svý druhý já? Protože jsme Beatles a už toho máme plný zuby. Vždycky, když složíš, Johne, písničku, musíš ji jako John zazpívat. Kdykoli ze mě vypadne balada, musí být jako od Paula. Uvolnilo nám to ruce. Neuvěřitelně jsme se osvobodili…"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marvav Marvav | 1. července 2017 v 16:53 | Reagovat

Tak tohle vypadá na vážně luxusní sérii článků :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama