Seržat Pepper 50 - Díl druhý: Revoluce v hudbě i na obale

5. července 2017 v 20:37 | C Jay |  Seržant Pepper 50
V dnešním druhém díle se zaměříme na koncepci Seržanta Peppera. Řekneme si, proč znamenal revoluci v hudbě i designu. Proč se měl prodávat v neprůhledném obalu a jestli mezi tou spoustou osobností stojí Ježíš.



Paul McCartney sice přišel s nápadem na novou identitu, nedotáhl ji ale do úplného konce, takže ve výsledku desku nenahrála skupina seržanta Peppera, ale Beatles vydávající se za kapelu seržanta Peppera. Beatles ale neměli v úmyslu zřící se úplně svého starého já - chtěli se zřící pouze tvorby, kterou jejich předešlá já tvořila a hrála. Pro tento účel projekt nové kapely vyhovoval.
Hudba je sice podstatná, ale fanoušek nejprve kouká na obal. Takže kapela změnila výrazně svou image. Na typické mopovité účesy zanevřeli už v roce 1965 a novým symbolem se stal knírek. Už ne nalepovací, ale skutečný. Nechali si ho narůst všichni členové, John k tomu přihodil ještě kulaté brýle, které se později stanou jeho symbolem. Beatles si od té doby už nepotrpěli na jednotném vzhledu a nejlépe to dokládá právě osud jejich knírků po vydání Seržanta Peppera. Paul se ho zbavil okamžitě, John vzápětí nato. Naopak George a Ringo ho už z tváře neoholili do konce éry kapely.

OBAL
Změna byla patrná, na vlastním obalu ale nehrála zásadní roli. Motivů bylo daleko víc. Ikonický a dodnes napodobovaný výjev vytvořil Peter Blake. Nebyl ale první. Ještě před ním navrhla Beatles svou představu dvojice nizozemských umělců Seemon Posthuma a Marijke Koger pojmenovaná Fools. Byli to příznivci psychedelických výjevů, které tehdy nejvíce frčely. V tomto duchu také navrhli obal pro Seržanta Peppera. Vypadal takhle:


Na Beatles sice udělal dojem (Lennon si ho později pověsil na zeď v obýváku), šéf designér a jejich přítel Robert Fraser ho ale zavrhl a přesvědčil k tomu i ostatní. Prohlásil, že je to tuctový škvár a něco takového se k Beatles vůbec nehodí. Doporučil pak umělce Petera Blakea. Byl to v té době čerstvý držitel ceny Johna Moora. Kdysi ji obdržel i bývalý basák Beatles Stuart Sutcliffe a díky ní si mohl koupit basovku Hofner.
S odstupem času musíme dát Fraserovi za pravdu. Nevíme sice, jak obraz vnímali tehdy, dnes ovšem působí lacině. Připomíná spíš nějakou stěnu fantazie v dětském pokoji než obal rockové desky. Nadto je velmi neosobní a nemá žádnou spojitost s Beatles. Mohl by ho použít kdokoli jiný a výsledek by se nezměnil.
S návrhem tentokrát přišel McCartney: Beatles v pestrých uniformách pózují před svými idoly. Nápad na tablo se okamžitě ujal. Vycházel z myšlenky, že kapelu seržanta Peppera po jejím koncertně pod širým nebem obklopí oblíbení hrdinové. Příjemnou povinností členů tak bylo tyto idoly vybrat. Zatímco George si prosadil některé guru a východní mystiky, John měl daleko hravější náladu - vedle literárních vzorů Oscara Wildea, Edgara Allana Poea nebo Lewise Carolla (autora Alenky v říši divů) si vymínil markýze de Sade, Ježíše nebo Hitlera. Jako obvykle mu byly tyto jeho rozpustilé nápady zavrženy. Ringo do výběru přispěl velmi skromně.


Na obalu najdeme celou řadu významných osobností, při vyjmenovávání bychom tu ale byli do rána, takže jen krátce. Ze světa filmu zmiňme komediální dvojici Laurela a Hardyho, sex symbol Marylin Monroe, Marlona Branda nebo Jamese Deana. Mně osobně dále zaujal například psychiatr Carl Jung, cestovatel David Livingstone, tanečník Fred Astair, herečka Marlene Ditrich nebo Albert Einstein. Z nějakého důvodu se na obalu objevuje i Karl Marx.
Zklamání naopak čeká ve sféře udby. S výjimkou Boba Dylana na obalu chybí všechny (rokenrolové) vzory Beatles - Little Richard, Chuck Berry nebo Carl Perkins. Těžko říct proč. Důvod vyškrtnutí rokenrolového krále Elvise Presleyho je naopak dostatečně známý.

Aféra s Elvisem
Beatles se s Elvisem poprvé a naposledy setkali v srpnu roku 1965. Setkání dohodli jejich manažeři ve snaze probudit mezi pěticí vzájemné zalíbení. Ale zatímco plukovník Parker a Brian Epstein hráli kulečník, setkání Slavné čtyřky a Krále skončilo fiaskem. Poté, co Beatles překonali počáteční posvátnou úctu ke svému idolu, začali společně jamovat. Jenže vzápětí zjistili, že nemají nic společného a atmosféra ochladla. Vše pak dovršila hádka mezi Johnem a Elvisem ohledně války ve Vietnamu. Lennona Presleyho podpora konfliktu zklamala, přičítal to vojenské službě, kterou Král kdysi prošel. Později své setkání s Elvisem suše komentoval: "Byla to snůška keců."

Mezi slavné osobnosti se dostal i již zmíněný Stuart Sutcliffe. Beatles tak vzpomenuli smrt svého přítele a nadaného malíře. Společně s nimi pózují na tablu i jejich voskové protějšky z muzea Madame Tussaud. Ironické je, že figuríny na sobě mají obleky z roku 1964 a na hlavě klasické mopovité účes z dob beatlemanie.
Pod rudým nápisem Beatles najdeme i jakýsi útvar ze žlutých květin. Vytvořil ho chlapec, který květiny do studia přinesl, a mají znázorňovat kytaru. Hadrová panenka na pravé straně je oblečena do pruhovaného trička s nápisem "Vítáme Rolling Stonech" hlavní rivaly čtyřky z Liverpoolu.


Samotní Beatles stojí ve středu oblečení do zářivých uniforem, v rukou různé dechové nástroje. Při pozornějším pohledu si také všimneme, že Paul a George si na uniformu připnuli medaile Řádu britského impéria, která kapela za značného poprasku obdržela v červnu 1965.

Tehdy nebylo běžné, aby popové hvězdy dostávaly ocenění určené především válečným veteránům. Někteří z nich své medaile znechuceně vraceli. John na to konto poznamenal: "Myslel jsem, že na takový ocenění musíte jezdit tankem. Ale oni (ti, kdo ocenění vraceli) ho dostali za zabíjení lidí. My za to, že lidi bavíme. Takže si je zasloužíme víc." Beatles se stali průkopníky i v tomhle, dnes už má totiž řád MBE kde kdo.

Revoluce něco stojí...
Ale zpět k Seržantu Pepperovi. Blake pracoval na aranžování ve studiu dlouhé dva týdny a fotografování proběhlo v březnu roku 1967. Muselo se opakovat, to ale nebyl jediný problém. Při prvním pohledu na obal je jasné, že to asi nebyla levná sranda. Nebyla. Jen stvoření obalu vyšlo nahrávací společnost na 2800 liber, zatímco běžná cena v té době nepřekročila 100 liber ani u těch největších hvězd.
Ne všichni také revolučnímu nápadu věřili. Manažer Epstein se obával, aby se neopakovala aféra s "řeznickým obalem". Šlo o rok starou americkou kompilačku Yesterday And Today, v němž Beatles pózovali v pláštích obklopeni kusy syrového masa a panenkami s utrhanými hlavami. Napadlo ho tudíž, že by se mělo nové elpíčko prodávat v papírovém obalu.
Dalším problémem se ukázalo použití osobností, které v té době ještě žily. Předseda EMI, která desky Beatles vydávala, proto požadoval, aby měli Beatles kvůli možným právním přím v záloze obraz bez portrétů. McCartney ale trval na tom, že hvězdám spojitost s Beatles polichotí. Měl pravdu. V praxi se vyskytly jen dva problémy. Herečku Mae Westovou pohoršilo, že bude spojována a Klubem osamělých srdcí, nechala se ale přesvědčit. Herec Leo Gorcey požadoval odškodné 500 liber, ale jednodušší bylo ho nahradit kouskem modré oblohy.


Beatles ale šli ještě dál. Seržant Pepper bylo první album s rozevíratelným obalem. Dvě strany navíc obsahovaly další fotografii a texty písní. I toto najdeme na rockové desce vůbec poprvé. Bonusem měl být i sáček s Pepřovým příslušenstvím, ale kapela si uvědomila, že tím by už tak napjatý rozpočet ještě víc přečerpala. Nový vzhled alba i image kapely ale nabízely široký prostor pro výrobu nejrůznějších reklamních předmětů, které můžeme koupit i dnes.
Zajímavostí je, že mezi vší tou smetánkou nikde nenajdeme seržanta Peppera. Dodnes proto nevíme, jak impresário kapely Klubu osamělých srdcí vypadal.

HUDBA
Hudebně mělo jít rovněž o revoluci, třebaže formát byl standardní - čtrnáct skladeb ve čtyřiceti minutách. Do zvukové stopáže se mělo zapojit mnohem více muzikantů než dosud a kytara už neměla hrát ústřední roli. Do roku 1965 by vám na spočítání stačily prsty jedné ruky- - byli totiž jen dva, nepočítáme-li George Martina. Andy White, bubeník, který nahrával Love Me Do a flétnista John Scott hrající v písní You've Got To Hide Your Love Away.
Beatles také původně chtěli, aby všechny skladby přecházely nenásilně jedna v druhou. To jim u nahrávací společnosti neprošlo. I když ne tak docela…


Příště - recenze Seržanta Peppera
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama