Odřezky z Nimroda... Green Day: Shenanigans (recenze)

17. července 2017 v 10:59 | C Jay |  Recenze
Mezi Warning a Americkým Idiotem zeje čtyřletá mezera, do té doby nejdelší v diskografii Green Day. Tedy teoreticky. Kalifornské trio, ačkoli v té upadala jeho popularita, nezahálelo. Vedle toho, že vydalo best of International Superhits a zahrálo si na klamanou s projektem Network, se na pulty obchodů dostala i kompilace Shenanigans. Nedávno slavila patnácté narozeniny.



Rozhodl jsem se před nedávnem, že původně zamýšlenou recenzi International Superhits dělat nebudu. Nemá to smysl, protože jeho obsah už jednou vyšel. Říkám to proto, abych obhájil dnešní recenzi. Shenanigans je v podstatě stejný případ s jediným rozdílem. Nabízí sice většinou už vydané skladby… ale ne velké hity, uslyšíme tracky z B stran různých singlů, dema a covery, k nimž bychom se jinak nedostali, a byla by škoda je opomenout. Třeba se bude opakovat zázrak jménem Super Black Market Clash. Uvidíme…

RECENZE
Název Shenanigans není zrovna dvakrát chytlavý a může ironicky naznačovat, co si sami Green Day o tomto projektu mysleli, haha. Shenanigans znamená nesmysly. Naštěstí to zachránil obal. Teprve podruhé můžeme na nějaké desce vidět obličeje členů skupiny, třebaže jen namalované. Obal zpodobněný jako grafiti na zdi se povedl, líbí se mi i barvy. Problém je jenom s názvem kapely a desky, protože ne na všech verzích ho můžeme vidět. Na originálním coveru chybí, takže někde se lepilo dodatečně. Já osobně jsem vždycky rád, když obě informace na přebalu najdu. A samolepkové logo vypadá dobře.
Deska nabízí klasickou porci čtrnácti tracků na zhruba pětatřicet minut. Otevře ji Suffocate, kterou si do té doby mohli poslechnout jen majitelé australského Nimroda. Název domovského alba vám řekne všechno, co od téhle písně můžete čekat. Je to taková klasika, což ale nemíním v negativním smyslu slova. Líbí se mi kombinace songu v duchu Dookie se zvukem Nimroda. Na otvírák určitě dobré. Mimochodem, suffocate znamená dusit se.
Australané a Japonci mohli na svých verzích slyšet i následnou Desensitized. Nejdřív je nutné přetrpět čtyřicet vteřin jakýchsi pazvuků, než se konečně dostane na píseň samotnou. Nezaujala mě, i když jsem v ní slyšel hned několik jiných skladeb, od Judge's Daughter až po Favourite Son. Že to drží pohromadě je sice zajímavé, ale jen to pro dobré hodnocení nestačí.
Protinožci dostali k Nimrodovi i You Lied. Skladba citelně zpomalila, ale díky silnému rytmu se zalíbí víc, než Desensitized. Neurazí, ale jestli si ji pustíte znovu, zůstává otázkou.
Následuje vynikající greendayovská verze Outsidera od Ramones. Už jsme ho tu několikrát zmiňovali. Umístil se na pátém místě mezi kickassy a chválil jsem ho už v recenzi We're Happy Family, kde se řadí mezi nejpovedenější covery. V tracklistu Shenanigans je to zlatá perla, rozhodně by neměl ujít vaší pozornosti. Já osobně mám tuhle verzi radši než originál z osmdesátých let.
Zatímco Outsider v podání Green Day pochází z roku 2000, Don't Wanna Fall In Love je nepoměrně starší. Vznikla v období Dookie, ale asi můžeme být rádi, že se do něj nedostala. Je to vynikající ironicky zlá skladba, avšak na Shenanigans se hodí mnohem víc. Rozhodně doporučuju.
Zajímavým příspěvkem je Espionage, kterou napsali v roce 1997 a později použili v hvězdně obsazeném soundtracku komediálního rádoby špionážního filmu Austin Powers: The Spy Who Shagged Me. Rozhodně pozoruhodné zpestření a mimochodem jedna ze dvou instrumentálek od Green Day. Nevyhledávám ji, do filmu ale nepochybně zapadla dobře.
Další osmdesátkový cover I Want To Be On TV pochází od u nás neznámé kalifornské kapely Fang. Velmi krátký a výrazně punkový song mě osobně připomíná některé starší fláky od Ramones. V porovnání s ostatními skladbami Shenanigans trochu vybočuje, ale své fanoušky si najde…
Já osobně bych dal přednost Scumbagu. V té době ještě čerstvá skladba nabízí totéž - rychlý spád, ani ne dvě minuty muziky a k tomu navíc i sólo a lepší melodii. Jistě, nemá punkovou bezprostřednost předešlé stopy, syrovost ale není pokaždé rozhodující. Za mě palec nahoru.
Covery ze šedesátek najdeme v nabídce snad každé starší punkové kapely. Ale i mladší se někdy vydali touto cestou. Pokus Green Day se jmenuje Tired Of Waiting For You a původně pochází od kapely Kinks. Z dlouhodobějšího pohledu jde o bezvýznamnou epizodu, píseň nikdy nezazněla na koncertě a fanoušci se jí ani nedožadovali. Dotáhla to jen do dalšího soundtracku. Není to žádný hit, přesto bych ji nepřeskakoval. Minimálně pro zpestření.
Sick Of Me ze singlu Hitchin' A Ride nás rychle a tvrdě vrátí zpátky. V celkovém vyznění se hodně blíží první písni. Ale nepřekonává ji. Dovedl bych si ji představit na Dookie.
Po všech těch rychlých skladbách nezaškodí zklidnění. Rotting nikam nespěchá… ono by to s tím skoro popových aranžmá ani nešlo. Nejde ale o nic plytkého, rozhodně ne z hlediska textu. A když si na pomalé valivé tempo zvyknete, píseň vás zaujme. Jako mě.
Kratičká Do Da Da je dalším příkladem klasické (chtělo by se říct průměrné, ale tohle slovo se dneska považuje za nadávku) tvorby Green Day. Má jen melodii, jinak vám nenabídne nic, co by neměla většina jejích sourozenců. Potřebuje jen víc pokusů. Původně se jmenovala Stuck With Me, ale protože už tohle jméno měla jiná a slavnější pecka, bylo jí přiřknuto jednoduché Do Da Da, ačkoli v ní tenhle popěvek neuslyšíte.
On The Wagon Again naopak láká svou jinakostí. Lenivě znějící píseň pochází už z roku 1994, ze singlu Basket Case, těžko si představit větší kontrast. Tuhle záležitost jsem měl vždycky rád, už od prvního poslechu. Její uzívaná melancholická atmosféra má neodolatelné kouzlo.
Shenanigans nabízí pouze jednu dříve nevydanou skladbu a to až na samý závěr. Ha-Ha, You're Dead už ale známe, kdysi měla svůj prostor v Songu týdne. Jde bezpochyby o korunní klenot celé kompilace, pro mě osobně je to synonymum celého alba. Řekne se Shenanigans, napadne mě Ha-Ha, You're Dead. Je dobře, že se nedostala do tracklistu Nimroda. Nestala by se tam takovou hvězdou jako tady. Jen škoda, že k ní Green Day nenatočili i klip, aby kompilaci pořádně propagovali. Bylo by zajímavé, jak by se sarkastický a nenávistný text z pera Mikea Dirnta vybarvil ve videu. Všechny palce nahoru.

HODNOCENÍ
Shenanigans není de facto skutečnou deskou. Je to jen kompilace. Ovšem velmi zdařilá kompilace. Tracklist sice nenabízí žádné velké jméno, to ale dalo prostor vyniknout písním, které se v minulosti musely krčit ve stínu větších sourozenců. Navíc, poslední pecka, dodává desce auru exkluzivity. Mnohem víc, než kolik jí mělo International Superhits.
Shenanigans také drží velmi dobře pohromadě. Zčásti to způsobuje fakt, že většina materiálu pochází z období Nimroda. Ale i starší a novější věcí spolu souzní překvapivě hladce. Nějaká ta odchylka se občas najde, ale tomu se u kompilací nedá nikdy vyhnout. Celkově určitě můžu Shenanigans doporučit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama