Americký kříženec. Clash: The Clash US (recenze)

10. července 2017 v 20:54 | C Jay |  Recenze
Seržant Pepper bylo prvním LP Beatles, které vyšlo ve stejné podobě na obou březích Atlantiku. Dříve americká firma Capitol obsah broučích desek libovolně upravovala, takže občas plodila nepěkné křížence. O několik let později je napodobilo CBS, které s dvouletým zpožděním vydalo debutové album Clash ve Spojených státech. A řádně zamíchalo jeho obsahem.



RECENZE
Na začátku je třeba říct, že s mnohými písněmi jsme se už setkali ve starších recenzích desek Clash a Super Black Market Clash. Nemá cenu se opakovat, proto některé pecky jen letmo proletíme.
Ač CBS zatřáslo tracklistem, na obalu se rozhodli neměnit to, co už se jednou osvědčilo. Černobílá fotografie obklopená zeleným okrajem zůstala stejná. Jediný rozdíl je, že fotku rámuje ze všech čtyř stran. Na původním obalu jen na stranách bočních.
Americká verze je větší, než její britský sourozenec. O osm minut. Přesto nabízí jen o jednu píseň více. Otvírák je silný. Clash City Rockers patří do zlatého fondu Clash. Parafrázuje tehdy velmi populární skotskou kapelu Bay City Rollers. Vyšel na čtvrtém singlu v roce 1978. Jeho příběh není moc pozitivní. Clash ho původně natočili v pomalejším tempu a když Mick Jones slyšel konečnou (a rychlejší) podobu na vinylu, rozzuřil se k nepříčetnosti. Od producenta a jejich kamaráda Mickeyho Foota to považoval za ránu pod pás. Pro samotného Mickeyho to znamenalo konec spolupráce s Clash. Tahle píseň (hlavním riffem napodobující I Can't Explain od The Who) mě nikdy neoslovila.
Následují I'm So Bored With The USA a Remote Control. Ty se objevují i na britské variantě jen v prohozeném pořadí. První jmenovaná je klasa, skvělý nestárnoucí song… Remote Control taky ujde.
Fenomenální singl Complete Control nikdy na žádnou desku nepatřil, na chvíli se ohřál aspoň na této. Dává to smysl, protože vyšel půl roku po debutovém albu. K jeho kvalitám je zbytečné cokoli dodávat, chválil jsem ji už kdysi v Songu týdne.
Následuje důvěrně známý White Riot, úplně první publikovaná pecka od Clash. Na americké verzi ale uslyšíme variantu ze singlu, kterou poznáme podle policejní houkačky na začátku. Je to asi jediný podstatný rozdíl, skladby jsou jinak stejné. Nad oběma vede tento živý záznam.
Podobný úděl jako Complete Control(White Man) In the Hammersmith Palace. Zlomová nahrávka, byl to první pokus Clash o nahrávku v reggae stylu a taky první odvážný krok bílých muzikantů do světa ovládaného černošskými hudebníky. White Man to zezačátku neměl snadné, postupem času se ale propracoval mezi špičku. Patřil k Joeovým velkým oblíbencům, hrál ho později s vlastní kapelou a zazněl i na jeho pohřbu.
London's Burning, jedna z clashovských prvotin se objevuje i tady. Pořád ji ale moc nemusím. Ano, má silný náboj štiplavé energie… ale jako taková vynikne víc na koncertě než na desce.
Nešťastnost záměru vydat debutové album o tři roky později s novým obsahem nejlépe ukazuje I Fought The Law. Je to vynikající cover, skvělá záležitost, v mých uších překonává originál i pozdější předělávky. Ale k syrovému materiálu roku 77 se nehodí. Je znát, že kapela už v té době urazila velký kus cesty jinam.
Původní otvírák Janie Jones přichází na této desce na řadu až nyní, na začátku druhé půlky. Nebyl jsem z ní moc nadšený tehdy, nejsem ani dneska. Career Opportunities naopak představuje bezchybnou záležitost. Vynikající, skvělá, perfektní.
Sexpistolská What's My Name? má jeden z nejlepších začátků jak hudby, tak textu (what the hell is wrong with me?!). Refrén se mi vůbec nelíbí, bridge, taky nic moc… ale když se to vyváží, odejde tahle pecka s dobrým hodnocením.
Hate & War je rozhodně zajímavá píseň a určitě by neměla ujít vaší pozornosti. Už proto, že je to jedna z mála příležitostí, kdy si užijeme Micka za hlavním mikrofonem. Dřív jsem z ní byl rozpačitý, dnešní dojem mám lepší.
Nechybí ani reggae cover Police & Thieves. Na původní desce se objevil jen proto, aby album patřičně natáhl, získal si ale sympatie. Nebyl důvod ho z amerického výběru vyřadit.
Předposledním trackem bude B strana singlu Clash City Rockers Jail Guitar Doors. Známe ji dobře ze Super Black Marketu. Patří k jeho vrcholu. A možná proto, že ji mám tak spojenou s onou kompilací mi tady, jakkoli ji mám rád, nesedí. Jen to ukazuje, jak silný a kompaktní celek původní deska byla.
Rozloučíme se stejně jako na britské verzi. S Garagelandem. Kouzelná skladba s typickým charismatem ukazuje světlé stránky Clash, které se naplno projeví v dalších letech. Rozhodně doporučuju.

HODNOCENÍ
S hodnocením si počkáme do zítřejšího článku, kde obě verze téhož alba porovnáme. Bude to stát za
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama