Punková bonboniéra. Dead Kennedys: Give Me Convenience Or Give Me Death (recenze)

12. června 2017 v 15:05 | C Jay |  Recenze
Pokud by někdo, věděl, kdy přesně vyšlo dnes recenzované album, nechť dá vědět. Wikipedie na toto konto praví neurčitě, že v červnu 1987. Někdy v těchto dnech tedy slaví své třicetiny. Jeho otcové se vydání už nedožili. Je deska Give Me Convenience Or Give Me A Death důstojným rozloučením s jednou punkovou kapelou?



RECENZE
Dead Kennedys jsou v tomto trochu raritou, protože se vlastně loučili nadvakrát. Poprvé posledním studiovým albem Bedtime For Democracy v roce 1986 a za rok ještě přišli s přídavkem v podobě této kompilace. Čeká nás opět velká porce - sedmnáct songů a padesát minut muziky. Poslední dva týdny nás ale, myslím, vytrénovali dostatečně. Jdeme na to.
O nepraktickém názvu už řeč byla před pár dny, plně ale drží tradiční úderné a provokativní slogany DK. Tentokrát "pohodlí nebo smrt". Doprovází ho tradičně kreslený obal přinášející bizarní a pichlavý výjev. Muž (podle mě A. Lincoln) s ústy omotanými ostnatým drátem stojí v uličce na zdi, za ním sedí hejno supů. Další zesměšnění amerických symbolů. Minule to byl Ježíš, pak Socha Svobody, nyní jeden z legendárních prezidentů a orel bělohlavý. Kreace bezpochyby odvážná a zároveň graficky povedená. Kombinace černobílého výjevu a červeným rámováním plameny působí přesně tak, jak by měla.
Z první stopy zazní druhá strana singlu Holiday In Cambodia, song Police Truck. Nejde ale o žádné béčko. Působivý song o policejní zvůli je dostatečně silný, aby zvládl nelehkou pozici otvíráku. Neženě se přehnaně vpřed, více tak vyniká jeho atmosféra. Nezapře dobu svého vzniku.
Too Drunk Too Fuck patří ke skladbám, jejichž název vám prozradí vše nezbytné. Nejde o žádnou metaforu nebo alegorii, je to přesně o tom, o čem to je. Zní pomaleji (na poměry Dead Kennedys), a i tady hraje prim kytarová vyhrávka. Líbí se mi víc než ta předchozí. Opět slyšíme silnou provázanost s deskou Plastic Surgery Disasters, singl Too Drunk To Fuck vyšel o rok dříve. Song o chlastu nemůže skončit ničím jiným než zvuky zvracení. Dobrou chuť.
Na desku si našel cestu i hit největší. California Über Alles, verze ze singlu. Není třeba čekat nic převratného, všechno zní důvěrně a skvěle jako vždycky. Jen tempo trochu zaostává za verzí z desky, dle mého to ale vůbec ničemu nevadí, pomalejší valivější tempo dává vyniknout naléhavosti sdělení…
The Man With The Dogs působí vedle tří předchozích tracků možná jako malý příbuzný, ale co do melodie si s velkými hity v ničem nezadá. Nechybí mu nic - charakteristický skorozpěv, uječená kytara a úderný refrén. Výsledkem je velmi dobrá skladba, snad jediné, co postrádám, je výrazná rytmická kytara, song občas působí trochu dutě. A šílený dada konec klidně mohl zůstat někde na podlaze studia.
Pokud někomu chyběl charakteristický zběsilý úprk DK písní, dočkal se. Insight , B strana singlu Kill The Poor opět přináší klasiku - stovteřinový song, zběsilý, rychlý, co končí dřív, než se stačíte zorientovat. Ničím extra výjimečný.
Vlastně totéž můžeme říct o Life Sentence vysmívající se americkému středoškolskému systému. S jediným podstatným rozdílem. Kapela nyní drží zběsilé tempo o minutu déle. Do stopáže se tak vešlo velmi dobré zběsilé intermezzo. To se mi hodně zamlouvá. Opět se nezapře rok 1982, tedy další plus. Hodnotím pozitivně.
Zkušený posluchač se nedá oklamat líbivým intrem skladby Child And His Lawnmower. Podobně začínal i Forest Fire a jak se to potom zvrtlo. Tady totéž a vydrží to navíc jen pár vteřin. Z dobrého důvodu, samotná skladba neměří ani minutu! Ztěžuje to hodnocení, protože na ni nelze klást vysoké nároky, ale pochybuju, že si ji pustíte znova.
I druhý velký hit Holiday In Cambodia na Give Me Conveniece Or Give Me Death nechybí. Nepatřím k jejím velkým fanouškům, to jsem zmiňoval už v recenzi Fresh Fruit For Rotting Vegetables.Verze se od sebe navíc takřka neliší, vše opět působí důvěrně známé.
Teď naopak přichází čas pro mého velkého oblíbence, I Fought The Law v podání Dead Kennedys. Verze od Clash je sice známější, ale punkeři z East Bay přišli s tímto nápadem ve stejné době. Skladba navíc dostala nový text, který ji radikálně proměnil. Za vše mluví už nový ústřední motiv: "I fought the law and law won" se změnilo na "I fought the law and I won". Celkově hodnotím jako jednu z nejlepších písní Dead Kennedys nejen na tomhle albu.
I Saturday Night Holocaust otevírající druhou polovinu je už na první pohled satirickou parodií. Tentokrát na Saturday nigh life, symbol povrchní trapnosti sedmdesátých let. Píseň se rozjíždí pomalu za zvuku ponuré basové kytary. Začátek je velmi temný a zlověstný a valí se těžce vpřed. Mimořádně silná atmosféra a to se mi vždycky líbí. Něco takového by ale čtyři a půl minuty zvládlo jen stěží, takže po nějaké době nabírá pecka opět rychlost a šílenou energii. Ta už tak bombastická není, klasický DK song.
Následná Pull My Strings je velká rarita. Zazněla totiž jenom jednou, na jediném koncertě. Nenechte se zmást začátek Californie, ten brzy odezní. Dead Kennedys odehráli tuto píseň v proslulých bílých košilích s motivem dolaru. Pull My Strings je velmi dobrá a zajímavá píseň. Bere si na paškál novou vlnu a prodejnost rockových muzikantů. Jako parodie provedené mistrně, například kontakt s publikem a výzva ke zpěvu dehonestujícího refrénu. Shorts Songs ani nemá cenu komentovat. Příspěvek od zapomenutého kytaristy 6025 nedosahuje ani půl minuty. Co na něm hodnotit?
I na Straight A's se podílel 6025, tentokrát ale ve spolupráci s Jellem stvořil něco trvanlivějšího. Co do kvality ale i tenhle kousek za ostatními zaostává, najdeme mnohem lepší. Oba záznamy, Straight A's i Short Songs, pocházejí z téhož koncertu.
Kinky Sex Makes the World Go 'Round vlastně není ani hudba v pravém slova smyslu, takže se nedá moc hodnotit. V pozadí sice hraje hudba a sem tam se ozývá i zpěv, celou dobu jen hovoří Sekretariát války Spojených států. Že chtěl Jello tímto způsobem zesměšnit vládu je nasnadě. Každopádně, zajímavý pokus a zpestření…
Takřka čtyřminutový The Prey oprašuje opět téma policejní zvůle a brutality. Začíná opět zlověstným basovým intrem a pomalým temným zpěvem… ale k žádným změnám už nedojde, takhle se song sune po celou dobu. Recenzi píšu ve dne, ale myslím, že v noci by na mě tahle pecka zapůsobila ještě silněji. Zkusím to a vy taky určitě neváhejte.
Na závěr zazní dvě do té doby nikde nevydané písně. První bude Night of the Living Rednecks. Celý poslech bohužel kazí špatná kvalita záznamu, jinak máme ale opět co do činění s výtvorem typu Kinky Sex. Takže pokud nerozumíte textu, moc si tuhle performanci neužijete.
Rozloučíme se s Buzzbomb From Pasadena. Tentokrát už skutečnou hudbou. Není to ale stoprocentní návrat na známou půdu. Komický styl zpěvu dělá z celé záležitosti hodně ztřeštěnou parodii. Příliš se mi nelíbí, ani instrumentál to moc nevytrhne.

HODNOCENÍ
Give Me Convenience Or Give Me Death (ty dlouhé názvy mi jednou zničí prsty) nemůžeme hodnotit jako klasickou studiovou desku. Je to typická kompilace se všemi klady a zápory. Slyšíme sice dobré skladby, ty ale nemají jednotnou myšlenku, jednotný styl, nemůžeme je tedy vnímat jako ucelený projekt. Málokdy se to podaří a Super Black Market Clash je vzácnou výjimkou.
Nic to nemění na tom, že poslouchat padesát minut jeho muziky je zajímavý zážitek, najdeme tu několik opravdu pozoruhodných věcí, několik experimentů i klasické songy od Dead Kennedys. Výběr je široký. Taková punková bonboniéra
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Missariel Missariel | Web | 13. června 2017 v 17:44 | Reagovat

Tuhle kompilačku jsem v raném mládí dřela na asfalťákovým vynilu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama