"Nepamatuju se..." Billy Talent: Billy Talent II (recenze)

26. června 2017 v 12:39 | C Jay |  Recenze
Druhé debutové album Billy Talent udělalo před pár týdny dobrý dojem. V naší cestě do současnosti nás dnes čeká elpíčko Billy Talent II. A očekávání nejsou jednoznačná. Mnozí fanoušci ho považují za absolutní a dosud nepřekonaný vrchol diskografie kanadského kvarteta. Jiní naopak zatracují do stínu vrženého jeho předchůdcem. Zjisti, který z těchto názorů je pravděpodobnější, nebude lehké…



RECENZE
Začneme tradičně od názvu. Jestliže předchozí jméno korespondovalo s punkovou tradicí pojmenovávat debutové placky podle kapely, tentokrát mohli Talenti vymyslet něco originálnějšího. Není to samozřejmě takový extrém jako diskografie Petera Pabriela, který v minulosti pojmenovával jakýkoli výtvor svým jménem… přesto nic moc.
Ani obal se extra nepovedl. Prosté bílé pozadí a uprostřed ústa s obnaženými zuby. Tenhle obal se mi nikdy nelíbil, nemá v sobě nic extra zajímavého nebo líbivého. Brzy ale uvidíme, že tenhle problém s přenáší i někam jinam. Zadní strana naopak vydařená.


Otvírákem druhého dílu Billy Talent je píseň Devil In A Mighnight Mass. Začíná ji nepatřičně znějící kytara, dál ale neuslyšíme nic, na co bychom nebyli zvyklí - instrumentálně tlumenější a pomalejší sloky následované silným a úderným refrénem. Protože jde o veskrze klasický model, nemá vás tenhle výtvor čím upoutat, nedokáže to ani závěrečný pokus o naléhavý trhák. Pokud se nepodíváte na text a příběh. Jen za něj kladné hodnocení.
Rychlá Red Flag patří dodnes k oblíbeným songům své doby. Stejně jako předchozí track propagovala svou domovskou placku i jako singl. Upřímně, pokud bych ji v té době zaregistroval, asi by mě ke koupi cedéčka nenavnadila. Chybí jí opět něco, čím by se odlišila, nějaký kytarový riff, sólo nebo nápěv. Ani text to nevytrhne.
Silnou trojku na začátku desky uzavírá This Suffering. I ona patří mezi tu lepší polovinu a i ona sází hlavně na emoční prožitek a naléhavé působivé sdělení. Zkouší to takřka čtyři minuty. Přesto mě nebaví. Protože všechno, co jsem jmenoval, najdeme v lepším provedení v jiných skladbách.
Worker Bees se zabývá závažným problémem zaslepení člověka různými ideologiemi, které z něj udělají část davu zbaveného jakékoli zodpovědnosti. Symbolem takových davů je skandování a zpívání rázným a primitivních sloganů. I s tímto Talenti pracují.
Překvapivě (asi jako jediná) nezačíná píseň kytarou, ale basou a bicími. Musí říct, že na něm celkově udělala větší dojem než všechny tři předchozí singly dohromady.
Následná Pins And Needles (jasná reminiscence Needles And Pins) je naopak pomalá a tklivá balada. Kdo už tady na Rocksetu párkrát byl, asi zná můj názor na tyhle písně. Pokud není skutečně silná a v něčem originální, nebere mě. Pins And Needles mezi ně bohužel patří. Jakkoli je její "předobraz" už dnes profláknutá a zprzněná odrhovačka, dal bych jí přednost.
Zatím nevypadá moc oslnivě, Fallen Leaves však dokáže bilanci zvrátit. Nejznámější a asi i největší hit Billy Talent neztratil nic ze svých kvalit ani po deseti letech. Co do modelu skladby se neodlišuje od ostatních. Má ale chytlavou kytarovou vyhrávku, zpěvnou melodii i úderné sólo. Vidím v í mnoho paralel k Lies, jednomu z nejlepších počinů debutové desky. Takhle by měli Talenti dělat víc skladeb!
S Where Is The Line? se Billy Talent II láme do druhé poloviny. Pokud vás nevyděsí úvodní kytara, dočkáte se docela obstojné skladby. Ano, sloka je trochu divná, ale mnohem důležitější mi připadá právě originalita zpracování. Třeba s nezvykle zpěvným refrénem nezaloženým na silném řvaní. Čeká na vás i stejně naladěné sólo. Nevím, jestli bych si to pouštěl každý den, každopádně hodnotím pozitivně.
Covered in Cowardice naopak vrací všechno do starých kolejí se všemi pozitivními i negativními důsledky. Taky vám připadá, že se tahle osmá stopa podobá až příliš Ghost Ship Of Caniball Rats? Je dobré slyšet, že Talenti udělali na posledním albu tak velký krok vzhůru, tenhle předobraz mě nezaujal, trpí už výše popsanými problémy.
Z tracklistu výrazně vystupuje Surrender. Nejen kvalitou ale i aranžmá. Asi je zbytečné o něm něco říkat, ve své době zněl všude do zblbnutí. A nedávno se dostal do našeho výběru májových love songů. Tam jsem ho vychválil dost. Měl jsem a mám pro něj slabost, protože odpovídá mé představě, jak by jemu podobné songy měly vypadat. Těžko na něm najít chyby, jedinou výhradu mám ke zbytečně rozjetému závěru. Ta minuta, o kterou by přišel zkrácením, by mu prospěla.
Důkaz, že klasický klišé model Billy Talent nemusí plodit jen zaměnitelné songy, co vám proplují ušima ale ne hlavou, může být následná The Navy Song. Ne že bych ji řadil ke světové extra třídě, ale vždycky se mi líbil její refrén. Právě ten mě na ní kdysi upoutal. Čtyři a půl minuty je hodně velkorysá časová porce. Skladba ji sice zvládá, ale klidně by mohla pár vteřin shodit.
Perfekt World otevírá nezvyklé instrumentální intro. Je to příslib potřebné změny. Sice přijde, ale otázkou zůstává, jestli jsme něco takového chtěli. Skladba je ve slokách dost ukňučená, v mezihře zase uječená. Opět to musí zachraňovat refrén. To není vizitka dobrého nadprůměrného songu.
Milovníci baskytary můžou v Sympathy konečně užít trochu svého oblíbeného nástroje. Aspoň na chvíli. Pak ji jako obyčejně přerve kytara a zpěv. Na rovinu říkám, že se mi tenhle track nelíbí.
Burn The Evidence má jeden z nejzajímavějších úvodů s působivou atmosférou. Kdysi jsem si jej ze skladby vystřihl a poslouchal jen těch prvních patnáct vteřin. Zbytek mě tehdy nebavil a nebaví mě moc ani dnes. Je to pořád dokola ten klasický talentovský model. Nic nového. Mimo začátek bych hodnotil jako zklamání.

HODNCENÍ
Billy Talent II nabízí ve svém tracklistu hned pět velkých hitů. A jsou to hity bez ohledu na to, co jsem o nich řekl. Silná nálož ukazující na potenciál desky, málokterá jiná se jí v tom může rovnat.
Těžko se ale bránit srovnání s prvním dílem, při němž zjistíme, že debutová placka tu druhou zastiňuje takřka ve všech ohledech. V hodnocení obstály z těch pěti hitů pouze dva, zbylou trojici překonaly i menší skladby, které jim původně měli dělat křoví. Možná by neškodilo zeštíhlit seznam skladeb.
Největším problémem druhé desky je ale ještě něco jiného. Teď, jen necelých pár minut potom, co dozněly poslední tóny Burn The Evidence, si už kromě pár svých oblíbenců nevybavuju melodii většiny zbylých songů. To není nikdy dobré znamení!
Označit Billy Talent II za zklamání se mi ale zdá přehnané. Průšvih to určitě nebyl, to nejlépe dokumentují prodejní čísla nebo popularita kapely v té době. Přesnější bude říct, že nesplnilo moje očekávání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama