Něco na léto. Fratellis: EP z dob Costello Music (recenze)

Pondělí v 7:02 | C Jay |  Recenze
Začátek nového týdne a v pořadníku došlo na dalšího jubilanta. Opět to budou Fratellis, ale jinak, než jsme zvyklí. Podíváme se totiž na tři jejich EP, které vyšly v rozmezí dubna 2006 a června 2007. Dohromady dají jedenáct (deset) písní a budou trvat něco přes půl hodinu. Blíží se tedy rozsahu i délce klasického elpíčka. Navíc jsou vhodným úvodem k závěrečné recenzi na desku Costello Music.



RECENZE
Rozdělíme si dnešní článek na tři menší oddíly, v každé se budeme zvlášť zabývat tím konkrétním EP. Podíváme se na obal a poslechneme, co nabízí. Hodnocení nebude jako obvykle, protože tyto tři nahrávky netvoří ucelené dílo. Jako první tu máme placku jednoduše pojmenovanou The Fratellis.

THE FRATELIS (2006)

Vyšla už v dubnu 2006, tedy ještě před samotným Costello Music. Ve své době tedy dávala znát, jaké asi bude debutové LP oněch Fratellis. Obal je jednoduchý - růžové pozadí, na něm silueta ženské postavy a bílý nápis Fratellis. Nic složitého, nic ohromujícího.
Set otevírá Creepin' Up The Backstairs, píseň, která se později objevila na desce a stala se i hitem té doby. Otevírají ji na Fratellis atypické bicí, ale když se začne zpívat, všechno už šlape podle zvyklostí. Hodně se v ní ozývá Flathead. Tu mám upřímně radši. Tenhle song mě nikdy moc nezaujal. Určitě není špatný, ale mám oblíbenější. Kapela natočila i klip, jehož pointa mě ale minula.
Stacie Anne začíná slibněji skákavým rytmem bicích a kytary. Uhání svižně dopředu a hlavně díky zpěvnému refrénu (překoná to nezáživnou sloku) má určitě potenciál oslovit mnoho posluchačů. Na mě osobně je příliš přeslazená a moc ji nevyhledávám.
Debutovému EP ale jednoznačně kraluje poslední song nazvaný Gutterati? (ten otazník se tam opravdu píše). Netuším sice, co znamená ten název, ale zbytek nemá chybu. Začíná energická kytara a po ní přichází velmi chytlavý nápěv. Celé se to valí kupředu skvělou rychlostí. A když už si myslíte, že to nemůže být lepší, přichází sólo na foukací harmoniku. Výborně prožité dvě a půl minuty korunuje v závěru smíchu skupiny a pobavený výkřik I hate your fook'n' lyrics. Fook'n' je dialekt slova fucking.

FLATHEAD (2007)

Prostřední nahrávka vyšla až v lednu 20007 a tedy těžila z kvalit debutového alba. Promítlo se už do názvu odkazujícímu k Flathead, jednomu z velkých hitů, který tedy pochopitelně nemohl chybět. Obal je prakticky stejný jako u předchozího díla, jen jinak barevně řešený. Pokud vás zajímá podoba zvěčněné ženy, najdete ji na konci článku.
Začínáme se zmíněnou Flathead. Fratellis ji nijak nepředělávali, takže slyšíme stejnou půl roku starou verzi. Není to nijak špatné, experimenty by jí spíš mohly uškodit. Co do charakteru se hodně podobá Gutterati?, je skvělá a pořád se to stupňuje. Měl jsem ji rád od prvního poslechu a dodnes si ji rád pouštím.
Vysokou úroveň pomáhá udržet i Henrietta, další velká pecka Costella. Těžko se k ní něco říká. Kdo uslyší, učaruje mu. Je to prototyp fratellisovského songu této doby - tři a půl minuty, překombinovaná, veselé skákavé tempo. Má i svůj klip, který je bůhvíproč natočen černobíle a Jon v něm z nějakého důvodu hraje na akustickou kytaru místo elektrické. Jinak ale obrazový doprovod dobře sedí k příběhu.
Kdo neměl dost Stacie Anne, může si ji dát ještě jednou, ale já to neudělám a hned přikročím k závěrečnému songu nazvaném Cigarello. Pokud bych měl zvolit nejlepší skladbu dnešní kompilace, ukázal bych na tuhle! Jedna z nerychlejších a nejtvrdších skladeb, co skotské trio kdy nahrálo. Má skvělou melodii a energie z ní prýštící vás okamžitě dostane už ve vokálním úvodu. Jako bonus dostaneme i čistokrevné kytarové sólo, ta v této době také nebyla obvyklá. Cigarellu dávám všechny palce nahoru!

OLE BLACK'N'BLUE EYES (2007)

Poslední z dnešní trojice (mimochodem, minulou neděli slavilo deset let) se také názvem a částečně obsahem odkazuje ke Costello Music. V jeho tracklistu nechybí další z hitů Ole Black'n'Blue Eyes. Obal konečně netvoří jen dvě barvy, vidíme na něm barovou zpěvačku v zelených šatech před zeleným závěsem. Obraz je tradičně kreslený. Vyšly i lepší, ale i tak se mi líbí.
Titulní píseň Ole Black'n'Blue Eyes je pohoda piánko založená na akustické a následně elektrické kytaře (takže ten příměr nedává smysl). Po předchozích divočinách zklidnění nezaškodí a píseň vám určitě můžu doporučit. A určitě se podívejte i na animovaný klip s motivem Divokého západu. Je divný a vtipný v tom dobrém slova smyslu… trochu jako Fratellis samotní.
Baby's Got A Brand New Secondhand Disguise (ty dlouhé názvy už jen kopíruju, lenost level 28 789) trochu zrychluje. Komu to imponuje, musí si následující minuty užít, protože jiná příležitost už nebude. Úvodní a ústřední nápěv sice děsivě připomíná českou popovou scénu z osmdesátých. Bicím by taky neškodilo ubrat, protože bez těchto dvou rušivých elementů by šlo o další solidní počin.
Následuje Johnny Come Last,velmi povedená kombinace elektrické a akustické kytary s chytlavou melodií a působivou atmosférou. Dostane vás. A jestli vás stejně jako mě zarazil název, kde jaksi chybí s ve slovese come, překvapí vás, že to není chyba. Obrat Johnny come lately se používá k označení lidí, kteří se čerstvě připojili do nějaké sociální skupiny.
A taky je tato píseň nahraná ve valčíkovém rytmu, takže kluci mohou protočit svá děvčata i na něco vkusnějšího než ohrané lidovky.
Na rozloučenou nám zahraje Mon Yous Mon us, But Not Them. Zvláštní název, v písni se nikde neobjevuje. Má povahu pomalého barového songu složeného z piana, kytary a velmi jemných bicích. Trvá sice skoro pět a půl minuty, ale nudit vás určitě nebude. I on má totiž v sobě velmi působivou atmosféru a dokazuje, že ne každému pomalému songu po třech minutách dojde dech. Patří k mým oblíbencům, je to skvělá náladovka. Spousta jmen zmíněných v textu patří skutečným lidem a to fanouškům Fratellis.

HODNOCENÍ
Pokud bych musel ze všech tří EP vybrat nejlepší, zvolil bych to poslední. Hrají na něm sice takřka výlučně jen pomalé skladby… ale jsou dobré a silné. EP Flathead paradoxně táhne dolů už jednou vydaný obsah (jakkoli je výborný), nová je na něm je jediná skladba a nebýt výtečného Cigarella, skončilo by s přehledem na posledním místě. Úvodní Fratellis jako jediná nekopíruje vydané materiály, zároveň však kromě Gutterati? chybí dvěma ostatním songům výraznější tah na branku.
Rozhodovat mezi těmito dvěma a vlastně i prohlašovat Ole Black'n'Blue Eyes za vítěze mi připadá nepřesné. Nechám to na vás.

Seznamte se, Chelsea Dagger
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Které EP se vám líbí nejvíc?

Fratellis
Flathead
Ole Black'n'Blue Eyes

Komentáře

1 GVKB GVKB | E-mail | Web | Pondělí v 7:11 | Reagovat

Podívejme se na to kolik v naší České republice žije lidí, jsou na světě města, kde žije více lidí než v celé naší republice, ano jsme statisticky někde na konci, co se týká množství lidí a naší ekonomiky, pro migranty jsme jenom tranzitní zemí. Pokud v USA zastavím na vesnici starého černocha a optám se jej, co ví o České republice, tak si nás bude plést s nějakou cizí republikou a neukáže mě na mapě kde je naše republika. Nebo se podívejme na vynálezy a umění, nemáme ani inteligenci a umělce co by nás dokázali proslavit, je to tady konec světa kde žijí jenom samí ubožáci a zoufalci co chodí naříkat v depresi na sociální sítě.
:-)  :-(  ;-)  :-D  8-O  8-)  :-?  :-x  :-P  :-|  ???  :D  [:tired:]  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama