Připravit! Na oranžovou! Green Day: Dos (recenze)

22. května 2017 v 22:05 | C Jay |  Recenze
Trojalbum je ve světě punku takřka unikátní věc, protože dosud si na ni troufla jen jedna skupina a sice Clash, kteří v roce 1980 pustili do světa LP Sandinista! od té doby se je nikdo nepokusil napodobit, nejvíce s jim ale před pár lety přiblížili Green Day se svou trilogií Uno, Dos, Tré! První díl už uznání získal a dnes se na něj pokusí navázat prostřední člen, album Dos!



RECENZE
Název dává smysl v souvislosti s ostatními díly, jinak je ale asi ze všech nejslabší, protože Tré vtipně koresponduje se jménem bubeníka, zatímco Uno je slovo obecně známé v mnoha zemích světa. Ale to jen tak na okraj, na názvu, zvlášť, když je součástí kompaktního celku, zas až tak nesejde.
I obal pokračuje v nastoleném trendu. Po frontmanovi BJ přichází baskytarista (a občasný zpěvák) Mike Dirnt. Chválil jsem už minule, jen bych se teď opakoval. I zadní straně ale patří palec hore, vidíme na něm krásnou, hm… decentně potetovanou, ženu. Jmenuje se Lady Cobra a ještě o ní v průběhu recenze uslyšíme.


Dos nenastupuje tak ostře jako první díl, sází spíš na navození pohodové nálady, takže nám zazní stručná ryze kytarová See You Tonight. Opravte mě, jestli se pletu, ale jde zřejmě o nejkratší song Green Day. Překonal I Wanna Be On TV o deset vteřin. I když netrvá dlouho, povedla se, určitě musím vyzdvihnout. A žádné zdržování prakticky vzápětí ji střídá další pecka zabývající se problematikou vztahů mezi mužem a ženou. I když z trochu jiného úhlu. Song pojmenovaný s punkovou upřímností Fuck Time je bezpochyby vrcholem desky, z třináctičlenného tracklistu se u fanoušků nejlépe chytil, i když nevyšel na singlu a nemá ani vlastní videoklip. Nepočítáme-li sexistické music video kombinované ze záběrů z dnes už legendárního koncertu v Las Vegas a polonahých holek umývajících auta. Skvělým způsobem v sobě Fuck Time spojuje současnou hudbu, padesátkový rokenrol a chytlavé sólo.
Následuje Stop When The Red Lights Flash. Zapamatování hodným ho činí jeho chytlavý rytmus. Samotná skladba v sobě kombinuje styl Troublemakera z předchozího dílu trilogie a atmosféru první rockové opery. Což bude pro někoho dobře. Já osobně ale dávám přednost trochu jiným. Díky svému názvu pronikla i do soundtracku NFS Most Wanted, přestože jinak s auty moc nesouvisí.
Povaha Lazy Bones předurčuje tenhle kousek bodovat u těch, kterým se líbí songy typu Still Breathing - zpěvné ale sázející spíše na procítění než rychlost a údernost. V rámci svých možností určitě povedená skladba, není sice ničím extra výjimečná - ale je to po všech stránkách solidní píseň.
Dlouhá a valivá Wild One moc čest svému jménu nedělá, protože se táhne v pomalejším tempu a melodii trochu podobné Glorii (Little Girl), podobnost mizí v refrénu, ten ale celou píseň utáhnout nezvládne. Zejména proto, že přesahuje čtyři minuty, to je skutečně přespříliš, zvlášť když se nijak nevyvíjí.
Make Out Party naopak nabírá na točkách hned ze začátku, dlouhá je tak akorát. A její údernost a agresivita z ní činí skvělý držák koncertního tracklistu. Green Day však tenhle názor patrně nesdíleli, protože po koncertech v období trilogie tahle pecka z pódií zmizela. Ano, nahráli v té době i lepší, ale takhle příkře ji odbýt nemuseli.
Čas se zklidnit, tudíž čas pro Stray Heart, jediný singl z Dos! Dá se říct, že kapela zvolila dobře, píseň má dobrý basový rytmus, melodie spíš klasická, opět se tam trochu ozývá druhá rocková opera (ale rozhodně ne tak okatě jako v Revolution Radio) a celkově jde o stejný typ songu jako již zmiňované Lazy Bones. Cílí na stejné lidi a u stejných lidí bude i bodovat. Celkově ale ji hodnotím jako tu lepší.
Ashley trochu zrychluje, ale nevrací úplně na zběsilou vlnu Make Out Party. Jakkoli jde o poměrně solidní track, zastiňuje ho text, který nabízí trochu konkrétní příběh o dívce potýkající se s drogovou závislostí a jejím asi-příteli, jehož city k ní postupně ochladly a nakonec, když se k němu vrací s pláčem, se k ní otočí zády. Působivé, nemyslíte?
Devátá stopa patří Baby Eyes, která přináší odlehčení v příběhu i hudbě. Jde o velmi melodickou a zpěvnou záležitost, taková Angel Blue alba Dos! Takže opět chválím a můžu doporučit. Jediné, co mi nesedí, je zlověstně znějící intro a outro (což je v tomhle případě totéž). Trochu se to tluče se zbytkem… ale dá se to snést.
V úvodu jsem zmiňoval Lady Cobru a teď přišel její čas. Dostala sice nejmenší prostor, jen něco přes dvě minuty, ale i během nich to dokáže solidně rozbalit. Stejně jako Fuck Time v sobě nezapře inspiraci érou rokenrolu, i když do ní promluvila moderní doba mnohem hlučněji než ve druhé stopě. Oceňuju to, ale nejsem si stoprocentně jistý, jestli se mi skladba líbí. Vypráví každopádně o uhrančivé ženě, která okouzlila vypravěče tak, že nedokáže myslet na nic jiného než být její přítel…
Plynule na ni navazuje další píseň Nightlife (fakt se to píše dohromady). Entuziasmus a divoké nadšení je pryč a střídá ho nejistota vypravěče, kterého má Lady Cobra plně pod kontrolou. Nejraději by se jí zbavil, to ale nejde tak snadno. Poprvé v diskografii Green Day dostal ženský hlas hlavní vokál vedle BJe. Už to ho dělá zvláštním a hodným pozornosti. A nudit nebude ani poté.
Wow! That's Loud… není to dvakrát superchytrý název, navíc ne úplně přesný, protože vám rozhodně neutrhne uši. Jinak ale šlape velmi dobře, melodie, zpěvy, kytary, náboj… nic nehapruje. Po druhé minutě přichází krátké instrumentální intermezzo… bez něj bych se odešel… stejně tak bez trochu roztahaného závěru. Ale jinak OK.
Po Ashley a Lady Cobře tu máme třetí ženu Amy. Nejde ale o vyumělkované jméno jako v předchozích případech. BJ vzpomíná na zemřelou zpěvačku Amy Winehouse. Decentní vzpomínka zahraná jen za pomocí jedné kytary. Obsah textu by mohl zkreslit hodnocení, asi se o ní nedá mluvit stejně jako o těch ostatních… Takže asi tahle: píseň dobře slouží účelu, proč byla složena. A pomalejší akustická skladba představuje i vhodný zavírák.

HODNOCENÍ
Když BJ popisoval trilogii, řekl, že Uno! je jako rozehřátí před párty, zatímco během Dos! ta párty probíhá v plném proudu. Dá se říct, že se trefil… prostřední část trilogie nabízí energické songy, stejně jako věci postavených na procítěnosti. Na druhé straně se tu nesešlo tolik zapamatovatelných hitů. Songy jsou solidní, ale chybí jim ten malý kousek, co měla třeba Nuclear Family nebo Kill The DJ.
To může být problém při srovnání jednotlivých dílů, ale při hodnocení alba jako takového to nehraje až takovou roli. Dos! navíc ozvláštňuje minipříběh o Lady Cobře. Pokud vás nedostanou písně, jejich příběh určitě. Takže na konci je z toho více než dobré hodnocení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Missariel Missariel | Web | 23. května 2017 v 17:14 | Reagovat

Trojalbum dobrý, písničky dobrý, jen pro mě Green Day nejsou ti klasičtí pankáči...

2 C Jay C Jay | 24. května 2017 v 11:49 | Reagovat

V jakém smyslu? Jakože nikdy nebyli pankáči... nebo že byli a dneska už nejsou? :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama