Myšlenky punkera #16: Falešnost rádoby protestsongů

21. května 2017 v 13:55 | C Jay |  Myšlenky punkera
Protentokrát zůstaneme tématem doma, někam do ciziny se podíváme až zítra. Nedávno jsme tu měli článek, v němž jsem se vymezil vůči českému punku. Tenhle žánr u nás stále ještě ani zdaleka nenaplnil svůj potenciál. Takzvané české protest songy, jedno z nejtemnějších zákoutí naší hudební scény, naopak svůj potenciál dávno pohřbily.



S protesty vůči všem možným a nemožným věcem je to dnes jako s billboardy u dálnic - pořád přibývají, ale každý jim věnuje jeden dva pohledy a jede dál. Můžeme říct, že teď procházíme složitějším obdobím a díky internetu ho vnímáme ještě intenzivněji. Internet je na jedné straně skvělá věc v tom, že umožňuje komukoli projevit se a upozornit na sebe. Jeho největší nevýhodou naopak je, že umožňuje komukoli projevit se a upozornit na sebe.

Protestsong jako žánr je velmi dobrá věc a když se povede, má v sobě nejen sílu, ale také odkaz pro budoucnost. Je to důkaz bystrosti a neklidnosti lidského ducha. Zřídkakdy sice dosahuje takové popularity jako komerčnější skladby, o to větší má ale obvykle hodnotu. Víme o tom svoje, punk je koneckonců postavený především na protestu. Skvělé skladby v tomto žánru ale skládají i další muzikanti rozličných stylů. Pojďme si ale konkrétně ukázat na jednoho českého, jehož odkaz je živnou půdou pro problém, o němž dnes chci mluvit - na Karla Kryla.

Nejznámější český skladatel protestsongů už zemřel… jinak by se asi hodně divil.
Jeho skladby, především ty namířené proti komunismu, se staly takřka národním pokladem, symbolem nevole k režimu komunistické strany. Mnozí by na Kryla rádi navázali, připadá jim, že i dnes je to u nás tak hrozné, že se tu vlastně nedá vůbec žít. Takže z každého kritika čehokoli se stává novodobý Karel Kryl buď v očích jeho samotného, nebo v očích lidí, co píšou komentáře na internet. Dřív byl každý odvážný hned Karel Havlíček, dnes je každý Karel Kryl. A proč? Protože říká, jak se věci skutečně mají a lidi ho kritizují, protože jsou najatí, aby se tahle hudba nedostala mezi lidi… jelikož pravda se všem těm politikům, oligarchům a kmotrům nehodí, že jo. Zní to krásně, všechno zapadá, tak určitě… ale jaká je skutečnost? Většina českých protestsongů je kritizovaná zkrátka proto, že je úplně blbá. Staví totiž na pár dokola recyklovaných námětech, například:

Politici kradou
Asi nejčastější a zároveň nejpitomější motiv. Korupce samozřejmě v pořádku není, ale stěžovat si na ni je jako stěžovat si, že komáři štípou. Navíc nejde o problém nový ani ojedinělý. Korupce je stará jako politika sama a potýkají se s ní všichni. Jenže žádný stát se s ní v zahraničí pochopitelně chlubit nebude. Extrém jsou verše o tom, jak politici rozkradli stát. Pokud by byl náš stát tak vytunelovaný, myslíte si, že by ještě fungoval? Neberu nikomu právo na názor, ale člověk by neměl vykřikovat o něčem, o čem ví houby. Ve vlastním zájmu, nebude pak vypadat jako blb. Protože politika vážně není jen o tom, že si poslanci zvyšují platy.
Tím neříkám, že je v naší politice všechno v pořádku. Není. Ale pokud to chceme kritizovat nebo satirovat, měli bychom to dělat chytře a něco o tom problému vědět. To, co jsem zmiňoval, jsou jenom obyčejné předsudky. Z předsudků vzniká šovinismus, rasismus a podobné dobrosrdečnosti….

Hra na vlasteneckou strunu
V poslední době velice atraktivní. Bohužel za starostí o vlast se většinou skrývá jen rasismus, nenávist k čemukoli odlišnému a celkově malomyslnost autorů. Nutno ale rozlišit dvě skupiny - lidi doopravdy věřící tomu, co zpívají… a pak ty druhé, kteří se stylizovali do role obránce národa z vypočítavosti, protože ví, že najdou odezvu.
Jejich texty jsou plné brečení nad národní zradou, jak nás politici zaprodali, nechybí slova Brusel, koryta, podvodníci, lháři, zloději. Spousta vlastenců se pochopitelně jako hrdí patrioti odkazují do minulosti ke slavným hrdinským činům českého národa. K Janu Husovi, husitům, Karlu IV. a podobně. Je to k smíchu, protože ani jedna z těchto postav žádným národním hrdinou není. Všichni žili v době, kdy pojem národ vůbec neexistoval, ten se objevuje až v devatenáctém století. V době Jana Husa se Čech definoval jako poddaný českého krále bez ohledu na to, zda mluvil česky, německy, polsky nebo maďarsky. Oblíbeným tématem je také vyhazování politiků z okna, takzvaná defenestrace. Českým vlastencům se ta myšlenka nepochybně líbí. Kdyby ale dávali ve škole pozor celou hodinu, nejspíš by věděli, že ani jedna ze tří českých defenestrací nic dobrého nepřinesla.

Konspirační šílenosti
Svět ve skutečnosti řídí ilumináti, takže je o tom potřeba psát písně. V praxi to vypadá třeba tak, že útok jedenáctého září 2001 byl zinscenován samotnými Američany, kteří se neostýchali zabít vlastní lidi. Ve srovnání s předchozími jsou ale tihle alternativní pravdobijci celkem neškodní. Jejich názory jim sice nevymluvíte, protože jste součástí spiknutí proti pravdě… ale takoví lidé byli a budou…

To, co jsem popisoval, se netýká všech českých protestsongů. Některé mají své kvality a naplňují podstatu žánru. Mluvil jsem o těch, co za domnělým protestem skrývají hloupost, agresivitu a nenávist. Cíleně manipulují s lidmi a vštěpují jim pokřivené chápání věcí. Něco takového není v pořádku už samo o sobě… ale dávat tomu všemu falešnou masku třeba lásky k vlasti už zavání něčím mnohem horším…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama