Velikonoční rozpaky: Patti Smith Group: Easter (recenze)

17. dubna 2017 v 17:45 | C Jay |  Recenze
Velikonoce neslavím, ale když máme to Velikonoční pondělí, můžu recenzovat něco jiného než Easter od Patti Smith Group? Jasně, že můžu… ale nechci. Různé české wikipedie nejsou k Patti Smith ani k jejím dílům moc sdílné. O Easter se například dozvíte pouze to, že jde o první komerčně úspěšnou desku téhle pětičlenné formace…



RECENZE
První důvod úspěchu je zřejmý ještě před zazněním prvních tónů Till Victory. Deska obsahuje jedenáct skladeb, což při délce čtyřiceti minut znamená, že v porovnání se svými předchůdci nabídne mnohem kratší písně. Menší stopáž logicky znamená i užší prostor pro zvukové experimenty leckdy za hranicí snesitelnosti.
Došlo i k obměně sestavy Group. Nemocného klávesistu Richarda Sohla nahradil Bruce Brody. Sohl ale na desce hostoval a o rok později byl zpět za klávesami na koncertech i na albu Wave. Mimo něj na Easter účinkoval i Tom Verlaine, který se podílel i na Horses.
Tato deska jako jediná nabízí na přebalu barevnou fotografii, opět s motivem Patti Smith, tentokrát před hnědočerveným pozadím. Snímek má určité kouzlo, v porovnání se zbylými třemi ale působí velmi jednoduše a ne tak ikonicky. Ani výhodu barvy nevyužívá, jak by mohl. Třeba obal Horses působí daleko pestřeji a to si musel vystačit jen se třemi barvami!
Stejně jako předchozí album otevírá i Easter kratší, komerčnější (ve významu, jednodušší, ne tak experimentální, abychom si rozuměli) skladba Till Victory. Nic sice není významně jinak, přesto zaznamenáváme další posun oproti předchozím nahrávkám. Píseň jede plynule a přímočaře. Nepatřím sice k jejím velkým obdivovatelům, přesto říkám, že patří ke špičce desky. Dobrý otvírák.
Space Monkey jako jediná nabízí Ricarda Sohla za klávesami, i když člověk potřebuje tohle vědět, aby si toho všiml. Právě klávesy s kytarou tvoří atypicky znějící melodii. To může někoho oslovit, někoho odradit. Na rozhodnutí mají všichni přes čtyři minuty, Space Monkey tak patří k těm delším. Na jiných deskách by se řadila k těm ostatním… Uchovává si nicméně onen cit pro experiment a obnažování pocitů, což musíme ocenit.
Třetí track, nádhernou Because The Night už na Rocksetu známe i když ne v souvislosti nejlepší skladby nejen desky Easter. Často se právě ona skloňuje jako ta vůbec nejpovedenější Patti Smith a její Group předkládají milionkrát omletý námět, jejich provedení ale netrpí kýčem, protože dokáží držet milostnou pózu, aniž by ale upustili od toho, co je dělá tak jedinečnými. To se mi na téhle písni hodně zamlouvá a asi nemusím zdůrazňovat, že patří k mým velkým oblíbencům.
Je ale opravdu nejlepší? Až zrecenzujeme i Horses, na tenhle složitý problém se podíváme…
Ghost Dance je z úplně jiného těsta a musím říct, že málokterý název tak přesně vystihuje název skladby. Vážně to zní jako nějaký tanec duchů s nádechem středověku. Má to těžko opakovatelné kouzlo, které ale zároveň zabrání tomu, aby si člověk něco takového pouštěl každý den.
Mikroskopická, jen devadesátisekundová ani ne skladba Babelogue obsahuje vlastně jen monolog Patti doprovázený aplausem a ovacemi publika. Když se v závěru přidají nástroje a už to vypadá na solidní rockovou skladbu, je konec! Tedy zdánlivě, protože tohle jen uvádí píseň Rock'n'Roll Nigger, která na ni plynule navazuje. Podobnou pozici měla na Radiu Ethiopia Pumping My Heart - byla tam jediná svého druhu. Rockovější pecku nedostanete ani tentokrát. Můžete si ale za hlavním mikrofonem užít i kytaristu Lennyho Kaye, byť jen na pár vteřin. Skladba má svůj potenciál, mám ji docela rád, k jejím skalním příznivcům ale nepatřím.
Z Easter vzešly dva singly. Prvním je nepřekvapivě Because The Night, překvapivě může naopak působit Privilege (Set Me Free). Další trochu zvláštní, nábožensky laděná skladba čerpá svůj námět ze Starého zákona a opět nabízí výjimečný (ponurý) poslech. Nemůžu si pomoct, ale nepůsobí to na mě. Nemá to tu výjimečnou sílu, kterou na vás sálalo Radio Ethiopia. Asi to bude tím, že se na ní skladatelsky nepodílela ani Patti, ani jiný člen Group.
Mel London
a Mike Leander ji ale napsali speciálně pro tuto kapelu.
Následuje We Three, píseň hodně podobného ražení, její autorkou je ale naopak pouze Patti. Na výsledku se to pozitivně odráží. Tenhle track můžeme řadit k tomu lepšímu. I když je pomalý a volný, má to charakteristický náboj Group. A pokud vám, stejně jako mně, lezou krkem milionkrát ohrané ploužáky, pusťte si tohle, nebudete litovat.
Nesmrtelný a nezprotivitelný rokenrolový riff otevírá devátou píseň 25th Floor. Kytara tady celkově hraje hlavní roli. U Patti Smith Group se to nestává často a už z tohoto důvodu skladba stojí za pozornost. Co se týče melodie a celkového vyznění… existují lepší i horší. Nejvýstižnější vyjádření. A to, i když si připočteme High On Rebellion, kterou se plynule pokračuje. Je to ale spíš fade out 25th Floor než plnohodnotná skladba, takže je v podstatě stejná, jen v závěru monumentálně graduje.
Set jedenácti skladeb uzavírá titulní skladba Easter. Přináší znovu uklidnění na pomalé houpavé melodii. První čtyři minuty se mi osobně moc nezamlouvají, melodie není tak dobrá, jak by podle hudby mohla být. Zpěvaččin mluvený projev v posledních zhruba sto vteřinách to všechno ale napravuje. Říkal jsem už několikrát, že Patti Smith má nádherný uhrančivý hlas, mohl bych ho poslouchat pořád. Kdyby takhle zněla celá píseň, hodnotil bych jednoznačně pozitivně. Jako zavírák dobře zvolené, líbí se mi i postupný majestátní fade out.

HODNOCENÍ
V závěru se nemůžu ubránit srovnání se zbylými třemi deskami a hodnotit Easter podle nich. U dvou předchozích jsem to udělal stejně… a jak Radiu Ethiopia, tak Wave to pomohlo. Easter není ale ten případ. Zároveň ale nemůžu najít věc, co by mi nepřekonatelně vadila. Slabina desky tkví v její atmosféře. Není tak silná, jako u těch ostatních. Radio Ethiopia vezme vaše emoce, rozloží je na malé kousky a zase vám je vrátí. Ve Wave se slučuje melancholie z konce se skladbami, které ladí jako výjimečný celek.
Nemusí to vadit, protože situaci by mohl zachránit tracklist. Navzdory vynikající Because The Night ale Easter extra neexceluje ani v tomhle. Ne že by skladby byly špatné, to bych jim hodně ublížil., Patti Smith Group ale vydala i jiné, které je překonají. Navíc songů je na desce v podstatě jen devět a spousta věcí by na nich šla udělat jinak. Upřímně, nerozumím tomu, proč zrovna Easter z těch čtyř komerčně nejlépe uspělo. Já bych si na něj nevsadil.
Skončeme ale pozitivně. Pokud vás zaujaly předešlé dvě placky, neměli byste zanevřít na easter jen proto, co jsem teď řekl. Je dost dobře možné, že z vašeho úhlu pohledu uvidíte těch jedenáct písní v lepším světle než já. A Because The Night musíte slyšet určitě!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama