Myšlenky punkera #15: Punk's not dead! Nebo jo?

29. dubna 2017 v 17:36 | C Jay |  Myšlenky punkera
Všichni známe to blbé heslo "punk's not dead", je to jedno z největších klišé z dvacátého století. Často je to taky první věc, kterou si lidé ve spojitosti s punkem vybaví. Proč vlastně? Je to jen další nesprávná zkratka, jakých děláme desítky, nebo to má i nějaké další okolnosti a ty by nám neměly uniknout?


Podstata toho hesla je prostá: vzniklo na konci sedmdesátých let poté, co se z punku stala, jak říkal Johnny Rotten "součást systému. Součást systému sraček!" Začalo se říkat punk is dead, protože to, vůči čemu se původně vymezoval, otevřelo tlamu a pozřelo ho navzdory všem trnům a zuřivé obraně. Sex Pistols se k tomu vyjadřovali v dokumentu Děs a běs a s jejich vysvětlením se můžeme ztotožnit. "Všechny ty špatný brakový kapely v podstatě tvrdily: my jsme punková skupina. A úplně to pohřbily. Stalo se to přijatelným," prohlásil Johnny Rotten.
Ano, zcivilizování punku byla určitě jeho největší tragédie, po níž už nikdy nebyl jako dřív.
Po pár letech se prý ukázalo, že tomu tak není a objevilo se ono nesmrtelné punk's not dead. Bylo to ale nutné? Podívejme se na jeden příklad.

Hnutí hippies vzniklo v šedesátých letech a nesmazatelně je ovlivnilo. Generace květinových dětí je dnes prvním poznávacím znamením této éry. Přinesly do tehdejší společnosti dosud nevídané věci, které se ve slušné společnosti rozhodně netolerovaly, ať už to byl nevázaný sexuální život nebo masové mírové protesty.
Hippies nabourávali tehdejší život i názory, byla to opozice "vůči normálnímu životu." V San Francisku, jejich centru se dokonce pokoušeli zavést nový životní řád, ten se však uchytil jen na čas. Ani samotné hnutí nebylo životaschopné, ve své původní podobě nepřežilo začátek sedmdesátých let. Částečné příliš zvlčilo, částečně se zcivilizovalo, vstřebalo do společnosti. Jeho ideály se staly přijatelnými. Dnes je vliv hippies nulový. A znáte nějaké heslo hippies are dead?

Punk je co do významu obdobou hnutí hippies v sedmdesátých letech. Také on útočil na způsob života, především na britských ostrovech. I nyní přišly nové trendy nejen v hudbě, ale i v účesech, oblékání, myšlení… Nezaměnitelně ovlivnil podobu své epochy. Ale i jeho rebelství po pár letech vyčpělo a společnost ho dokázala strávit. Dnes je naprosto normální, že na ulici vidíte lidi v roztrhaných džínách. V roce 1975 byste tím moc lidem radost neudělali.

Otázka tolerance
Udělám teď malou odbočku. Rád bych vyjasnil pojem tolerance. Dříve se tomuto slovu rozumělo tak, že někdo dokázal vedle sebe snést člověka jiného vyznání, zaměstnání, postavení. Dnes toleranci chápeme především jako lhostejnost. Jednoduchý příklad:
"Mým sousedem je žid. Nelíbí se mi to, ale dokážu snést to, že bydlí vedle mě."
Zatímco dnes…
"Mým sousedem je prý žid. Je mi to úplně jedno."

To, že punk ztratil záhy své rebelství, není nic nového ani překvapivého. Podobně dopadly všechny kultury a subkultury minulosti. Greasers, teddy boys, grunge… všechny byly nějakou dobu in, protože představovaly něco nového (nebo novou kombinaci známých věcí). Časem se ale okoukaly a omrzely a nakonec je vyřadila subkultura jiná. Tak to vždycky bylo a stejně dopadnou i současné subkultury.
Přesto má mezi nimi punk zvláštní místo. I když jeho původní zlatá éra skončila už někdy na začátku osmdesátých let, jako hudba přežil dodnes a svým způsobem je stále v kurzu. I myšlenka sociálního protestu proti nespravedlnosti, policejní a mocenské zvůli, rasismu, fašismu, šovinismu rozhodně není neaktuální. A to se asi nezmění.

Důsledně vzato musíme rozlišit, co je na punku dead a co ne. Punk jako bouřlivá subkultura sedmdesátých let je už nenávratně pryč. Stejně jako je pryč i jeho doba. Punk vznikl, protože pro jeho vznik nastala shoda okolností. Tak jako hippies, grunge a další.
Dnešní punk může působit jako pouhá imitace a do jisté míry to je jenom pouhá imitace. Protože punk v sedmdesátkové podobě by dnes uspěl jen těžko, potrhané oblečení a syrová agresivní hudba už vzruší málokoho. V současnosti má civilizovanější podobu a společnost ho bere daleko přijatelněji. Kapely jako Green Day se sice označují jako punkové. Ale záleží na tom? To opravdu musíme poslouchat jejich desku a hodnotit, "jestli je dost punk" nebo "jestli je to vůbec punk"?
Můžete namítnout, že přece přežila podstata punku jako protestu proti společnosti a přímé jednoduché hudby. Máte samozřejmě pravdu. A to je ta část punk, která nezemřela. Je tu s námi dodnes a díky ní stále žije to, co dala v sedmdesátých letech dohromady parta kapel z New Yorku a Londýna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 15. května 2017 v 10:35 | Reagovat

Myslím, že Johny Rotten v jednom rozhovoru řekl, že punk je vlastně zkoušet pořád něco nového nejen v hudbě a nebát se toho..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama