Holič z periférie. Steve Jones (medailonek)

5. dubna 2017 v 10:25 | C Jay |  Medailonek
Když řeknete Sex Pistols spousta lidí si vybaví Sida Viciouse nebo Johnnyho Rottena. V několika článcích jsem ale připomínal a zdůrazňoval význam Stevea Jonese, který prvního jmenovaného naprosto překonává a druhému se minimálně vyrovná. Pojďme se na tuto velmi zajímavou osobnost v dnešním medailonku podívat podrobněji.



Steve Jones se narodil třetího září 1955 v chudé dělnické čtvrti Shepherd's Bush v západním Londýně. Jeho velmi mladá matka pracovala jako holička, otec amatérsky boxoval ve střední váze. Rodinu opustil, když byly jeho synovi dva roky a ten tak dlouho žil s představou, že jeho otcem byl matčin nový partner. Jako většina lidí z těhle oblastí měl těžké dětství, spával jen na skládacím lehátku a často viděl své rodiče, jak kradou. Nenechavé ruce mu brzy taky nebyly cizí. I jinak působil spíš problémy, ve škole se mu nedařilo, nedokázal udržet pozornost, takže jednu třídu opakoval. Jeho delikty ho nakonec poslaly na rok do nápravného ústavu. Později vzpomínal, že se mu tam líbilo víc než doma. Asi jediným pozitivním milníkem jeho dětství tak zůstává setkání s Paulem Cookem, který bydlel v sousedství.
Stále víc se zajímal o hudbu. Jako mnoho vrstevníků patřil k obdivovatelům New York Dolls, Davida Bowieho a Roxy Music. V dokumentu Děs a běs to komentoval slovy: "Tehdy jsem si myslel, že muzikanti padají na zem z nebe. Nedokázal jsem si představit, že muzikantem by se mohl člověk stát."


Nakonec to přesto zkusil společně s Paulem Cookem a Wallym Nightingalem. Svou tříčlennou formaci pojmenovali The Strand a Steve v ní stál za mikrofonem. V té době se také seznamuje s Malcolmem McLarenem, který bude mít na příštích několik let jeho života zásadní vliv.
McLaren manažeroval New York Dolls, jeho transsexuální cirkus ale rozložily drogy. Vrátil se proto do Spojeného království a s přítelkyní Viviane založil na proslulé King's Road obchod Let It Rock. Zatímco jiné obchody jely tehdejší módu, Let It Rock nejprve nabízel oblečení teddy boys a později s novým názvem SEX latexové fetišistické oděvy. Stal se oblíbeným mezi místní mládeží a Steve s Paulem v něm byli častými hosty.
Podařilo se jim přesvědčit Mclarena, aby dělal jejich skupině manažera, jejich nový impresário ale trval na to, aby se zbavili Wallyho a našli si nového zpěváka. Steve že by měl radši hrát na kytaru. Podpořil ho tím, že mu daroval kytaru Gibson Les Paul, která dřív patřila Sylvainu Sylvainovi z New York Dolls. Další vybavení ale kapela získala jiným, svéráznějším způsobem. Po koncertu Bowieho v Hammersmith Palace se Steve proplížil kolem spících bedňáků a "odnosil" vybavení. "Myslím, že Stevea by dneska diagnostikovali jako kleptomana, protože nedokázal, jak se to říká, nechat ruce v kapsách," řekl na to konto Paul Cook.
McLaren doplnil zbylé dvě volná místa o svého pomocníka v obchodě Glena Matlocka a zpěváka Johnnyho Rottena. Steve zpočátku nadšený nebyl a jeho vztah s Johnem byl nestálý a napjatý až do konce Sex Pistols. V té době se už ale znal i s dalšími lidmi včetně budoucích konkurentů z Clash. Rozuměl si zejména s basákem Paulem Simononem. Společně si tato trojice ještě s Rayem Winstonem zahrála fiktivní kapelu ve filmu Ladies and Gentlemen, The Fabulous Stains.
Hrával hlavně na kytary Gibson, na fotografiích a videích ho můžeme vidět s Les Pauly, Juniory nebo Firebirdy. Jeho hra byla agresivní a syrová, používal rokenrolový rytmus a power akordy, které prokládal krátkými sóly.


Když na sebe kapela poprvé strhla veřejnou pozornost svým hrubým vystupováním v pořadu Billa Grundyho, Steve na tom měl největší podíl. S nějakým tím alkoholem v krvi se pustil do slovní přestřelky s rovněž opilým moderátorem Grundym, který flirtoval se zpěvačkou Siouxsie Sioux. Jeho vulgarismy typu "dirty bastard" nebo "fucking rotter" den na to obletěla zemi.
Steve ale brzy získal své místo i bez nadávání v televizi. Ač zpočátku hodně napodoboval Johnnyho Thunderse brzy našel svůj vlastní styl, symbolickým se stal kapesník se čtyřmi uzly na hlavě nebo jeho kudrnatá trvalá, díky které vypadal podle Johnnyho Rottena "jako nějakej holič z periferie".
Když přišel do kapely Sid Vicious, pokoušel se ho kytarista naučit hrát na basovku, jenže Sid žádný supertalent nebyl. Jeho party byly leckdy smazány a přehrány právě Jonesem. Na albu Never Mind The Bollocks hraje jen ve skladbě Bodies. Stejně jako zbytek kapely nelibě pohlížel na vztah Sida se striptérkou a prostitutkou Nancy Spungenovou. Jejich seznámení měl sice na svědomí Rotten, jako první se s ní ale potkal Steve, když s ní souložil na záchodech. Slabost pro sex byla další ze Steveových typických vlastností.


V přiostřujících se sporech mezi členy, které vyvrcholily šíleným turné po Spojených státech se Steve s Paulem postavili na stranu McLarena. Pochopitelně, byli přáteli a znali se už dlouho. Kvůli tomu odmítal návrh Johnnyho (Já jsem s Johnem moc nedržel, vždycky mě hrozně štval"), aby se podařeného manažera zbavili. Později svého rozhodnutí sice litoval, nicméně tehdy to znamenalo konec Sex Pistols.
Pár let hrál ještě v kapele Professionals, o níž jsme tu už párkrát taky mluvili, ani tady ale dlouho nevydržel, část členů vyřadila z provozu automobilová nehoda a samotný Jones se potýkal s drogovými problémy. V následujících letech pomáhal jiným muzikantům s jejich alby, sám vydal dvě sólové desky, zahrál si pár epizodních rolí v televizi, na výsluní se ale vrátil až s comebackem Sex Pistols v původní sestavě. Obnovila se i kapela Professionals, Stevea v ní už ale neuvidíte.
To není moc optimistické zakončení, řekl bych ale, že na předchozím obsahu to vůbec nic nemění. Steve byl důležitou punkovou personou… a taky jí zůstane.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama