Velké koncerty: Green Day v Barceloně 2000

10. března 2017 v 19:30 | C Jay |  Velké koncerty
V posledních pár dnech už se venku dělá docela hezky, na příchod jara si ale ještě chvilku počkáme. Pro tuhle dobu je jako stvořené album Warning od Green Day. Má takový ten závan melancholie v kombinaci s optimisticky znějící muzikou. Recenzi jsme měli už minulé léto. Zaměřme se proto nyní na jeden koncert z jeho doby. Na jedno z nejcharakterističtějších vystoupení kapely.



Navíc, projížděl jsem zevrubně záznamy vystoupení Green Day z této doby a nikde jinde neuslyšíte naživo tolik pecek právě z nedoceněného Warningu. Pokud ho, stejně jako já, máte rádi, stane se tenhle koncert vaší srdcovkou.
Obvykle tu vyprávím složitý příběh, v němž zrovna kapela prochází problémovým obdobím, na konci z toho ale vzejde skvělý koncert. Zní to pateticky, já vím… ale mrkněte se obsah rubriky Velké koncerty. Žádná jiná než problematická vystoupení jsme tu zatím neměli!
Koncert v katalánské metropoli by k nim zdánlivě mohl taky patřit, protože tenhle rok odstartoval období upadajícího zájmu o Green Day a jejich muziku, z něhož se kalifornské trio dostane až s Americkým Idiotem. Na jeho atmosféře se to ale nepodepsalo.

Kdy kde a co
Kapela odehrála vystoupení jednadvacátého září v proslulém klubu Zeleste. Ten byl centrem místní hudby už od sedmdesátých let. Skládá se z pěti různě velkých koncertních sálů. V současnosti se jmenuje Razzmatazz, na koncert do něj ale zajít i dnes.
Green Day svůj zhruba hodinový set patnácti skladeb zahájili klasikou z dob Dookie Welcome To Paradise. Bez dalších řečí ho vystřídala Hitchin' A Ride, pecka z Nimroda v klasické koncertní verzi (co má asi tak čtvrt hodiny). Třetina tracklistu pocházela právě z těchto dvou elpíček. Stěžejní pro něj ale byly skladby z Warning. Těch zaznělo celkem šest, tedy polovina. Vedle těch, které můžeme slyšet i dnes (Minority nebo Waiting) i ty, na něž jsme už zapomněli (titulní Warning nebo Blood Sex and Booze). Na některé chyběly nástroje a skupina je musela předvést v očesané punkové verzi. Vzpomínám to proto, že v dnešní době už nic takového nehrozí. S Green Day je pódiu ještě dalších x lidí. Tady si kluci kalifornský ještě stačili sami. Nepočítáme Jasona Whitea, který se právě v této době začal s kapelou na veřejnosti objevovat a figuruje i tady.

BJ, jeho košile... a Jason, by the way
Koncert je zajímavý hned z několika hledisek. Vedle už vzpomínaných raritních koncertních verzí zapomenutých songů je to samotná povaha koncertu. Kapela hrála v malém sále, takže celý večer měl klubovou atmosféru. Hra pro menší publikum má své kouzlo a to tady dobře vidíme. Jindy už si taky neužijete oplácaného BJe v červené košili shrbeného nad brutálně prověšenou kytarou. Ať už nad klasickou Blue nebo nad žlutým Juniorem, na něhož začal hrát práívě v této době.
Ve skupině panuje dobrá nálada, žertuje s publikem, na něž chvílemi mluví španělsky. Bylo to samozřejmě jen pár naučených frází, kombinace angličtiny se španělštinou ale chvílemi působí legračně. Třeba když BJ začal po půlhodině v publiku hledat začínajícího kytaristu, aby si s Green Day zahrál jednoduchý cover songu Knowledge. Na pozdějších turné sestavovali kompletní tříčlennou kapelu, toto je ale jeden z prvních koncertů, kdy s tím začali. Vedle katalánského mladíka se na pódiu objevil i již zmíněný Jason, uvedený větou "That's Jason, by the way… Yeey, Jason!!" Hned potom následovalo asi nejdelší anglické slovo: "thissongscalledchurchonsundayletsgo!"

Šrumec a konec
Pro turné k albu Warning bylo typické, že kapela na konci setu rozmlátila své vybavení ve stylu The Who. Došlo k tomu i tady. Po When I Come Around přišly poslední minuty pro jedovatě zelenou bicí soupravu a Mikeovu oranžovou basovku. Na ni hrál jen ten jeden song, bílou baskytaru Precision se mu asi rozmlátit nechtělo.
Po asi čtyřminutovém běsnění Trého a Mikea přichází k mikrofonu BJ s komickým výrazem, upraví si mikrofon a už sám zahraje přídavek - původně akustickou Time Of Your Life. Na konec dobrá volba, byť její melancholickou atmosféru trochu pokazilo, když BJe někdo z publika rozesmával a on musel píseŇ přerušit a začít znova.

Komických scén se v hodinovém záznamu najde víc. Ať už přítomnost katalánského mladíka na pódiu a jeho rychlokurz kytary, BJovo pobíhání po pódiu, když si nemohl vzpomenout na název songu… když někdo z publika nazval Kalifornii kusem psího hovna… a další. Primárně jde ale samozřejmě o muziku. A ta stojí za to. Onen večer se vážně povedl a barcelonský koncert ze začátku milénia pro mě patří k těm vůbec nejlepším.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama