Něco starýho, něco novýho... něco zelenýho. Green Day: Uno! (recenze)

13. března 2017 v 11:07 | C Jay |  Recenze
Po vydání dvou rockových oper v letech 2004 a 2009 už to s Green Day nebylo stejné jako dřív. Dvě složitá koncepční alba sice dodnes silně září, zároveň ale vrhají stín, do něhož mnozí odsunují všechno, co s těmito elpíčky nesouvisí. Může tomu pomáhat fakt, že Green Day sami se k tehdy sedm let starému konceptu přihlásili a v jeho duchu natočili své zatím poslední album Revolution Radio.




RECENZE
Je docela šílené, když si člověk uvědomí, že je to první "obyčejná" řadová placky od roku 2000! Trilogie, do níž spadá i dnes recenzované Uno! se totiž bere jako další koncepční trojalbum. Byť spolu tyto tři desky mají společný pouze motiv přebalu a dobu nahrání.
Na obalu prvního dílu vidíme obličej frontmana BJe Armstronga s křížky místo očí, což se stane charakteristickým poznávacím znamením trilogie. Ten se stal populárním a na internetu lze nalézt i různé fanouškovské verze, parodie i kopie. Za sebe hodnotím jako velmi dobré, líbí se mi provedení i kombinace křiklavých a černobílých barev. I zadní část vypadá super, nejlepší od dob Nimroda!


Singlem, hitem i otvírákem celé trilogie se stal song Nuclear Family. Po dlouhé době to byla skutečně ryzí rocková skladba s chytlavou melodií v jednoduchém provedení. Skládá se jen ze čtyř akordů, okořeňuje ji ale výborné sólo. Celkově mám tuhle pecku moc rád, považuju ji za vrchol Uno! Vznikly k ní hned dva klipy. Jeden živý ze studia a druhý animovaný.
Nuclear Family ale nesklízela jen chválu. Od mnoha fanoušků to schytala za to, že je prý primitivní a textově o ničem. A ti, co znají i hudbu před rokem 2004, zase upozorňovali na velkou podobnost s clashovským Safe European Home. K tomu prvnímu se vyjádřím zítra, k tomu druhému - v hudbě se kopírovalo vždycky a leckdy i daleko okatěji.
Následuje Stay The Night. Otevírá ji zajímavá kytarová linka, pak zní ve stylu podobném předcházející stopě. Podle finské Wikipedie byla také součástí desky Cigarettes & Valentines. A když se do ní zaposloucháte pozorně, uslyšíte v ní takový ten "idiotský" (ve smyslu alba American Idiot) styl. Jen provedení je současnější. Celkově je to zajímavá skladba, na můj vkus jen zbytečně dlouhá. I ona má svůj klip, také natočený ve studiu, stejně jako Nuclear Family. Myslím, že v tomhle případě mohla kapela klidně vyrazit i někam ven a natočit hrané video.
Idiota lze vypozorovat i v třetím tracku Carpe Diem. I on údajně figuroval v tracklistu Cigarettes & Valentines. I tady bych tomu věřil. Ten styl… Carpe Diem by se na Americkém Idiotovi určitě neztratilo. Na Uno! ale působí oba songy trochu exoticky, která je i přes přímočařejší provedení patrná. Jinak, carpe diem znamená "užívej dne" a jde o starouvěkou latinskou frázi.
Zpátky na punkovou vlnu, na řadu přišel další singl Let Yourself Go. Tuhle píseň i její přímočaré poselství jsme si představili už v lednu a minulé léto se dostala i na druhé místo v žebříčku největších kickass od Green Day. Právě tohle celý song drží a žene vpřed nevídaným způsobem, Green Day snad nevydali agresivnější skladbu. Zakryje to i melodické nedostatky, které má třeba oproti Nuclear Family. Opět tu ale máme dobré sólo. Za mě palec nahoru.
Pátým trackem bude dodnes oblíbená Kill The DJ. Pomalejší atypický song údajně natočený ve stylu dance punk sází na neotřelost, protože moc jemu podobných v diskografii kalifornského tria není. Každému vonět nemusí, možná ale právě díky tomu vznikl k téhle skladbě i klip. I on je trochu divný…takže k sobě výborně pasují. Kill The DJ táhne hlavně refrén, ten vám v paměti zaručeně uvázne. A pak si oblíbíte i celou skladbu.
Všechny dosavadní stopy budou ve srovnání s Fell For You působit jako dinosauři - mnohem větší. Fell For You nemá klip, nepatří ani na singl. Přesto se nemusí stydět, protože i ona se povedla. Zahájí ji úderné bicí, na něž vzápětí navazují melodické kytary. Někdo by mohl namítnout, že výsledek je možná zbytečně měkký, k charakteru skladby to ale sedí. Zbytečná tvrdost by jí nesvědčila.
Z Loss Of Control jakoby na mě vybafla zvláštní kombinace Dookie intra, sloky a 21st Century Breakdown intra. Když k tomu přidáte Uno kytary, dostanete zajímavý slepenec, co ale nepůsobí nesourodě. Berme to jako plus, protože mínusem skladby je, že vás hned na začátku nechytne, těch pokusů potřebuje víc. Třeba mě nic moc neříká dodnes.
Jako osvěžení tak přivítáme Troublemakera. Také on uhýbá ze zaběhnutých kolejí, i když zpočátku zní jako Fuck Time. A dojel dost daleko, protože třeba sloka připomíná úplně jiné kapely. Jejich songy se většinou používají v reklamě na dodávky, aby ty pojízdné krabice vypadaly atraktivně. Nemyslím, že by se tam Troublemaker dostal, jeho neobvyklé ražení může získat fanoušky.
Posledním údajným songem z Cigarettes & Valentines zde je Angel Blue. Obvykle se to tvrdí, protože v textu se zmiňuje slovo "valentine". I tahle záležitost patří k měkčím částem desky, v tomto případě ale všechno vyvažuje tempo, skvělá melodie a také provedení. Řekl bych, takové hezčí dvojče Fell For You (všimněte si podobnosti v sólových kytarách v mezihrách). Vždycky patřilo k mým favoritům.
Prvním a taky posledním pokusem o jímavější skladbu bude Sweet 16. Už ten název napovídá. V posledních letech už tahle póza ke Green day patří, má tudíž i spousty fanoušků. Já osobně mezi ně nepatřím, na druhé straně ale nevím, co bych Sweet 16 vytknul. Neuvádí mě v nadšení, ani v rozčarování. Jinak to asi charakterizovat nejde.
Poslední dvě skladby tvoří takřka čtvrtinu desky! Předposlední Rusty James překračuje čtyři minuty. Neříkám to proto, že by byl nejdelší, protože není… to jen nevím, co k němu říct. Přirovnal bych ho tím ke Sweet 16. Neskáču z něj euforií, zároveň ale neslyším nic, co by mi vadilo.
Budeme končit opět singlem, s Oh, Love. Velmi zajímavá skladba. I ona to schytala, tentokrát od starých punkových fanoušků kapely (jednoho osobně znám - a ne, nejsem to já). Možná by někdo namítl, že Green Day na desce hrají i měkčí usy… ty se ale nedostaly tolik do centra pozornosti jako Oh Love. Já ji nezatracuju, patří k mým oblíbeným. Je dokonalým důkazem toho, jak se i s málem akordů dá čarovat a stvořit pěti minutový song. Díky tomu je vhodná pro začátečníky na kytaru. A jako zavírák alba dobře zvolené.

HODNOCENÍ
V hodnocení bych byl tentokrát stručný. Album Uno! je skvělá pecka a já osobně ji řadím do tria nejlepších desek Green Day. Obsahuje úderné punkové hity i měkčí popěvky a nejslabší místo elpíčka se dá označit stylem, jakým jsem hodnotil Sweet 16 a Rustyho Jamese. Myslím, že to samo o sobě svědčí o výjimečné kvalitě!
V zítřejším článku se ještě vrátíme k tomu, že trilogie nabízí primitivní a nenápaditou muziku ve srovnání s rockovými operami.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama