Myšlenky punkera #12: Zapomenutí hrdinové: Proč se neprosadili?

1. března 2017 v 11:41 | C Jay |  Myšlenky punkera
Tímhle článkem bych se chtěl ještě jednou vrátit k Měsíci zapomenutých hrdinů. Za ty čtyři týdny jsme měli možnost poznat tvorbu některých punkových kapel, jejichž jména se už neskloňují tak často. Čím to je? Nebyli jen náležitě oceněni, nebo má jejich "neúspěch" logické odůvodnění?


Občas je zajímavé se zamyslet, co stojí za úspěchem v hudbě. Často ho mají lidé, kteří by měli zůstat u nahrávání karaoke na YouTube… a jindy naopak kapela s potenciálem zůstane hrát po malých hospodách za pivo a párek. Už jsem to párkrát říkal, podle mě stojí za úspěchem ani ne tak schopnosti nebo charisma… ale obyčejná náhoda. Prostě jsou v ten pravý čas na tom pravém místě? Měli tedy Heartbreakers, Tenpole Tudor, Damned a Professionals jednoduše smůlu na dobu?
Myslím, že jen v tom to nebude, jednoznačné je máloco. Dvě z kapel vydaly své desky ve druhé polovině sedmdesátých let, zlaté éře punku. Druhé dvě na samém začátku let osmdesátých. V té době nepatřil punk k něčemu exotickému nebo zastaralému.
Heartbreakers a Professionals ale hráli jen krátce a vyplodili jen jedno album a krátce na to skončili. Nedostatek času může být odpovědí, ale i ta se dá smést ze stolu. Málo času měli i Sex Pistols. Taky mají na kontě jedinou desku (punkové panoptikum Great Rock'n'Roll Swindle nepovažuju za album Sex Pistols) a ta se stala pojmem. Navíc vedoucí osobnosti obou kapel: Johnny Thunders, Steve Jones a Paul Cook nepatřili k žádným zelenáčům a svých pár let slávy zažili v předchozích kapelách.
Může to tedy způsobit stín velkých jmen jako Ramones, Clash, Sex Pistols, v němž se tyhle kapely nemohly prosadit? Zdálo by se, nicméně punkový svět nebyl v té době zdaleka tak velký jako dnes a většina muzikantů se osobně znala, hráli na jednom pódiu nebo hostovali na deskách někoho dalšího. Myslím, že v téhle situaci už talent a schopnosti začínají hrát významnou úlohu. Teď už je potřeba podívat se na kapely jednotlivě.

Heartbreakers
Největším problémem Heartbreakers bylo zůstat ve stavu schopném psát songy, vystoupit na pódium… a vůbec zůstat pohromadě. Víme, že tahle formace Johnnymu Thundersovi vydržela jen pár let a rozbila se o stejné úskalí jako New York Dolls - drogy. Johnny vystupoval ještě řadu let sólově takového úspěchu, jako v sedmdesátých letech už nedosáhl. Na pódiu to byl hrdina, mnohými napodobovaný. V soukromí ale mnohé zklamaly jeho drogové excesy, Johnny byl nenapravitelný feťák a zůstal jím až do své smrti na začátku devadesátých let.
Hudba samotná takový problém není. Syrový punk'n'roll sice dlouhodobý potenciál neměl, protože už na L.A.M.F. se některé songy sobě podobají, určitě ale určitě měl potenciál posunout se někam dál.

Tenpole Tudor
Tenpole Tudor naproti tomu tak nějak fungují až do současnosti. Většinou ale jen recyklují svou starou tvorbu a i muzikantů se tam protočilo několik. Jejich první desku ale pořád vnímám jako promarněnou příležitost. Místo originálního punku ve stylu Swords Of A Thousand Men ji z větší části vyplnily přeslazené skoro pop songy. Otevřely sice kapele dveře do Top Of The Pops… už to je ale důvod abychom je zatratili! Navíc lidé si tehdy určitě raději poslechli pop od populárních umělců než od Tenpole Tudor. Neuspěli ani na poli punku ani popu a jsou jen jakýmsi hybridem.
Neříkám, že kapela musela psát kritické texty a stavět se proti všemu a všem. Mohla ale využít svůj nepochybný potenciál pro frašku a absurdní komedii, která je vidět v jejich klipech i dnes.

Damned
I Damned fungují dodnes. Jejich současnou tvorbu neznám. Nezaujala mě ale ani ta původní. Asi je to prostě můj vkus, protože staří damned své fanoušky měli a mají. Jejich první placka sice dobře vystihuje všechno typické pro punk…. Jejich hudba je rychlá, jednoduchá se zpěvákem-nezpěvákem… ale nic dalšího. Nemá nic extra originálního, čím by se odlišila.
Navíc zní místy dutě a jednotlivé songy snadno zaměníte. Můžete namítnout, jaký rozdíl oproti Ramones, ti zněli stejně dvacet let a to je OK? To chápu, ale pusťte si jedno album Ramones: nejenže si budete chtít pustit další, ale tu otázku pak už nikdy nevyslovíte. Nebo je srovnejme s Clash, s nimiž svého času soupeřili o druhé místo za Sex Pistols. The Clash působí daleko poutavěji a propracovaněji, přestože samo o sobě nějak extra propracované není…

Professionals
Když sečtu všechna pro a proti největší šanci měli Profesionálové. Dvojka Jones-Cook přežila Sex Pistols a do nového projektu přenesla ze své staré kapely spoustu pozitivního. Nesnažili se udělat "druhé Sex Pistols", našli si novou pozici - elegantnější a celkově umírněnější. Zareagovali tak na změnu poptávky. Na začátku osmdesátých by asi ani Johnny Rotten prskající do mikrofonu neuspěl tak jako v roce 1976. Nicméně i Profesionálové nakonec dojeli na drogovou závislost.
Samotná hudba je svá, i když nemusí sedět každému. Nemá cenu spekulovat, jestli a jak by se vyvíjela, protože něco takového se nedá přesně odhadnout. Máme tu jen jedno album, jedno demo a pár singlů, z nich toho člověk moc nevyposlouchá.

Nedostatek materiálu je obecně problém tří kapel ze čtyř. Mezi ním se najdou dva nebo tři dobré songy. Žádná z těch kapel ale nepřišla s opravdu úderným hitem, který by těch čtyřicet let přežil stále v dobré paměti. Na většinu z nich se zapomnělo. Dřív to způsobovalo, že ne ke každému se všechny desky dostaly… a ne každý o ně měl zájem. Naopak dneska, kdy je všeho až moc, najít tyhle zapomenuté hrdiny roztroušené po internetu nebývá vůbec snadné. Videa mají většinou jen pár tisíc zhlédnutí, několik lajků a dva pochvalné komentáře jeden v lámané angličtině a druhý ve španělštině.
Řešení se asi nedobereme. Nejspíš je to prostě tak, že někdo se v životě stane úspěšným, někdo známým… a někdo neznámým a neúspěšným. Všechny čtyři kapely se dostaly aspoň do té druhé kategorie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama