Znovu a tentokrát líp. Professionals: I Didn't See It Coming (recenze)

27. února 2017 v 10:00 | C Jay |  Recenze
Po pár dnech vynucené přestávky způsobené chybou na blog.cz jsem zpátky s poslední recenzí desky v rámci Měsíce zapomenutých hrdinů. Čekají nás Profesionálové. Před pár měsíci jsme poslouchali jejich nevydaný debut a dojmy byly všelijaké. Jak to dopadne dnes?



Hlavním problémem byl špatný zvuk, který jakoby se ozýval z vedlejší místnosti. Částečně za to mohla asi kvalita dochovaného materiálu, částečně šlo ale o záměr typický pro post-sexpistolskou kariéru Steva Jonese.
Název alba je divný, nemá žádnou spojitost s hudbou, titulní song tu nenajdeme. Asi proto se muselo jméno spojit s obalem, na němž vidíme boxera zrovna inkasujícího ránu. Dává to smysl, nicméně mi to nepřijde nijak extra povedené a ani nevím, proč se kapela tak rozhodla. Výsledek snižují i detaily… třeba to, že jméno kapely a desky není nějak graficky odlišené.


RECENZE
I když deska, podobně jako nevydané demo obsahuje jen deset skladeb, splňuje standardní délky tehdejších dlouhohrajících placek, trvá asi čtyřicet minut. Otvírákem je takřka čtyřminutový The Magnificent. Navzdory výrazné kytarové vyhrávce mi připomíná dvě starší skladby 1-2-3 a Kick Down The Doors. V praxi to znamená, že nemá stoprocentní kvality ani jednoho z nich. Přesto hodnotím pozitivně, líbí se mi. A s potěšením můžu říct, že netrpí žádnými problémy se zvukem! Desku reprezentovala i na singlu.
O stupeň lépe zapůsobí následující Payola, jedna z vůbec nejlepších skladeb Professionals. Chytlavé a propracované instrumentální aranžmá (i přes ty osmdesátkové klávesy) dobře doplňuje kritický text, který si vzal na paškál právě payolu. Payola je nezákonné uplácení rádií, aby určitou skladbu zařadila do hitparády na čelní místa. Většinou za tuto protekci platí nahrávací společnosti.
Nothern Slide patří také k novým skladbám, oproti předchozím je trochu pomalejší, jinak se jim ale hodně podobá. Saxofonový part mně osobně připomíná Lonely Planet Boy, to je ale asi jen můj problém. Celkově ze skladby extra nadšený nejsem. Takový průměr, co neurazí, protože nemá čím překvapit.
Ve Friday Night Square si Steve dává se zpěvem pořádně načas (víc jak čtyřicet vteřin). Opět posloucháme pomalou skladbu. Na ní se mi ale líbí její zvláštní kouzlo a taková ponuřejší atmosféra, v níž dobře fungují všechny součásti I Didn't See It Coming. Ukazuje, že zapamatování hodný dojem nemusí zanechat jen zběsilá punková řežba.
S Kick Down The Doors jsme se už setkali v minulé recenzi. Tehdy jsem skladbu ocenil, zatratil jsem naopak špatnou kvalitu nahrávky. Díky tomu, že tady nás už nic takového neotravuje, nemůžu než nepochválit. Nová verze se opravdu povedla, skladba sice podstoupila kosmetické úpravy, zásadní charakteristiky ale zůstaly stejné. Stejně dobré. Právě Kick Down The Doors nejlépe zosobňuje všechno, čím je tato deska lepší než nevydaný debut.
I Little Boys už známe, ti dokonce desku Professionals otvírali. I jim lepší zpracování výrazně pomáhá, ústřední kytarová linka je konečně pořádně slyšet. A i celkově to konečně nezní jako hrané z rádia, co vám už dvakrát spadlo na zem. Myslím, že to má i svůj vliv na hodnocení. Minule jsem extra nadšený nebyl. Dnes říkám: dost dobrý! Opravdu, poslechněte si starší verzi a uznejte sami.
Profesionálové zřejmě písni All The Way fandili, když i ji znovu nahráli. Minule se mi nelíbila… a nelíbí s mi ani teď. Pořád tu zní ta nesourodá směsice zlověstných tónů, které hned vzápětí střídají veselé. Když to v sólu převezme saxofon, jen to celé graduje! Neskutečně se to tluče, takže nevíte, kam si tenhle song zařadit. Pro mě patří ke slabším, nemám ho rád.
Na původním demu následovalo All The Way Crescendo a stejně tak i tady. Stejně tak i jemu pomáhá lepší kvalita alba, ale ne natolik, aby dokázalo zaujmout lépe než jeho předchozí verze. Aranžmá nabývá dost bizardní podoby. Opět nejednoznačné, navíc i docela kýčovité, protože to připomíná směs osmdesátkového metalu a sedmdesátkového popu. Může to fungovat? Těžko říct, ale výsledek za moc nestojí.
Do výběru se probojoval i psycho punk z Mad House. Ze zpěvu naštěstí zmizela otřesná ozvěna… ale učesaná verze mi k charakteru konkrétně tohoto songu moc nesedí, udělal z něj totiž úplně jinou záležitost. Díky tomu se možná leckomu zalíbí, syrový originál u mě ale bodoval víc. Žádné extra skóre to ale nebylo.
Výběr uzavírá nová skladba Too Far To Fall. I tady je ze začátku těžké se rozmyslet a přiklonit se na jednu stranu, temnější sloka se totiž pere s refrénem podbarveným funny kytarou. Celkově to zas tak špatné není, song ale nemá nic překvapivého v záloze… a nabízí zase jen sólo na saxofon. Kytara mohla tentýž job odvést minimálně stejně dobře. Ale závěr dobře graduje, ten vyzdvihnu.

HODNOCENÍ
I dneska máme hotovo docela brzy. Nemá to ale stejný důvod jako minule. K Damned a jejich desce se moc říct nedalo, jejich dutá a nepříliš líbivá muzika se dala odbýt pár řádky. U profesionálů jde opravdu jen o to, že na desku dali jen deset skladeb.
Minulé hodnocení bylo rozpačité. Doporučoval jsem se spíš seznámit s kapelou obecně, poslechnout si i jejich další songy…. Nebo tohle album. A teď nemám důvod své doporučení měnit. Lepší zvuk tvorbě jednoznačně prospěl, její kvality, které mnohdy nejsou tak nápadně viditelné, mohly vyniknout ve své opravdové síle. Strategie nahrát nový materiál a k němu přibrat starší kousky je dobrá. Mně osobně jen ve výběru chybí mí favoriti Mods, Skins, Punks a 1-2-3. Každopádně oceňuju nové verze Little Boys a Kick Down The Doors. Tahle to má znít!
Jedním z důvodů, proč se kapela rozhodla nahrát je znova, byly spory s původním basistou Andym Allanem. Steve Jones a Paul Cook mu nechtěli vyplácet podíl z prodeje těchto nahrávek, takže vybrané songy prostě pozměnili a nahráli znova s novou sestavou.
Každopádně, I Didn't See It Coming nám dobře završuje Měsíc zapomenutých hrdinů. Po dvou rozpačitých výsledcích to bylo vážně potřeba. I ono má sice pár much, nejsou ale tolik slyšet a i poměr solidních a slabých skladeb je daleko vyrovnanější.

Díky za přečtení, pokud vás alespoň jedna z recenzovaných kapel zaujala, jsem rád, protože účelem měsíce zapomenutých hrdinů bylo především na ty zapomenuté hrdiny upozornit. Pokud vás nudili, mám dobrou zprávu. Příště už pojedeme opět velká jména!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama