Song týdne: I Don't Wanna Grow Up

2. února 2017 v 10:13 | C Jay |  Song týdne
Články tohoto týdne jsou věnované tomu, jak různí jiní hudebníci dokážou napodobit (nebo lépe řečeno coverovat) Ramones. Song týdne by měl vyrovnat bilanci, proto se dnes podíváme, jak coverují právě Ramones píseň někoho jiného. Opět se sice nedotkneme alba Acid Eaters, ale vybral jsem song I Don't Wanna Grow Up a né náhodou.




V úterním žebříčku jsem zvláštní "cenou odvahy" ocenil cover Toma Waitse, který z původně punkrockové Jackie a Judy udělal záležitost ještě o třicet let starší. Mohli bychom mluvit o službě na revanš, protože Ramones kdysi opačným způsobem naložili s jeho songem I Don't Wanna Grow Up. Tahle pecka vyšla v září 1992 na Tomově jedenáctém studiovém albu Bone Machine. Jde o pomalou, takřka čtyři minuty dlouhou píseň, v níž se třiačtyřicetiletý zpěvák krčí pod stolem v bistru (zřejmě evokující představu dětí hrajících si pod stolem, zatímco dospělí obědvají), a zpívá chraplavým hlasem o tom, jak nechce dospět. Absurdní komičnost ještě dotváří maličký nástroj jeho rukou.

Obal desky Bone Machine

Ramones obyčejně coverovali songy ze šedesátých a padesátých let, tentokrát ale sáhli po jen dva roky staré skladbě a posadili ji rovnou jako otvírák posledního alba Adios Amigos. Mohli si to dovolit, protože se jim neskutečně povedla. Úvodní odpočítávání a intro jakoby z oka vypadlo jejich velkému hitu Rockaway Beach. I dál působí jejich výkon velice autenticky, leckdo tak (včetně mě) dlouho žil s přesvědčením, že se jedná o původní ramonský song. Do samotné skladby zasáhli newyorští punkeři významněji jen tím, že druhou půli songu otevírá nezvykle dlouhé kytarové sólo (to Johnny živě ale stejně nehrál). I Don't Wanna Grow Up tak v srpnovém žebříčku nejlépe zahraných coverů v podání Ramones obsadila stříbrnou příčku.
I samotná kapela na ni hodně sázela. Byl to její poslední singl, který ve Spojených státech obsadil solidní třicátou příčku (jo, solidní, vzpomeňme si na stodevadesátou pozici alba Mondo Bizarro). Ramones k němu natočili i křiklavě barevný klip kombinovaný z živých záběrů a kreslených pasáží na způsob komiksu.


Na závěr asi jen dodám, že ramonskou předělávku miluju, nedá se jí nic vytknout. Originál v sobě nezapře velkou podobnost se stylem coveru The Return Of Jackie And Judy, ale na rozdíl od ní mě tolik neoslovil. Přesto bychom ho my, fanoušci punku, měli taky znát. A taky jejího autora, kteréhož hudební kariéra se s kariérou Ramones dvakrát plodně protnula…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama