Punk'n'roll až na doraz! Johnny Thunders & Heartbreakers: L.A.M.F. (recenze)

6. února 2017 v 6:07 | C Jay |  Recenze
Naše první výprava za zapomenutými hrdiny povede do Spojených států poloviny sedmdesátých let. V New Yorku, vedle celé řady dalších kapel muzikantů působil i "jistý" Johnny Thunders. Nejde o jméno neznámé… o jeho tvorbě se to tak úplně říct nedá.



RECENZE
Ten byl za svého krátkého a bouřlivého života jedním ze symbolů punku. Mnoho muzikantů napodobovalo jeho zběsilou energickou hru na kytaru (třeba Steve Jones). V kapele New York Dolls byl známý především jako kytarista… ale po jejich rozpadu to zkusil i na vlastní pěst s formací Heartbreakers, kde se dostal i k mikrofonu. Ti mu ale taky dlouho nevydrželi a produktem jejich snahy zůstalo jediné album.
Velmi krkolomný název je zkratkou slov Like A Mother Fucker, pod nimiž se mělo LP původně vydat. Ze zjevných důvodů to ale nešlo. Ono ale ani originální znění není velké terno, i když výstižně charakterizuje povahu kapely i její muziky.
Obal se naproti tomu povedl. Fotografie je klasika, která neurazí. Černé pole kolem ní tvoří s tmavorůžovou dobrou kombinaci. Celkový dojem jsou sedmdesátky jak vyšité… a protože na ty se dneska díváme s nostalgií, celému vzezření desky to prospívá…
Originální album tvoří dvanáct písní, ale v téhle recenzi si k nim přidáme ještě dvě další, které se objevily na verzi The Lost '77 Mixes…
Není potřeba to nějak zdržovat, po pár vteřinách syrové kytary se hned rozjíždí jeden z největších hitů kapely Born Too Loose, agresivní rokenrol ve stylu New York Dolls. Johnny Thunders sice není žádný extra zpěvák, ale jeho styl dodává celému songu ještě větší šťávu a energie z tohohle kousku jen srší. Jeden z vrcholů alba. Existuje i v alternativním pojmenování Born To Lose.
Také Baby Talk je rychlá a živelná, ocenit je třeba intro na bicí a také kytarové sólo. Jsou to ale její jediné přednosti, chybí jí totiž větší melodičnost (snad až na refrén "I don't mind") a pokud je tohle aspekt, který vás na písni zaujme nejvíc, brzy na Baby Talk zapomenete…
Sestupná tendence pokračuje. Třetí track All By Myself lze pochválit opět jen za sólo. Jinak je to slabé. Píseň má jen jednu vyhrávku, která zní slokou i refrénem. Refrén zároveň představuje největší mínus… pořád dokola opakované "all by myself" se brzo zprotiví…
Na to, že Heartbreakers vydali jediné album, se už stačili začít opakovat! I Wanna Be Loved zpočátku hodně připomíná All By Myself. Ale jen na chvíli, pak se rozjíždí song jiný a také rychlejší. Taky to ale není žádný velký hit. Kromě energie nemá čím zaujmout… i to sólo tu chybí.
It's Not Enough naopak upoutá na první poslech. Jediný pokus o baladu na LP. Pokud znáte Lonely Planet Boy od New York Dolls určitě si na ni při poslechu tohohle songu vzpomenete. Je to stejné. Punkeři, kteří předtím zběsile řezali do kytar, zjemňují a hrají a zpívají velice opatrně. Prvních pár vteřin to působí úsměvně… ale pak se vám to začne líbit! It's Not Enough také není nic světoborného, ale album to vhodně odlehčuje a také se dobře poslouchá. Navíc dnes má většina pomalejších písní tendenci se v závěru rozjíždět a nabírat na obrátkách. Nemám to rád… a to, že se to tady neděje, je další plus!
Fanoušci Ramones zpozorní, protože Heartbreakers zařadili na své album i song od svéhoznámého Dee Deeho Ramona (jeho jméno v písni i slyšíme). Chinese Rocks totiž v jeho kapele odmítli hrát kvůli očividným narážkám na heroin. Já osobně tuhle skladbu rád nemám a to ani v podání Ramones, kteří ji nakonec taky nahráli na kontroverzní End Of The Century.
Situace se zlepší. Následující Get Off The Phone má opět skvělou energii, živelné sólo… vlastně nedělá jinak nic… ale má zpěvnou melodii, zejména refrén, což ji posouvá o několik pater výš! Navíc skončí dřív, než se vám stihne zprotivit. Johnnyho Thunderse za mikrofonem střídá Walter Lure, i když člověk to musí vědět, aby si vůbec všimnul…
I první stopu druhé poloviny LP, Pirate Love chválím. Po počátečním uprdnutí zazní cool kytarový riff, rytmické bicí a do ní záhy i zpěv. I když je to delší a pomalejší záležitost (v závěru nabírá obrátky) nijak to na plusech neubírá, ty čtyři minuty rozhodně ztracený čas nebudou…
Následuje song, kterému kapela věřila, protože ji vydala i jako singl. Žádný div, One Track Mind je vynikající a bez rozmyslu ji můžeme zařadit mezi top tři skladby na albu! Všechno zde skvěle souzní, vede zpěvný refrén. Já osobně mám radši singlovou verzi s agresivnějšími bicími, ale jinak jsou oba kousky v podstatě stejné. Zmínit se musíme i o textu. Po poměrně jednolité kombinaci témat "jsem punker" a "miluju holky" tady nastává změna. V One Track Mind se projevuje spolupráce Richarda Hella s kapelou, protože text má filozofičtější rozměr. Blíží se mu jen Born Too Loose. I tady zpívá Walter Lure.
Následující song má tak trochu smůlu, protože bude stát ve stínu. Sladkobolné vyznání prostě nazvané I Love You je ale slabší ve všech ohledech. Oproti ostatním se liší vokální linkou, která je měkčí a jímavější, což sice k charakteru sedí… ale nějak to nefunguje…
Následující Goin' Steady se jí blíží. Kdybych si ale měl vybrat, raději bych zvolil ji než I Love You. Rokenrolový riff je jistota, která nikdy nezklame a své odvádí i tady. Slabina skladby je ale typická pro celé album. Pokud se vám nápěv nezalíbí, jeho neustálé opakování vás brzo omrzí…
Jako deska stylově začala, tak i končí. Závěrečná Let Go je ta třetí top skladba! Má opět skvělou syrovou energii, rychlost, sólo a působivý hlavní riff. Také ona si našla spoustu fanoušků a není se co divit. I když nenabídne ni extra mimořádného, dostane vás! Zkrátka se povedla, tečka!
A teď ještě na dva přídavky. Mám důvod o nich mluvit, oba jsou dobré! Can't Keep My Eyes On You, pomalejší rokenrolový kus, odzpíval bubeník Jerry Nolan. Přirovnal bych ji k Pirate Love. Snad jediným mínusem je její délka. Song téhle konstrukce by mohl být klidně o minutu kratší (třeba o dvakrát zpívaný refrén) a o nic významného bychom nepřišli….
Druhým přídavkem je cover Do You Love Me?, střeleného tanečního songu z šedesátých let. V podání Heartbreakers se jedná o zběsilou záležitost se všemi klady i zápory punkových coverů: rychlost a zápal jdou na úkor vokálního a někdy i instrumentálního provedení. Nad tím se ale dá přimhouřit oko a tenhle případ není výjimkou.

HODNOCENÍ
Celé album L.A.M.F. můžeme určitě hodnotit pozitivně a punkovým fanouškům doporučit. Johnny Thunders je pojem a jeho dílo si zaslouží pozornost. Písně nepředstavují skladatelský velevrchol textově ani instrumentálně… ale o tom to ani nemá být. Hudba Heartbreakers je založená na americkém rokenrolu, okořeněném prvky punku, především co se energie týká. Ta je z celého alba silně cítit, je vidět, že kluci do nahrávání dali hodně. Hodně písní (i těch slabých) taky obohacují syrová kytarová sóla z dílny Johnnyho Thunderse.
Když se tohle všechno sečte, vznikne, nebál bych se říct výborné, album, které by měl určitě každý punkový fanoušek znát a slyšet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama