Půlhodinka klení... Damned: Damned Damned Damned (recenze)

20. února 2017 v 21:34 | C Jay |  Recenze
Ačkoli tahle kapela stále existuje (loni oslavila čtyřicet let existence), z původní čtyřčlenné sestavy zbyl jenom zpěvák Dave Vanian a kytarista Captain Sensible a i stylem už tohle uskupení jen v máločem připomíná první britskou punkovou kapelu, které vyšel singl, album i turné po Spojených státech. Singl jsme si na podzim připomněli a dnes přišla chvíle pro album, které v sobotu slavilo čtyřicítku!



RECENZE
Nejde jen o tento primát. Deska Damned, Damned, Damned získala už ve své době dobré hodnocení, které neklesáni s postupem let. Jenže minulý týden jsme s Eddie, Old Bobem, Dickem a Garym zjistili, že dobrá čísla prodeje nebo kritiky mohou být někdy zavádějící. Obě alba mimochodem vyšla u stejného vydavatelství, konkrétně firmy Stiff.
Trojnásobně eponymní album nabízí netradiční obal - čtyři členové před temnou stěnou s koláči rozmazanými na obličejích a tomu všemu vévodí výrazně žlutý nápis Damned. Jméno alba bychom hledali na přední straně marně. Co na tento výjev říkáte? Mně osobně neříká nic. Nemám námitek… ale ani pochval…Jako otvírák přivítá posluchače skladba Neat Neat Neat, druhý ze singlu, který v rámci desky vyšel. Shodou okolností ve stejný den, tedy osmnáctého února 1977. Úvodní basová linka získala třiatřicáté místo v žebříčku padesáti nejlepších basových linek. Song není špatný, přestože celkově vyznívá hodně syrově. Protože v podobném stylu se nese i zbylých jedenáct tracků jde spíš o upozornění než nedostatek.
Následný Fan Club nabízí co do poslechu propracovanější zážitek, hlavně co se kytarové linky týče. I celková aranžmá mi připadá nápaditější a lepší.
Když jsem kdysi Damned slyšel poprvé, I Fall byla prvním trackem, který mě od nich zaujal. Dobře se v něm mísí vlivy typické pro toto obdoí punku - syrová kytara, hlasité bicí v kombinaci se starým padesátkovým rokenrolem. Po vokální stránce to neomráčí, ale instrumentál to dokáže dohnat.
Chytlavou kytarou startuje i Born To Kill. Když se přidá i zbytek, už to taková hitparáda není, Born To Kill totiž trpí tím, že agresivní ale zároveň málo výraznou kytaru přebíjí klidný až znuděný tón zpěvu. To moc nejde dohromady. Nepomůže ani závěr.
Minutovou Stab Your Back z dílny bubeníka Rata Scrabiese zahajují bicí zmutované nějakým šíleným efektem. Sloka s pořád dokola opakovaným názvem není chytlavá, za zmínku ale stojí sloka, v níž se nezpochybnitelně ozývají Ramones.
Nejdelší vlastní song zahrají Damned nyní. Feel The Pain připomíná Fan Club, jen je ještě pomalejší a ponuřejší (ty činely by slušelo trochu ubrat). Asi bych to neposlouchal každý den, ale líbí se mi atmosféra, která se drží i navzdory zrychlení v závěru.
New Rose jsme si už kdysi podrobně představili, takže ve stručnosti: tuhle pecku si stojí pamatovat nejen proto, že šlo o první britský punkový singl. Jednoznačně nejlepší skladba téhle desky překonává ostatní nejméně o třídu! Pojetí hudby Damned, které se předtím zdálo mít mouchy, tady šlape perfektně - zpěv, kytara, rokenrol i ohlušivé bicí!
I Fish na mě působí podobně - zdivočelý padesátkový a šedesátkový rokenrol vylepšený o epileptické kytarové sólo. Ani tady na textu a zpěvu nějak moc nesejde. Jednak není prostor a jednak instrumentál to obstojně utáhne sám.
See Her Tonite sice upoutá zběsilou řežbou, snad největší na desce, jinak ale… nevím. Sem tam se na ni chytám, celkově však neboduje. Aspoň u mě ne.
To navazující 1 Of The 2 je lepší. I tady do sebe všechno dobře zapadá a dohromady to dává nejen smysl, ale i obstojnou skladbu. Jednoznačně jí vévodí i bicí, tady zní úměrně skladbě.
Neruší ji hlasitými činely jako jinde.
V podobném duchu se nese i So Messed Up, jen trochu rychleji. V ostatních ohledech k sobě přenáší všechno, co jsme už slyšeli dřív. Je agresivní a syrová, ale záznam k vám tyhle vlastnosti nepřenáší.
Ve snaze trochu natáhnout krátkou stopáž alba se Damned rozhodli včlenit na poslední dvanácté místo čtyř a půl minutový cover I Feel Alright původně od Iggyho Popa a Stooges. Když si vzpomenu na předělávku beatlesovské Help! Jako křoví k singlu New Rose, jímá mě hrůza… teď je to trochu lepší, originál ale pořád jasně vede. Nejvíc mi vadí (zase) ty přeřvané činely, kvůli kterým prakticky neslyšíme nic jiného.

HODNOCENÍ
Máme to za sebou. Mnohem rychleji než obvykle. Má to svůj důvod. U spousty songů jsem nevěděl jak hodnotit, co vůbec napsat. Hodně z nich mě nechalo chladným… což je pro umění ta nejhorší situace - když na vás nijak nezapůsobí.
Abychom si rozuměli. Damned v té době určitě nechyběl zápal a energie. Bylo by to cítit i z desky. Kdyby ji nahráli s lepším zvukem. Možnosti v té době a v této hudební branži asi měly mezery, přesto třeba debutové desky Sex Pistols a Clash vydané jen o pír měsíců později znějí daleko lépe. Plněji. U Damned je opravdu vidět, že hráli jen na tři nástroje, takže jejich produkce působí místy dutě. Opravdu stoprocentně šlape jejich pojetí puku jen v New Rose, dobře funguje ještě ve třech, možná čtyřech skladbách. Zbytek mně osobně moc neříká. Deska ale nepochybně své kvality i fanoušky má… tímhle to nechci zpochybňovat…

Každopádně Damned vydali ještě toho roku i druhou desku, na níž se bohatší o tuto zkušenost určitě taky podívám. A o své zážitky se podělím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama