Pan Bean hraje punk... Tenpole Tudor: Eddie, Old Bob, Dick and Gary (recenze)

13. února 2017 v 21:49 | C Jay |  Recenze
Život se někdy bere moc vážně. Možná to bylo a je jedno z hesel kapely Tenpole Tudor, kterou si dneska poslechneme. Říkám možná, protože informací o nich, abyste pohledali. Každopádně druhý díl Měsíce zapomenutých hrdinů přinese prostřednictvím recenze pohled na jednu z nejbizarnějších punkových kapel.



NĚCO O KAPELE
Tenpole Tudor začali hrát už v roce 1977, do širšího povědomí se dostali ale až o dva roky později. Jejich debutem se příhodně stalo punkové panoptikum někdy známé jako Great Rock'n'Roll Swindle. Zpěvák Eddie Tudor Pole nahradil Johnnyho Rottena za mikrofonem Sex Pistols. Když si poslechnete titulní skladbu, dojde vám proč. Sami tenpole Tudor do tracklistu přispěli svým šíleným coverem legendární Rock Around The Clock… a Eddie si ještě střihnul hlavní vokál v neméně pošahané Who Killed Bambi?
O výsledku si můžeme myslet, co chceme, kapela se ale ocitla ve správný čas na správném místě. Jméno, které si na Swindlu vybudovali, jim umožnilo vydat v roce 1981 vlastní elpíčko.

RECENZE
Název na první pohled moc velký rokenrol není, jeho největší a taky jedinou výhodou se zdá, že si díky němu aspoň zapamatujeme jména jednotlivých členů. Jde ale o parodii na jednu anglickou frázi "any old Tom, Dick and Harry".
V jednoduchosti sis ním nic nezadá ani obal. Na něm prostě všichni čtyři členové pózují s netečným výrazem před prostým šedivým pozadím. Nic extra, Tenpole Tudor přišli i se zajímavějšími snímky, ty jsou však většinou laděné do středověkých kostýmů… a to zas neladí stoprocentně s obsahem alba. Už z toho důvodu je použitá fotka vhodnější…asi.
Album nabízí třináct tracků a hned ze začátku vás navnadí nejlepší kus. Otvírákem se stal jeden ze singlů poeticky nazvaný Swords Of A Thousand Men. Tenpole Tudor přišli ve své době s novátorským punkem laděným do středověku. Prosadili ho i v jiných kouscích, tady ale funguje bezvadně - sloky, nezvykle patriotický text a mohutný sborový refrén, to všechno tvoří kouzlo nejlepší písně Tenpole Tudor. Obvykle právě ona na vás vypadne jako první, pokud kamkoli zadáte jméno kapely.
Je škoda, že opojné kouzlo netrvá déle, protože Go Wilder už hraje na jinou notu. I ona má sice sborový refrén, aranžmá už ale působí současněji a celkově vyznívá měkčeji. Melodie není úplně špatná, ale jestli chytne a nepustí, zůstává otázkou. Pokud si na ni zvyknete, uděláte dobře, protože zbytek desky se odvíjí víceméně v podobném duchu.
I Wish posouvá hranici měkkosti ještě dál, daří se jí ale víc. Aspoň v mých očích. Takové tenpoltudorovské Needles'n'Pins. Dobře funguje dvojhlas Eddieho a starého Boba Kingstona v refrénu.
Drtivé intro na bicí naopak zahajuje Header Now a rozjíždí poslech ve stylu rokenrolových tancovaček ve stylu padesátých let. Ano, není to nic originálního, ale tohle provedení zklame málokdy a tenhle případ nepředstavuje výjimku. Typický sborový refrén tam sice nepasuje stoprocentně, celkově jde ale o solidní zářez.
Znáte kissácký cover New York Groove? Já si na něj vzpomenu, kdykoli uslyším začátek dalšího songu There Are Boys. Těžko se od toho dá odhlédnout, což asi zkreslí moje hodnocení. Ale New York Groove mám rád, takže i There Are Boys nezatracuju.
Silný střed desky tvoří dva hity. Prvním z nich je singl Wunderbar. Ukazuje rock ve stylu I Wish k kombinaci se Swords Of A Thousand Men… a tahle pecka patří mezi špičku v celé diskografii skupiny. Vznikl k němu i klip opět laděný do punkově středověkých kostým, přestože text byl satiricky současný. Odhaluje ale komický talent zejména zpěváka Eddieho pro potrhlé a hyperaktivní taneční kreace.
Three Bells In A Row se vrací do moderní doby s příběhem o gamblerovi pronásledovaném věčnou smůlou. Mohla by to být hymna Světa neúspěšných. Byl to první úspěšný singl kapely bez vazby na Sex Pistols a jeho kvality můžeme dosvědčit i nyní. Tenpole Tudor ukazují, že jim jdou i rychlejší věci, skladba je melodická, má zpěvný refrén i sloku. Přitom na ni stačí jen tři akordy.
Pak kapela ukáže zase jinou tvář. Tell Me More se snad ani víc lišit nemůže, člověk by je nehledal ani na stejném albu, natož hned za sebou. Někomu nemusí být tahle bubble slaďárna moc po chuti… musel by jí asi dát víc šancí.
Judy Annual sice začíná tvrději, později se ale její linka rozplývá do víceméně podobného výsledku. Na ramonskou Judy nestačí… nejen provedením, ale i melodií, na níž se sice sem tam chytám…. Ale to nestačí.
Po prvních tónech I Can't Sleep jsem měl strach, že tahle tendence bude pokračovat… naštěstí ne, i tak to ale není oslnivý výsledek. I přes docela dobrý refrén a úderný rytmus působí tahle skladba celkově … divně, nepasuje mi.
Jedenáctý track nazvaný Anticipation hraje zase na měkčí stránku… Už vzhledem k tomu, že hlavní instrumentální linku drží saxofon, svědčí o tom, že tady žádný velký punk nezazní. Stejně jako předchozí stopa má Anticipation jen dvě minuty. Takže asi ani kapela jim moc nevěřila.
What Else Can I Do? Je takové pomalejší I Can't Sleep… ale stejně nezajímavé, nemá čím oslovit, její melodie vás opět chytne jen na vteřinu, možná na dvě… ale zbytek jen netečně posloucháte…
Na závěr kapela umístila rovnou nejdelší track desky. Confession sice otvírá basová linka velice podobná na Blitzkrieg Bop, pak už to ale Tenpole Tudor berou opět do své iniciativy. Výsledek ale opět nic moc. Čtyři minuty jsou navíc dost dlouhá doba, během níž se poslechem začnete nudit a skladba vám jen proplouvá ušima… a to není dobře.

HODNOCENÍ
Ohledně hodnocení jsem na rozpacích. Tři velmi dobré punkové songy táhnou album nahoru… nevýrazný závěr naopak svádí k odsouzení… Přitom samotná deska se ve své době prodávala dobře…
Eddie, Old Bob, Dick and Gary má spoustu tváří, představuje kapelu z mnoha směrů… možná až příliš z mnoha. Skvělé pecky jako Swords Of A Thousand Men se perou s rozněžnělými ale melodicky nezajímavými slaďárnami, během nichž vůbec pochybuju o tom, označit Tenpole Tudor za punkovou kapelu. Druhá polovina je jich plná a odpovídá spíš standardům tehdejšího popu než punku. Kdyby zůstali u hudby, která tvoří první polovinu, mohl by výsledek být lepší. Ale slaďáren slyšíme víc, takže se nabízí otázka, co je vlastně typická hudba téhle skupiny…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama