Génius detailu! Topper Headon (medailonek)

17. února 2017 v 14:56 | C Jay |  Medailonek
Dobrý zapamatování hodný bubeník nemusí být slavný jen tím, že odpaluje svou soupravu nebo hraje složité dvouminutové sólo nebo. Uznávaným se může stát i člověk, jehož styl na první poslech není ničím extra výjimečným…



Nicky "Topper" Headon měl pro Clash velký význam. Jeho odchod, který měl vyřešit neřešitelné, kapele nijak neulehčil a po něm už mělo být všechno jenom horší. Zajímavé, že tohle dokáže někdo, kdo si chtěl na Clash nejprve vybudovat reputaci a pak přejít k nějaké lepší kapele…
Jeho dětství a mládí je spjaté s Londýnem, kde se stejně jako Mick a Paul narodil a vyrůstal. Muzika Nickyho provázela od třinácti let, kdy mu zranění nohy zmařilo sny o fotbalové kariéře. Své hudební idoly ale neviděl v rokenrolu nebo reggae. Líbil se mu jazz, konkrétně bubeník Billy Cobham. Přesto si nakonec cestu k punku našel. Jednou zaskakoval na bubenické stoličce u London SS, kde se seznámil s Mickem Jonesem. Projevil přání stát s bubeníkem jeho nové kapely Clash (jakkoli je to v rozporu s jeho výrokem na konci druhého odstavce).

Snímek někdy ze začátku sedmdesátých let. Napravo ukázka komiksu Headon

Jeho přání se splnilo na začátku dubna 1977. Bubeník Terry Chimes si s ostatními členy kapely nerozuměl, neměl rád Joea Strummera, příčilo se mu prostředí a celková image kapely. Dotočil debutovou desku a odešel. Clash pak nějaký čas trávili hledáním náhrady. Nicky Headon se ukázal jako nejlepší volba. Bicí výborně ovládal a "nebál se do nich řezat."
Jestli bylo jeho angažmá jen dočasné nebo měl zůstat natrvalo nevím, každopádně se stal platným čtvrtým členem kapely na několik dalších let. Přezdívku Topper získal od Micka, protože mu připomínal postavičku opičáka Mickeyho z britského komiksu Topper.

Bicí automat
I když se zdá, že genialita hudby Clash spočívá především v skladatelských a pěveckých možnostech vedoucího dua Strummer-Jones, nezanedbatelným podílem přispěl i bubeník. Jen díky němu se totiž mohla tvůrčí dvojice pustit do alba formátu London Calling. Protože pokud se na něj podíváte z kytarového hlediska, na všechny ty pecky stále stačí většinou jen power akordy. Topperův um, hlavně v reggae skladbách, ale ukázal světlou stránku jeho záliby v jazzu - možnost neopakovatelné improvizace a jedinečného stylu bez nutnosti zběsilého syrového řezání. To neměla a dodnes nemá většina punkových nebo rockových kapel.


Jeho dlouholeté zkušenosti a jisté ruce i nohy mu daly přízvisko bicí automat. Nadšení z jeho hry zavládlo hned na prvních zkouškách jak u kapely, tak u producentů. Přestože tady jeho schopnosti nevystupují tak najevo. Když jsem s Clash začínal, Topperovo bubnování mi osobně přišlo jednoduché a pomalé. To se stane snadno, když předtím posloucháte Ramones a Sex Pistols. Postupem času si čím dál víc všímám nenápadných detailů, které činí jeho hru tak kvalitní. Protože právě v těch drobných finesách to spočívá. Songy Tommy Gun a Julie's Been Working For The Drug Squad Topper obohatil o bicí intro a právě Tommy Gun poslouží jako nejlepší demonstrace jeho schopností v klasickém punku. Pusťte si klip a zaposlouchejte se pouze do bicích. Je to drsná nekončící kanonáda pořád a pořád a stále se zlepšuje!


Postupně dostal i příležitosti mimo bicí. Na desce Sandinista" nazpíval skladbu Ivan Meets G.I. Joe, kterou sice napsal Joe, Topper na ní ale odvedl dobrou práci jak za bicími, tak za mikrofonem. Jeho hlas, dle mého podobný na Micka Jonese určitě měl potenciál, aby zazněl ještě někdy. Topperovy dny v Clash se ale rychle chýlily ke konci… Na začátku osmdesátých let se potýkal s neukojitelnou závislostí na heroinu. Problémy se stupňovaly, vyvrcholily na známém koncertě v Japonsku 1982, kde drogy nemohl sehnat a podmínku - žádné drogy, žádný koncert mu museli rozmlouvat! Poslední vystoupení odehrál v Amsterodamu téhož roku. Před koncertem šňupal kokain ze zrcadla přímo před ostatními spoluhráči. Tím své angažmá v Clash definitivně pohřbil. Po návratu do Londýna se hned pakoval. Jeho labutí píseň ale stála za to.
Když byl ve studiu sám, nahrál ke vlastní skladbě part k bicím, pianu i baskytaře. Výsledek byl tak kvalitní, že k němu stačilo přidat jen kytaru, vokály a mohl vyrazit ven. Asi už tušíte, že řeč je o Rock The Casbah druhém velkém hitu Combat Rocku. Jeho klip má dnes jednatřicet miliónů zhlédnutí - nejvíc ze všech klipů Clash vůbec! Jediné, co se významně změnilo, byl text. Topper původně napsal oplzlou ódu na svou tehdejší přítelkyni, což zbytek zcela zavrhl a Joe dodal typický clashovský text.


Samotný Rock The Casbah pro Toppera ale žádná výhra nebyl. Na jeho podíl se vlivem odchodu nehledělo, navíc v klipu samotném sedí na bubenické stoličce navrátivší se Terry Chimes. Pro Toppera sklíčeného vyhazovem z kapely to byla další rána, která mu moc nepomohla ani z deprese, ani ze závislosti na heroinu.
Útěchou mu nebyl ani postupný rozklad Clash, jeho jméno ale ve významné souvislosti padlo v roce 1983. Poté, co se ze sestavy poroučel i Mick Jones, prohlásil, že se hodlá spojit právě s Topperem a pokračovat pod jménem Clash. Smělá vize se nakonec neuskutečnila, přestože oba muzikanti opravdu zahájili práci na společném projektu. Topper byl přizván do Mickovy nové kapely T.R.A.C. ovšem záhy se poroučel ze stejného důvodu jako předtím z Clash.


Zkusil to proto na vlastní pěst. Natočil debutové album, které ale pro punkového fanouška není příliš zajímavé, protože se nese v jazzovém tónu a sám Topper zůstal pouze za bicími. Rokem 1986 se tyto snahy uzavírají. Bývalý bubeník se od té doby čas od času na veřejnosti objeví, nové hudební projekty ale nerozjíždí. Když na přelomu milénia zazněly myšlenky na obnovu Clash, byl proto, se zbytkem kapely se smířil. Dnes žije v Doveru se svou druhou ženou Catherine, vzali se v roce 1986.

Topper, ačkoli nebyl původním bubeníkem, je dnes považován za platného člena klasické sestavy skupiny Clash. Myslím ale, že stojí trochu ve stínu trojky Strummer-Jones-Simonon. V minulosti to nejspíš stálo i za jeho závislostí na drogách. Připadal si prostě odříznutý. Jeho živelnou povahu neuspokojovali spoluhráči, kteří po koncertě odešli na pokoj, aby se věnovali psaní songů.
Jeho význam se (jak to obvykle bývá) ukázal až po tom, co z Clash zmizel. Nebyl nenahraditelný, ale pak už šlo všechno jenom hůř. Jak poznamenává Joe Strummer: "Skončili jsme ten den, kdy jsme vyrazili Toppera." Nejlépe to dokládá význam jednoho z nejlepších punkových bubeníků v jedné z nejlepších punkových kapel…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama