Supernávrat! Fratellis: We Need A Medicine (recenze)

16. ledna 2017 v 6:43 | C Jay |  Recenze
Když se Fratellis dali v roce 2013 po několikaleté odmlce znovu dohromady, byla to pro mě dobrá zpráva. Své fanoušky následně kapela potěšila novým albem. Prospěla Fratellis pauza? Nebo budou posluchači potřebovat medicínu? Nehledě na to, co očekáváme, je to návrat stylový. Vzhůru na něj!



RECENZE:
Obal desky je stejně jako na Costellu kreslený. Tvoří ho komiksový obrázek obnažené telefonující zrzky, zoufale shánějící medicínu! Obal (přesněji světle modrou barvu) mám s albem neodmyslitelně spjatou…přesto se mi příliš nelíbí. Kreace z Costella byly vynikající, od té doby jsou Fratellis ale tak nějak vedle. Tenhle obal mě neoslovuje… Co se ale týče hudby, to už je úplně jiná!
Deska startuje zostra a energicky, oproti předchozím albům Fratellis přitvrdili. První kus Halloween Blues, inspirovaný americkým pojetím rokenrolu, je vynikající a předvádí pestrou škálu nástrojů. Ze všech jedenácti skladeb mám tenhle otvírák nejraději a bezpochyby je to jeden z vrcholů LP. Jen sólo mohlo být kytarové…
A hned následují rychlé bicí a krátce za nimi se rozbíhá další svižný song s líbeznou kytarovou vyhrávkou. Ani This Old Ghost Town se nedá moc vytknout. Po celou dobu skvěle šlape a hned si vás získá. Instrumentální závěr je rovněž výborný. Téhle skladbě velmi prospělo, že Fratellis vzali mezi sebe nového člena s klávesami…
Čas si vydechnout. Je tu She's Not Gone Yet, But She's Leaving… krkolomné, ale s tím Fratellis nikdy problémy neměli. Tahle skladba je slabším místem. Její ponuřejší melodie po dvou vynikajících kouscích tolik neosloví. Mně osobně vadí i stále se opakující ústřední motiv She's not gone atakdál… Časem jí přijdete na chuť, ale škodí ji především to, jaké písně ji obklopují…
Protože na čtvrté stopě se opět zrychluje se Seven Nights, Seven Days. Tuhle skladbu táhne především melodický prechorus a refrén sloka je tentokrát slabší. Tlumená mezihra ve druhé části písně ji sice trochu oživuje od opakujícího se schématu sloka-refrén, ale klidně bych se bez ní obešel. Na internetu někdo tvrdil, že tenhle song je vykrádačka Toma Pettyho. K tomu se nevyjádřím, Pettyho neposlouchám.
Ke zhlédnutí musím doporučit skvělý klip. Kapelu tam sice neuvidíme ani na okamžik…ale ten dojemný příběh ji ani nepotřebuje…
Věřili byste tomu, že se dá postavit song na jedné vyhrávce, bez refrénu, jen se slokami… a to celé udržet čtyři a půl minuty, aniž by to začalo nudit? Ale jo, jde to. Shotgun Shoes je toho nejlepším důkazem. Skladba ve stylu ostřejšího blues začíná kytarou, k níž se záhy přidají další nástroje a zpěv…. Píseň sice postupně nabírá na mohutnosti, ale její struktura se nemění. Těžko se tomu věří, ale funguje to! Skladba, přestože je pomalá, má energii a styl, který zaujme. Rozhodně kladné hodnocení.
Na podobné vlně se drží i intro skladby Whiskey Saga (ano, je to sága irské a nikoli skotské whisky), s níž album přechází do druhé poloviny. Jímavá sloka se trochu pere s potrhlým refrénem, tahle poněkud nesourodá kombinace ale dává dohromady kvalitní živou skladbu, která skončí dřív, než byste asi čekali. Je to nejkratší kus na desce!
This Is Not The End Of The World opět trochu zvolňuje. Rozebíhá se pomalu, nemá tak silnou melodii jako ostatní a refrén tvořený opakováním názvu je slabý. Grády to začíná nabírat až po něm, od druhé sloky. Postupem opět získává na síle a na konci už uhání svižně do fade outu. Tahle píseň vás neosloví napoprvé, ale když jí dáte víc šancí, časem si ji oblíbíte. Jako já…
Následuje jeden z vrcholů desky, ponurá Jeannie Nitro. Težko rozhodnout, co pochválit dřív! Začíná se tlumeným ale velmi rytmickým intrem. Všechno pak graduje v refrénu, který je stavěn podobně jako u This Is Not The End Of The World, tady ale funguje bezchybně. I tahle skladba postupně mohutní, což jí jen dodává na atmosféře.
Vyzdvihnout je potřeba text, který je inspirován postavou z románu Škvár amerického spisovatele Charlese Bukowského. Jeannie Nitro byla mimozemská žena, velmi krásná, ale také dominantní a manipulativní. A to text skvěle vystihuje!
Fratellis (respektive Jon Fratelli) nahráli i alternativní verzi ve stylu barového blues jen s kytarou a klávesami. V podstatě je to úplně jiná píseň, ale neméně kvalitní, a pokud vás studiová verze osloví, tato alternativa by rovněž neměla ujít vaší pozornosti!
Až teď konečně přichází na řadu i titulní skladba Wee Need A Medicine. Nastupuje skvělým vokálním intrem (to je zároveň i refrénem) a pak se rozjíždí sice pomalejší, ale rovněž velmi energická skladba. Zpěv je tu z celé desky asi nejsilnější, což jen umocňuje zážitek z téhle skvělé pecky. Společně s Halloween Blues a Jeannie Nitro nejlepší skladba celého alba! Za zmínku stojí tak úžasný instrumentální závěr, ten mě hodně bere!
We Need A Medicine byla první skladba tohoto LP, kterou Fratellis hráli živě. Koncertní verze se ale od té studiové v mnohém liší. Je rychlejší a přímočařejší. A i když nemá instrumentální fade out, rozhodně stojí za poslech!
Pokud už vám moje pochvalné slintání leze na nervy, potěším vás. Rock'n'Roll Will Break Your Heart je pomalá (a velmi dlouhá) procítěná skladba. Nejsem fanoušek takových na emoce cílících písní. Navíc mi připadá, že Fratellis tyhle skladby moc nesedí. Z Moonshine jsem taky nebyl unešený. Neříkám, že jde o špatnou píseň, ale mně se nelíbí. Navíc její zvuk je v porovnání s předchozími příliš měkký a také překombinovaný.
Závěrečná Until She Saves My Soul to znovu trochu rozjíždí. Popsal bych ji jako kombinaci předchozí skladby a This Is Not The End Of The World. Ani tahle skladba mi nic neříká, melodie je chvíli měkká, chvíli ostrá… a chvíli dokonce komická, zvlášť ta mezihra uprostřed skladby. Mezi mé oblíbené nepatří.

HODNOCENÍ
Hodnocení je tentokrát velmi jednoduché a zjevné. We Need A Medicine se neuvěřitelně povedlo! Nebýt rozvleklého závěru, hodnotil bych všemi deseti.
Sice jsem v tomto svém názoru osamocen, ale pro mě tahle deska překonává i fenomenální Costello! Změna stylu směrem k americkému rokenrolu Fratellis prospěla, deska má parádní zvuk, skvělé melodie, Jon se ve zpěvu překonává… a hlavně, všechno má neuvěřitelnou energii, která srší i z pomalejších skladeb jako We Need A Medicine. To jsou všechno aspekty, díky kterým bylo Costello tak dobré. A We Need A Medicine je stejné, jen dělá věci trochu jinak… Za sebe nemůžu než desku jednoznačně doporučit. Úžasný zážitek!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 16. ledna 2017 v 7:03 | Reagovat

zajímavý článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama