Song týdne: I Was There

26. ledna 2017 v 17:39 | C Jay |  Song týdne
Nostalgie si nevybírá. Trpí jí člověk každého věku, jakékoli doby. Může se to zdát jen jako takový neškodný úlet do minulosti… někdo tomu nepřikládá žádný význam a vyhýbá se sentimentálním vzpomínkám. Není to ale dobře, zavírat oči před minulostí. Uvidíme v dnešním Songu týdne…



Pro tento týden jsem, přiznám se, vybíral účelově song, který by souzněl s jistou myšlenkou. Přesto, song z první desky Green Day může navázat na pondělní recenzi, kdy jsme se věnovali i EP Sweet Children pocházející ze stejné doby.
Skladba I Was There tuhle příbuznost nezapře, má velmi podobný styl. Styl jedinečný, který se po Kerplunku vytratil. Písně prvního alba jsou sice syrové a navzájem hodně podobné… přesto třeba oproti Dookie nebo Insomniaku jsou delší a komplexnější, často obsahují kytarová sóla a co se týče stavby samotné, působí zkrátka komplexněji. Druhou stránkou ale zůstává hitovost… a tou se můžou chlubit jen některé z bezmála čtvrt stovky skladeb…
I Was There takovou skladbou bezesporu je. A odlišuje se i v dalších dvou aspektech. Hlavní zpěv v přechodu (od 2:11) zpívá Mike… jako obyčejně potřebuje člověk tuhle informaci vědět, aby si to vůbec uvědomil, protože Mikeův a BJův hlas se sobě velmi podobají. A text nenapsal jako obyčejně BJ, ale John Kiffmeyer, bubeník z prvního alba. Jde o jeho jediný textařský počin nahraný i na desku. Nostalgický text působí v podání dvacetiletých kluků dost zvláštně… ale jak už jsem říkal, trpí tím každý.

Teď k té myšlence. Kdo chtěl hudbu, už může přestat číst…
Někteří lidé pokládají minulost za překonanou. Na co se ohlížet zpátky? Vede to až k tomu, že se na různých internetových stránkách, kde se sdílí nesmyslné motivační obrázky, objevil citát: "Neohlížej se za minulostí. Nemá nic nového, co by ti řekla." (pozn. včera jsem na ten citát narazil znova, tentokrát na Světě úspěšných, což je taková rádoby motivační stránka snažící se své sledující přesvědčit o spoustě věcí, které nejsou pravda.)
Jasně, měl bych to asi pochopit stylem: Už se netrap tím, že se s tebou rozešel. Stejně je ale tenhle citát, jako většina podobných, blábol. Člověk by měl minulosti rozhodně věnovat pozornost. Vztah k ní se v průběhu let měnil. V osvícenství byla minulost zavrženíhodná doba… v devatenáctém století v ní evropské národy hledaly důkaz smyslu své existence. Po první světové válce představovala minulost něco nepochopitelného, protože se svět a jeho systém otřásl v základech a ni už neplatilo jako dřív…
Jak je to dneska? Připadá mi, že v některých ohledech žijeme všichni hodně přítomností a minulost zosobňuje nemodernost a zaostalost. Prostě si na ní dokazujeme to, jak jsme nyní skvělí a vyspělí. Minulost má ale větší potenciál, protože nás může naučit mnohému, co jsme už zapomněli. Dějinám se věnuju, takže vidím, jak se mnohé situace, které nás nyní trápí, staly už dříve. A my je řešíme stejně špatně jako naši předci jenom proto, že nevíme, co udělali naši předci.
Zjednodušeně řečeno: Kdybyste stáli před širokým příkopem, chtěli byste ho přeskočit… a nepodařilo by se vám to. To je normální. Ale udělali byste totéž, kdybyste viděli, jak se o přeskok pokusilo pět lidí před vámi a každý neúspěšně. Jasně, že ne! Našli byste si jiný způsob nebo jiné místo. A stejně bychom měli hledat i v minulosti. Z ní se nedozvíme, co máme dělat… ale co dělat nemáme. V mnohém by nám to usnadnilo onu přítomnost, jíž se tolik pyšníme.
Co jsem tím chtěl říct? Jen to, že dějiny a minulost nejsou jen otravným školním předmětem, který se dá opsat, když se učitel nedívá. Má smysl o nich vědět, protože díky nim můžeme zlepšit svůj život nyní. A o to člověku přece vždycky šlo. Být lepší než včera!

Díky za přečtení. Pokud jste dočetli až sem, můžete se za odměnu podívat na záznam songu I Was There z jednoho z prvních natočených koncertů Green Day z května 1990.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama