Různé tváře Ramones - tradiční i nepravděpodobné. We're Happy Family (recenze)

30. ledna 2017 v 6:45 | C Jay |  Recenze
Je zvláštní, že ačkoli Ramones nikdy nedosáhli komerčního úspěchu, jimi stvořený kult žije i dvacet let po jejich rozpadu a stále inspiruje současné kapely (Hallingtons například). Parta sedmnácti skupin i sólových umělců v roce 2003 vydala tribunové album We're Happy family, kam nahrála své oblíbené pecky od Ramones. Chcete vědět, jak by Ramones zněli dnes…. Nebo ve čtyřicátých letech? Čtěte v dnešní recenzi:



Po Kerplunku tu máme další velkou nálož sedmnácti skladeb. Dnes to bude ještě o to zajímavější, že u každého kousku se budeme muset vrátit do minulosti a srovnat ho s originálem. Takže to bude o trochu delší než obvykle. Zároveň bych rád zdůraznil, že se v tracklistu objevují i kapely, které buď vůbec neznám, nebo je neznám tak dobře, abych mohl říct, jak moc se jejich cover podobá vlastní tvorbě. Doufám, že fanoušci U2, Red Hot Chilli Peppers nebo Rancid prominou…
Název desky vycházející ze stejnojmenného songu alba Rocket To Russia dobře vystihuje povahu celého alba - jme jedna šťastná rodina, co miluje Ramones. I když ironie čišící z originálu musela pryč. Obal se mi naopak vůbec nelíbí, je prostě strašný. Jednak nepatřím mezi fanoušky "freaky Ramones," zrůdných kreseb třeba na deskách Acid Eaters a We're Outta Here… a i když tohle zpracování je ze zmiňovaných asi nejlepší, mám k němu výhrady. Kromě Joeyho totiž na první pohled nepoznáte žádného člena… a zbytečné mi připadá i zobrazení jako zelených příšer… nebo zombies, nebo co to je. Obyčejná karikatura by stačila…
Producentem byl vedle Roba Zombieho i samotný Johnny Ramone. Trochu mě překvapuje, že jako otvírák nevsadili na nějaký známější hit, než je Havanna Affair. Co ale téhle pecce chybí, s úspěchem dohání Red Hot Chilli Peppers jako interpreti. Ti se originálu nedrželi, což ale v tomhle případě vůbec nevadí, protože pomaleji laděná předělávka zní výborně a nebýt meziher mezi slokami ani byste nepoznali, že jde původem o nijak zajímavý song Ramones. Zpracováním mi trochu připomíná Califonication, jedinou mou oblíbenou píseň od RHCP.
Z druhé stopy zní Blitzkrieg Bop, který si vzal do parády producent a hardrocková zpěvák Rob Zombie. Úspěšně se popasovat s takovýmhle songem znamená buď bezděčně okopírovat originál… nebo udělat naprosto nepravděpodobnou předělávku a tohle je ten druhý případ. Blitzkrieg Bop jako metalová pecka působí velmi zvláštně a původní skladbu v něm lze číst jen obtížně…ale poslech není nepříjemný.
Z prvního alba poskočíme až na Brain Drain, Eddie Veder & Zeke si vybrali otvírák I Believe In Miracles. Bývalý člen Pearl Jam a kapela Zeke se ve svém zpracování blíží originálu. Navozuje představu, jak by zněli Ramones v dnešní době s jiným zpěvákem.
Zpět na Ramones, Metallica nám zahraje píseň 53rd & 3rd. Přiznám se, že tuhle kapelu z hlediska její hudby vůbec neznám, takže ohodnotím jen z dojmu téhle předělávky. A dojem nemám špatný. Myslím, že Metallica zvolila dobrý kus, sedí jim. Výrazné zpracování dává vyniknout tomu, co na původní desce zastínily povedenější kusy. Ani pomalejší tempo nevadí.
Následuje slavný Beat On The Brat v podání neméně slavných U2. Tady jsem trochu na rozpacích. Z toho, jak se pere drsná kytara ve sloce (blízká originálu) s měkkým zpěvem a tklivou kytarou v mezihře. U2 taky neposlouchám, takže nevím, jestli takhle hrají běžně, každopádně u takového songu to na mě působí nejednoznačně, měli upřednostnit jen jednu variantu - buď punkovou, nebo měkčí…
Teď to bude trochu osobní, protože na řadu přišel můj úplně nejoblíbenější song Do You Remember Rock'n'Roll Radio? Ten si vzali do parády démoni z Kiss. A musím říct, že jsem nadšený. Jejich cover na originál nezanevřel, používá stejně nástroje, ale dává více vyniknout kytaře, která v originále úplně zanikla. Navíc oceňuju, že zpěvu se chopili oba hlavní zpěváci, jak Paul Stanley, tak Gene Simmons. Jejich dvojhlas je super. Kiss znám lépe, takže chápu, že Rock'n'Roll Radio s úderným refrénem jim bylo blízké.
Mně osobně by nenapadlo, že by se na takové album dostal i Marylin Manson. Nicméně je tu se songem The KKK Took My Baby Away. Originál nerespektoval a cover představil jako pomalou zlověstnou skladbu. Pokus určitě zajímavý, nicméně pohřbil všechno, co původní verzi dělalo tak skvělou a její stín bohužel na Marylina dopadá…
Živá I Just Wanna Have Something To Do vás hodně rychle vytrhne z ponuré atmosféry. I když si musíte zvyknout na styl zpěvu Shirley Manson (zase Manson, hm)… mimochodem, poznali byste, že jde o ženu? Já ne. Oceňuju tvrdší pojetí coveru… ale originál mám radši.
Punkovi fanoušci si přijdou na své, když zazní první vteřiny Outsidera v podání Green Day. Tu jsme tu už kdysi dávno měli v žebříčku kickass songů. Tehdy jsem chválil a chválím i dnes. Green Day se přísně drží klasického soundu Ramones a jejich verzi mám raději než originál, jenž v osmdesátých utrpěl disko zvukem desky Subterranean Jungle. Navíc si u mikrofonu užijete jak BJe, tak Mikea. Původně se objevil už jako B strana singlu Warning v roce 2000 a o dva roky později proniknul i na desku Shenanigans, což jen dokládá jeho kvality.
Američtí rockeři Pretenders přispěli svou předělávkou Something To Believe In. Pokud jste četli recenzi Animal Boy asi víte, že originál mám hodně rád. Předělávka z něj tohle všechno vykuchala, což ale nemusí být nutně špatně. Některým předchozím kapelám to vyšlo. Verze Pretenders bych asi i vnímal jinak, než když vím, že Ramones to nahráli pro můj sluch líp. Pokud od toho odhlédnu, není to až tak špatné. Ale stejně si radši pustím originál.
Stejně jako po Marylinu Mansonovi nás čeká pořádný šok, protože Rancid se se slavnou Sheenou vůbec nemazali a ani ne za dvě minuty měli hotovo. Nejrychleji ze všech. Musím říct, že když jsem tuhle verzi slyšel úplně poprvé, byl jsem zhnusený, ale postupem obracím a dnes mi to rozhodně špatné nepřipadá. Energie byla vždycky nedílnou součástí hudby Ramones.
Opět se vrátíme do roku 1976, protože americký písničkář Peter Yorn si vybral song I Wanna Be Your Boyfriend. Jeho tvorbu taky neznám, ale tohle se mu povedlo… opět z toho sice udělal něco jiného (a dost popového)… ale i originál byl hodně sladký, takže nějaké výčitky nejsou namístě. Určitě palec nahoru.
Třináctým trackem bude proslulá I Wanna Be Sedated v podání Offspring. Tady hned řeknu, že jejich předělávku mám raději než originál, třebaže Offspring samotní mezi mé velké oblíbence nepatří. Líbí se mi, že se stejně jako Green Day věrně drželi originálu, jemuž jen tvrdším pojetím dodali na rychlosti a agresivitě. I když mám rád i originál (nebo možná právě proto), tenhle kus řadím mezi absolutní špičku celého alba!
Když uslyšíte začátek Here Today Gone Tomorrow, asi se trochu zhrozíte… i když i originál byl pomalejší a procítěný, tady to jde až na dřeň, což nemusí být každému příjemné. Originál hodně držel právě tím, že ho nahráli Ramones… asi právě proto mi zpracování Rooney není moc sympatické, působí až příliš popově. Johnny Ramones původně chtěl, aby tuhle píseň natočila na desku Lisa Marie Presleyová, dcera rokenrolového krále Elvise. Tehdy to nevyšlo, nicméně Lisa Marie později skladbu zařadila na desku Now What. Její verze není v ničem lepší.
Ani v dalším coveru moc Ramones nehledejte, písničkář Tom Waits ukázal, jak by The Return Of Jackie And Judy zněl, kdyby ji nahráli bluesmani někdy ve čtyřicátých letech. I když v téhle verzi uslyšíte originál snad až po minutě, tohle se doopravdy povedlo! Pomalé valivé blues černošského hlasu smísené s rokenrolem a punkem je geniální nápad a dalo vzniknout neuvěřitelné pecce…a to říkám jako velký fanoušek originálu.
Eddie Veder a Zeke vrací, aby zahrál ještě Daytime Dilema (Danger Of Love). Opět si vybral song z ne tak populárních osmdesátkových Ramones. Jediný zástupce desky Too Tough To Die v jeho podání zní také velmi dobře, ohodnotil bych lépe než i Believe In Miracles. Stejně jako u Offspring oceňuju tvrdší pojetí než u originálu dávající lépe vyniknout kvalitám songu.
Kdo snese po téhle skvělé náloži ještě půl minuty ticha, dostane jako nášup skrytou skladbu Today Your Love, Tomorrow The World od kytaristy a zpěváka Johna Frusciantea. Musím ale říct, že kdo nečeká a vypne, tentokrát vyhraje, protože tenhle cover nestojí za nic. Pomalé akustické zpracování samo o sobě cover nepotápí… to dělá spíš volba songu. Today Your Love se pro něco takového vůbec nehodí… na jiném by možná fungoval. Trochu nešťastné rozloučení, nicméně…

HODNOCENÍ
Nicméně celkově můžeme album We're Happy Family označit jako mimořádně povedené, jako vyloženě nepovedené bych označil jen dvě předělávky ze sedmnácti bez toho, abych odčítal ono vědomí" oni už to kdysi nahráli Ramones."
Pozitivní také je, že covery mají různou podobu: kapely se buď držely originálu… nebo naopak vůbec ne. Díky tomu je obsah velmi pestrý, takže si v něm své najdou jak fanoušci popu, punku, alternativního rocku… nebo i starého blues.
Samostatný článek by zasloužil výběr songů, tady jen krátce. Pokud se podrobně podíváme do tracklistu, zjistíme, že nejvíce songů, šest, si vzali interpreti z debutového alba. Asi to o lecčem svědčí. Zvlášť když za ním stojí End Of The Century, Road To Ruin a Rocket To Russia jen se dvěma zástupci. Pleasant Dreams, Subterranean Jungle, Too Tough To Die, Animal Boy a Brain Drain pak mají po jednom songu ze svého tracklistu. Zastoupeny nejsou Leave Home (škoda), Halfway To Sanity, Mondo Bizarro ani Adios Amigos!
Občas překvapivé je i řazení jednotlivých pecek, kdy pomalou a unylou střídá rychlá a agresivní.
Neměli bychom taky předstírat, že tahle placka je nějaký unikát. Tributových alb Ramones vzniklo daleko víc… tohle mi ale připadá nejzajímavější, objevuje se na něm nejvíce zvučných jmen. Ale třeba se i na ty zbylé někdy podíváme…
Ještě jednu věc bych na konci vypíchnul. Tato deska názorně ukazuje, že nezáleží ani tak na písni samotné ale na tom, kdo a jak ji nahraje. Slyšeli jsme, že mnozí umělci posunuli význam původně přímočarých syrových songů Ramones do skutečně exotických směrů… a funguje to! Ramones naopak zase osekávali ze svých coverů cokoli zbytečného… Asi z toho plyne i nějaké poučení - když se vám nějaký song nelíbí, nadávejte nejdřív na toho, kdo ho nahrál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 derneecogue derneecogue | E-mail | 3. března 2017 v 6:12 | Reagovat

Ziskani uveru je snadne a rychle.

Vyplnte prihlasku online
a penize mate jeste dnes!

Vezmete si penize zde: http://maycat.xyz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama