Myšlenky punkera #10: Co dělá muzikanta muzikantem

7. ledna 2017 v 22:11 | C Jay |  Myšlenky punkera
Měl jsem původně připravené trochu jiné téma. Ale pak jsem se rozhodl, že místo nadávání na normalizační pop, který nás i dneska straší v silvestrovských televizních programech a na Óčku Gold ho vydávají za české zlato, radši podniknu tohle zamyšlení, které asi není tak tematicky atraktivní… ale má svůj význam. Co vlastně definuje muzikanta? Co by měl správný muzikant mít?


A na tohle hraješ, jo? Takovej šmejd?
Začněme nejdřív s tím, co si myslí, že by měl mít… a mít to nemusí.
Hudba není levná sranda, nezbytné vybavení leckdy leze i do desetitisíců. A jen to nejzákladnější. Profesionální muzikanti investují daleko větší částky. Otázkou zůstane, do jaké míry jde o nutnost… a odkdy to spíš zavání chlubením.
I já jsem se na ryze amatérské úrovni setkal s lidmi, kteří věří (skoro rým), že technika je všechno! Kvalitní nástroj, kvalitní mix, kvalitní mikrofony… Muzikant nebo kapela by si samozřejmě měli držet nějakou úroveň… ale v rozumné míře. Vždyť nás tomu učí i historie hudby a slavné osobnosti minulosti. V punku máme pár takových příkladů. Někteří punkeři hráli s krásnými naleštěnými nástroji, jakoby zrovna sjely z montážní linky… a někteří zas ne. Vezměte si Joea Strummera. Svůj typický černý Telecaster koupil z druhé ruky a pětadvacet let nepřetržitého hraní se na něm podepsalo takovým způsobem, že by po ní v roce 2002 nesáhl ani amatér. Junior Johnnyho Thunderse zase na konci kariéry vypadal, že ho snad slavný kytarista vytáhl z popelnice za barem, kde má hrát.
BJ Armstrong ani nehrál na slavnou značku, používal kopii. A i napodobenina legendárního Stratocastera stačila k tomu, aby v devadesátých letech Green Day ovládli hitparády. Kurt Cobain kupoval Mustangy a Jaguáry kvůli ceně.
A všechny tyhle kytary jsou dnes v hudebním světě takřka ikonami, každá uznávaná pro svůj jedinečný zvuk. A ani v jednom případě nejde o super drahý nástroj.
To, co říkám, se může zdát samozřejmé… ale není, protože někdy narazíte na poznámky typu: "Kdyby mi někdo řekl, ať si zahraju na mexický Fender, vysmál bych se mu." Abyste rozuměli. Nejvyšší třídu kvality představují fendery vyráběné v Americe. Mexické patří do takové střední třídy… nejlevnější jsou fendery japonské.

Koukej, co umím
Další nezbytná vlastnost, o jejíž nezbytnosti lze pochybovat, je vytříbená technika. Mnozí věří, že klíčem k úspěchu je dokonalá technika a instrumentální a pěvecký um. Ano i ne, asi záleží na žánru. Obecně si však dovolím tvrdit, že to nemusí být rozhodující. Protože důležitější je, umět svůj um prodat. Projev při hře, ať už výraz, mimika nebo pohyb, dokáže smáznout velké mezery v technice… naopak sebelepší technika je vám k ničemu, pokud se budete tvářit, jako by vás zrovna čekala fronta na registru vozidel.
A to není jen záležitost hudby, ale i mnoha dalších záležitostí… a všude to funguje stejně. I tady si můžeme posloužit příklady. Vezměte si opravdu populární kapely devadesátek: Green Day a Nirvana… Ani Kurt Cobain, ani BJ Armstrong nepatří k zázračným super instrumentalistům… přesto prodali miliony alb a jejich kult žije dodnes. Asi nás na nich přitahuje něco jiného…
Můžete namítnout, že tohle jsou výjimky. Že existuje spousta slavných kapel s opravdu schopnými hráči… a na druhé straně, že mnoho a mnoho skupin neprorazilo, protože jsou to šašci bez schopností. A budete mít pravdu… chtěl jsem jen poukázat na to, že v technice a vybavení úspěch muzikanta netkví.

Myšlenka je všechno!
A v čem teda? Co musí člověk udělat, aby zapůsobil? Nebudeme si na nic hrát, v první řadě musíte mít pořádné štěstí. Okolnosti vám musí hrát do karet, musíte potkat správné, dobré lidi… a často prostě zaúřaduje jen náhoda. Víte, nemám rád, když se z příběhů úspěšných lidí dělají inspirativní příběhy coby zaručené návody na úspěch… jako na Světě úspěšných. Protože jen blbnou důvěřivým lidem hlavu. Žádný úspěch se nepodaří stoprocentně napodobit a žádný není spolehlivým návodem. Prostě musíte mít kliku a svým přičiněním se maximálně můžete vydat té klice trochu naproti.
Takovým základním předpokladem je nápad/myšlenka. Myšlenek může být tolik, co lidská fantazie dovolí, hranice neexistují. A jakmile vetknete své tvorbě nějaký hlubší smysl, hned jste o krok dále před snoby s americkými Fendery. Protože člověk/konzument není hloupý a tu myšlenku zachytí. Může to trvat, než ji člověk najde… ale to je normální. Někteří umělci ji hledají celou kariéru.
V hudbě jsou punkeři často "svázaní" tím, že hrají jen v power akordech. Těch není mnoho… ale i s tím málem se dá kouzlit a stále je co objevovat. Hrát smršť akordů ovšem umí každý hudlař. Kapele s myšlenkou ale v tomto ohledu pomůže její filozofie. Ta rázem odliší a ozvláštní. Pokud si dá muzikant práci s nějakým sólem, riffem, znamená to další plusové body. Pro mě jsou v tomto ohledu takovým ideálem Clash, kteří dokázali skvěle pracovat se dvěma kytarami, v punku věc spíše výjimečná.
Pak jsou tu texty. Na nic nemůžu položit větší důraz. Zvlášť u nás v ČR (jinde to totiž neznám). Texty českých songů se totiž dají rozdělit jen do pár kategorií:

- sranda za každou cenu
- rádoby intelektuální, kterým nikdo nerozumí
- o lásce na milión způsobů (+ sexu)
- pohled na svět z oken hospody
- prostě blbosti

Přitom témat je kolem nás daleko víc. Zavrhnout nemusíte ani zmíněné škatulky… v tomto ohledu se ale cení kreativní přístup. Ten dokáže kvalitě hodně pomoct. Pak už ani tak nesejde, jestli jste slovně přímočaří… nebo si libujete v metaforách a alegoriích. Ta myšlenka vážně pracuje silně.
V neposlední řadě svůj díl přinese i image. Protože není nic nudnějšíhoo než kapela v riflích a tričku. I tady můžete hodně zapojit svoji fantazii. Třeba ve formě DIY (udělej si sám). Udělejte ze svého trička originální kus. Vylepšete svůj nástroj. Neotřelým způsobem samozřejmě. Najděte prostě svůj styl.

Tyhle aspekty podle mě předčí onu technickou vybavenost a um. Většině posluchačů je tohle totiž ukradený. Jim vážně nesejde na tom, že hrajete na kytaru za padesát tisíc. Klidně vás v jejich očích trumfne někdo se Squierem z druhé ruky… stačí, když jeho hudba dává smysl a něco přináší.
Hudba má totiž jedinečnou moc: dokáže rozesmát, utěšit, uvolnit. Málokterá část umění umí tolik. Využijte toho. Nebuďte jen náhrada za rádio. V tom je podle mě hlavní rozdíl. Jestli jste muzikant a žijete hudbou… nebo jste jen cosi dokonale zaměnitelné s hudbou z konzervy.

Jedna česká šance
Na závěr taková optimistická prognóza. Česká hudební scéna postrádá mladou skutečně rockovou… nebo i punkrockovou kapelu. Pódia ovládají nemastná pop rocková uskupení… populární hudba už nějakých dvacet let stojí na místě v modelu Michala Davida… a pokusy o český rap už vykopaly z ostudy díru… ne díru, příkop! V poptávce zeje obrovská mezera pro mladou rockovou kapelu se smysluplným názor a energií, která pořádně zatřese stojatými vodami české hudby. Skvělá příležitost se o něco zapamatování hodného pokusit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BJ BJ | 19. ledna 2017 v 14:30 | Reagovat

:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama