Já & We Need A Medicine

17. ledna 2017 v 18:55 | C Jay
I když už je to skoro tři a půl roku, pořád mám v živé paměti uchovanou svou vzpomínku na první setkání s We Need A Medicine. Takové setkání se nedá zapomenout. Společně s dalšími věcmi, které se k téhle výjimečné desce váží to z ní dělá jednu z mých srdcovek.


Myslím, že tahle deska zůstává zcela neprávem trochu ve stínu. Fratellis před deseti a něco lety uchvátili svět hravými songy z Costella. Ty jsou výborné, zcela bez diskuze, mám je moc rád. Jejich návrat ale nevyvolal takřka žádnou pozornost, stejně jako jejich třetí a čtvrtá deska. I já jsem se o tom dověděl takřka úplnou náhodou.
Pamatuju se, jakoby to bylo zajímavé. Stalo se to někdy na jaře 2014. Na Wikipedii jsem si všiml, že Fratellis mají venku nové album. Here We Stand mě sice neohromilo, ale věřil jsem v podobný úspěch, jaký u mě (a nejen u mě) dobylo Costello.
A nepletl jsem se. Jel jsem zrovna ráno do škol, když mi nová placka Fratellis zněla ve sluchátkách. Byl jsem ohromený. Už první track Halloween Blues byl naprosto výborný a hned se proměnil v mého favorita… ten další taky… třetí už tolik ne. Ale jinak jsem se výborně bavil až do konce… Z jedenácti songů jsem si oblíbil hned sedm tracků, v té době víc než u Costella. Dneska je bilance vyrovnaná.

We Need A Medicine má kvůli jeho skvělé optimistické náladě dodnes ve velké oblibě. Navíc ho mám spojené s tím, že jsem si ho pouštěl vždycky, když jsem jel na cestu někam, kam jsem se moc těšil.
Na hodně svých dnešních nejoblíbenějších elpíček (namátkou Dookie, Rocket To Russia nebo London Calling) jsem došel až časem… až časem jsem je dokázal v úplnosti docenit. U We Need A Medicine mi na to stačil jediný den… vlastně jen těch pětačtyřicet minut, co tohle album trvá…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama