Já & Kerplunk

24. ledna 2017 v 14:23 | C Jay
Moje setkání s Kerplunkem se datuje někdy do léta 2013, do "léta Green Day". Právě během něj jsem poznal většinu klíčových desek téhle kapely. Kerplunk měl jen v jedné věci smůlu.



Fantazie fanoušků je bezbřehá. Díky ní může vzniknout i podobný obrázek aneb kterak by vypadal Kerplunk v trilogii.

Seznámil jsem se s ním až po Dookie. Pravda, ani to na mě tehdy nezanechalo tak úžasný dojem, jaký jsem prezentoval loni v recenzi. Přece jenom mi ale tehdy nabídlo pět dobrých songů, které se okamžitě vyšplhaly na přední příčky oblíbenosti, a pouštěl jsem si je pořád dokola. Až pak přišla řada na Kerplunk. Tehdy jsem si ještě myslel, že právě toto byla debutová deska Green day (nevím, kde jsem to vzal) a že na tomto elpíčku ještě za bubny neseděl Tré Cool. Jo, 1,039 jsem tehdy nějak zazdil. Překvapil mě neobvykle vysoký počet skladeb, přes tuto hranici se poté dostaly jen dvě další placky.
Pamatuju se, že poprvé jsem 2000 Light Years Away, otvírák, slyšel někde venku… ani už nevím, kam jsem šel. První dvě pecky se mi hodně líbily. Zaujala mě i Dominated Love Slave. A taky Noone Knows, i když ta mi dlouho ležela v přehrávači, než jsem objevil její kouzlo. Na dlouhou dobu to bylo všechno…jen čtyři oblíbené skladby ze šestnácti… to nevypadá na velký úspěch.
Pak jsem na Kerplunk zapomněl. Měl jsem své oblíbence a ti mi stačili. Necítil jsem potřebu se vracet pro nějaké jiné, zvlášť když jsem bral z mladších sourozenců. A opravdu kompletně jsem se o Kerplunk začal zase zajímat až před pár dny, kdy jsem se připravoval na tuhle recenzi. Po ní se mi pár kousků zalíbilo… jen jim budu muset dát ještě nějaký čas.


Kerplunk pořád vnímám spíš jako takový rozjezd k tomu, co měli Green Day dokázat za pár let. Přesto ho mám rád a mrzí mě, jak málo teď skupina pecky z téhle desky hraje. Je to pochopitelné, od té doby nahráli mnoho dalšího materiálu a jejich mladší fanoušci, asi hlavní síla jejich základny příznivců, už Kerplunk možná ani pořádně nepamatují. A popravdě, jednoduchý a syrový garážový punk z druhé desky už ani moc nezapadá do jejich současného konceptu… One Of My Lies, Dominated Love Slave nebo Private Ale, jež tu a tam znějí na pódiích tak mají podobu spíš nějaké atrakce, nostalgického výletu do dávné minulosti. Je to škoda, že kerplunk už nemůže promluvit jinak než tímhle způsobem. Škoda, ale nedá se s tím nic dělat…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama