Zázrak jednoho basáka. Ramones: Mondo Bizarro (recenze)

5. prosince 2016 v 6:29 | C Jay |  Recenze
C. Jay Ramone to neměl ve svých začátcích s Ramones vůbec lehké. Fanoušci mu dávali okatě najevo, že nedokáže nahradit nenahraditelného Dee Deeho Ramona. Byla to nevděčná nezáviděníhodná pozice… ale C. Jay z ní dokázal vytěžit jednu velice podstatnou věc. Uvidíme v dnešní recenzi!



RECENZE
Za deskou Brain Drain zeje více než tříletá mezera, nejdelší v ramonské diskografii. V tomhle hluchém období se otřásla i klasická sestava Ramones. Basák Dee Dee definitivně dospěl k bodu, kdy ho punk přestal bavit. Podíval se směrem dost neobvyklým a zamířil do vod rapu. Krátké období stability zmizelo a kapela opět hledala adepta na volné místo. Volba padla na Christophera Warda. Basák o dvanáct let mladší než Johnny musel nahradit svého předchůdce jak s baskytarou, tak za mikrofonem. Naštěstí se od něj nečekal i podobný skladatelský přínos. Ten i nadále obstarával Dee Dee, pouze z vnějšku. Co si tedy tato sestava pro své fanoušky po tak dlouhé pauze připravila?
Předně udiví název v italštině. Dvouslovné spojení znamená bizarní svět. V souladu s tím měl nejspíš fungovat i obal. Asi záleží na vkusu, ale mně se nelíbí. Ač oceňuju to červeno-žluté zbarvení, které dobře ladí, zpodobnění samotných Ramones ve "freaky efektu" můj dojem kazí. Poslední živý portrét z Halfway To Sanity byl sice nevýrazný… tohle je ale opačný extrém. Myslím, že s obyčejným, nepokřiveným portrétem by Ramones neudělali chybu. I když chápu, asi nechtěli, aby to vypadalo jako druhé End Of The Century…
Hudebně ale záměna s jejich rozpačitým pátým albem nehrozí.! Prvním trackem je Censorshit, song s přesným tahem na branku. Lepší charakteristiku netřeba, tahle pecka se prostě povedla, chytne a už nepustí. Navíc z ní přímo čiší svěží závan energie. Mě osobně zaujal hned první verš: "Tipper, what's that sticker sticking on my CD?" Dobře to ukazuje, kolik času už uplynulo od začátků Ramones. Desky nahradila cédéčka.
Následný The Job That Ate My Brain (takový název mohl vzniknout jen u Ramones) má sice úžasný start, dál už to taková hitparáda není. Slabinou téhle písně je zpěv, hlavně sloka, která nepůsobí příjemně. Refrén to ještě jakžtakž zachrání… ale pak to končí.
Třetí stopu obsadil asi největší a nejznámější hit alba, Poison Heart. Tempo zpomaluje a přesahuje čtvrtou minutu. Nic to nevadí, protože song evokující svou atmosférou předešlé album je výborný! Dostal se i na singl, kde společně s Censorshitem vytvořil velmi silnou dvojici. Kvality Poison Heart podpoří i to, že právě ji použil Dee Dee pro svou knihu Přežil jsem Ramones.
Po něčem takovém bude Anxiety hlasitý budíček. Nevím, jestli považovat za pochvalu, ale hodilo by se, protože víc jí už nezazní. Anxiety mě ničím nezaujala, dokonce bych řekl, že mi byla nepříjemná. Aspoň netrvá dlouho…
Čas si spravit chuť. A taky čas se detailněji seznámit s novým přírůstkem do klanu Ramones. Strenght To Endure totiž zpívá právě nový basák C. Jay. Vede si velmi dobře, jeho hlas je solidní, ne až tak odlišný od Joeyho, jako v dobách Dee Deeho vokálních výkonů. A i samotná skladba, ač trochu pomalejší, zní výborně. Snad jen kdyby se Joey přidal v refrénu, pak by byl zážitek kompletní. Ale i tak palec nahoru.
It's Gonna Be Alright, song otevřený atypicky barvitou kytarou, má v tracklistu speciální postavení. Instrumentálně jde o příjemný počin, ten ale přebíjí poselství textu. V něm Joey za kapelu promlouvá k fanouškům, děkuje jim za dlouholetou přízeň a šíří pozitivní energii, která na vás dýchne i po těch letech… a zmiňuje se i o C. Jayovi.
Take As It Comes, skladba na půli alba, se kvůli tomu opět dostává na nevděčnou pozici. Naopak do temna laděná píseň, v níž snad poprvé u Ramones slyšíme basové sólo, bude rychlým vystřízlivěním předchozího opojení. Většina si ji bude nejspíš pamatovat kvůli hrůzyplným klávesám. Vytváří zajímavou atmosféru, dle mého by ale spíše zapadla na předcházející desku. Udržela by se i na Mondo Bizarro, jen bych ji nestřelil hned za It's Gonna Be Alright.
K mikrofonu jde opět C. Jay a přiváží Main Mana. Po předchozí husí kůži nahánějící záležitosti, se můžeme vrátit na normálnější kolej. Jinak spíš průměrná záležitost. Neurazí, ale nezvedne ze židle. A vzhledem k tomu by jí neškodilo zkrácení.
Je to náhoda, že druhý Joeyho comeback zní tak podobně jako ten první? Při poslechu Tomorrow She Goes Away, respektive jejího refrénu, na mě tenhle pocit dolehl docela silně. Kromě toho bych ji ale ohodnotil podobně jako předcházející song. Na slabších deskách by tyhle dvě stopy byly za hvězdy… ale na Mondo Bizarro se tlačí silná konkurence.
Zvlášť, když hned přichází I Won't Let It Happen, oblíbený Joeyho kus. Poznáme, že jde o jeho gusto, song je jemnější, pomalejší… přesto skvěle cílí, příjemně se poslouchá a osobně patří k mým favoritům.
Jen málo songů Ramones otvírá tak důrazná kytara jako Cabbies On Crack. Výrazně přitvrzený song opět přivodí pár posluchačům šok z náhlé změny, tentokrát to ale mnozí ustojíme daleko snáze než u také Take It As It Comes. Ten malý výlet do hard rockového koutku bude zajímavým zpestřením ukazujícím, že Ramones jsou doma ve všech rockových žánrech. Pokud máte rádi tvrdší muziku, určitě se vám bude líbit.
Po opravdu hodně hodně dlouhé době přibylo k ramonským holkám nové děvče. Heidi Is A Headcase dá vzpomenout na úvodní Censorshit, k němuž by ji přirovnal. Není sice tak stoprocentní, ale drsnou energii by mohla rozdávat. Lepší polovina alba.
Loučíme se zběsile, žádné dojemné mávání. Na poslední třináctou stopu Ramones nasadili skladbu o tom, jak je skvělé cestovat. Touring, asi druhý největší hit Mondo Bizarro. Po první sloce vám bude jasné proč. Touring naprosto nemilosrdně vykrádá Rock'n'Roll High School. V podstatě jde o tutéž skladbu, jen s jiným textem a v ostřejším vydání. Kvůli tomu ji nemůžeme hodnotit špatně.
Ještě drobná poznámka pro ty, kdo by podezřívali Ramones z přiživování se po letech na vlastních starých hitech: Touring napsal Joey už v roce 1981, v té době ho také Ramones poprvé nahráli. Originál můžeme najít na bonusových materiálech Pleasant Dreams. Verze se prakticky neliší, ale já dávám přednost té modernější.

HODNOCENÍ
Mondo Bizarro představovalo pro novou sestavu zkoušku ohněm. Museli prokázat životaschopnost, ne jen přežívání z vlastních slavnějších let. A Ramones tuhle zkoušku zvládli skvěle. Tohle album patří k tomu nejlepšímu, s čím se předvedli!
Několikrát jsem v recenzi zmínil nováčka C. Jaye. Nebylo to náhodou, jeho příchod přinesl do kapely závan mládí, jimž popohnal i své rutinérské kolegy a na výsledku je to citelně znát. Navzdory už takřka dvaceti letům na pódiu natočila kapela výborný, velmi svěží materiál, který nelze nedoporučit. Deska má dva velké hity Poison Heart a Touring, ale i další songy stojí za to… a ani ty slabší nezaostávají výrazně (snad až na Axienty). Škoda, že tehdejší doba tuhle skvělou desku nereflektovala tak, jak by si zasloužila. Mondo Bizarro se ze všech alb Ramones umístilo nejhůř. V Británii nedosáhlo dál než na osmasedmdesátou příčku… a v USA se propadlo na katastrofální stodevadesátou pozici! Výsměch. Neuvěřitelný výsměch. Stejně neuvěřitelný jako deska sama…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama