Song týdne: The Guns Of Brixton

15. prosince 2016 v 10:46 | C Jay |  Song týdne
Narozeniny sice včera slavily Spanish Bombs ale v souvislosti s právě probíhající recenzí London Calling bych pro tento týden vybral jiný kousek legendární desky. Byla by velká škoda ji přejít a nepovědět si něco víc o Guns Of Brixton



Základní informace jsem už zmínil v pondělní recenzi. Šlo o první song, který Paul Simonon napsal sám a učinil tak z hodně pragmatického důvodu. Chtěl totiž větší honorář, a Guns Of Brixton mu měla pomoci alespoň trochu vyrovnat skóre. Paul napsal slova i hudbu s tím, že song nazpívá Joe. Frontman Clash mu ale řekl: "Je to tvůj nápad, tak ho zpívej ty." A zbytek kapely souhlasil. Rozhodli se dobře. Joe Strummer byl velice osobitý a charismatický, pokud by ale zpíval on, skladba by vyzněla jinak. Neříkám líp nebo hůř… jen jinak. Paul zvládl tenhle úkol dobře, jeho hlas sice není příliš melodický, ale k charakteru písně se výborně hodí. Později se k mikrofonu ještě dvakrát vrátil, avšak ani Crooked Beat, ani Red Angel Dragnet se s Guns Of Brixton nemůžou měřit. Ve své době se nedostala na singl, na tomto nosiči vyšla až v roce 1990 ve zremixované podobě. Paul Simonon je na obale chybně uveden jako Paul Simon, zpěvák a kytarista ze známého dua Simon & Garfunkel.
Song otevírá temná, ale skvěle znějící basová linka. Je to paradox a vlastně i škoda, že v jiných písních Clash basovku leckdy slyšíme až moc (Last Gang In Town například) a tam, kde hraje ústřední roli, by jí neškodilo trochu přidat. Clash Guns Of Brixton nahráli v klasickém provedení, na koncertech si ale Joe a Paul prohazovali nástroje, protože hru ne jednoduché basové linky Paul nedokázal spojit se zpěvem, takže si vzal Joeovu kytaru, na níž ale taky hrál pouze ve chvílích, kdy nezpíval, ve slokách a refrénech píseň táhne Mick Jones. Pro Paula to přesto znamenalo naplnění jeho starého přání hrát na kytaru. Nejdřív se na ni ale musel naučit. Sám říká, že začínal na jednoduchém tlumeném rytmu, který v Guns Of Brixton slyšíme úplně na začátku a jímž zahajoval živé verze na koncertech. Protože sám Paul byl začátečník, představuje jeho prvotina i ideální start pro začátečníky, skládá se pouze ze tří akordů, konkrétně F#, B a G. Respektive pěti, protože v refrénu kytara hraje F# a B v jiné poloze.
Bez zajímavosti tradičně není ani text. Ač se to na první poslech nezdá, zapadá svou povahou dokonale do koncepce alba London Calling, které přinášelo různé příběhy z temných zákoutí Londýna. Guns Of Brixton vypráví o mladíkovi z Brixtonu, synovi jamajských imigrantů, jejichž velká menšina (divné spojení, já vím) žila právě v Brixtonu, odkud byl i Paul. Podobně jako třeba v London Calling se tu mluví o černém trhu a konfliktech s policií. Najdeme tu narážku na film The Harder They Come, jenž má velmi podobnou zápletku, v níž je nakonec jamajský imigrant a zločinec Ivanhoe Martin zastřelen policií. Paul tak naznačoval, jak se cizinci z Brixtonu, které dobře znal, protože mezi nimi vyrostl, cítí podobně. Musíme ovšem dodat, že Vincent "Ivanoe" Martin nebyl smyšlená postava, ale skutečný člověk, který byl zabit v roce 1948. Stal se lidovým hrdinou a někdy je pokládán za prvního "rude boye".

Na závěr bych se ještě rád zmínil o živých verzích. Guns Of Brixton je původně temná pomalá skladba, protože ale byla velmi populární, hráli ji Clash od roku 1979 prakticky na všech koncertech ovšem v rychlejší více rockové podobě. Doporučím vám hned několik:

Klasická živá verze Guns Of Brixton z koncertu v Capitol Theatre 1980.

Asi nejlepší živá verze z (ne)povedeného koncertu na US Festivalu 1983.


Tuhle alternativní verzi můžeme najít na desce From Here To Eternity
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama