Jedna neznámá... 6025 (medailonek)

3. prosince 2016 v 11:11 | C Jay |  Medailonek
Ve včerejším článku o punkových pseudonymech se mihlo jméno 6025. Dodnes tajemstvím obklopený člen Dead Kennedys, na něhož si už nikdo nepamatuje… a když už, tak jen skrze čísla. Podívejme se na jeho neobvyklý příběh v téhle nové nepravidelné rubrice, která představí všechny klíčové postavy punku…



Nemá rád texty navozující falešnou atmosféru neznáma, ale sám se tomu teď zřejmě nevyhnu. Protože o Carlosi Cadonovi, jak zní občanské jméno tohoto kytaristy, se toho ví málo… a to málo se vztahuje výlučně k těm pár měsícům, co účinkoval v Dead Kennedys a možná pár let po tom.


Veřejně není známo nic o tom, kdy, kde nebo komu se 6025 narodil. Jisté zůstává pouze to, že na konci sedmdesátých let žil v East Bay nedaleko San Franciska. Jinak by se totiž nepotkal s Jellem Biafrou, který mu nabídl místo v nové kapele Dead Kennedys. Ta sice potřebovala přednostně někoho na bubenickou stoličku, Carlos ale hrál na kytaru, takže byl nakonec pozván jako druhý kytarista vedle East Bay Raye. 6025 později tvrdil, že měl v kapele sedět za bicími a zároveň i zpívat. Jello tento výrok vyvracel s tím, že byl vzat pouze jako kytarista. Na této pozici pak skutečně 6025 v DK hrál. Objevil se právě včas, týden před prvním vystoupením!

Proč si Carlos říkal 6025, se neví. Mě osobně napadlo, že by to mohlo znamenat adresu. V East Bay se pod tímto číslem dají nalézt hned tři budovy, přičemž jedna patří Státní univerzitě Kalifornie. Je to ale pouze domněnka, vsadím se, že spoustu lidí už napadla dříve. Možná tahle informace o čísle 6025 časem vyplave na povrch, zatím jsme ale odkázáni pouze na podobné dohady.

Těším se na smrt...
6025 se v kapele dlouho neohřál, necelých osm měsíců jeho angažmá skončilo vystoupením na začátku března 1979. Koncert byl nahrán a později vydán jako živák Live At The Deaf Club, takže dnes máme možnost si jeho poslední DK kytarový um poslechnout. I když, jak se to vezme. 6025 kytara zůstávala ve stínu nejen East Bay Raye, hlavního kytaristy, ale i basáka Klause Flouridea. A i charakterově Carlos příliš mezi ostatní nezapadal. Nelíbil se mu hudební styl Dead Kennedys, připadal mu příliš drsný, sám by se raději věnoval progresivnímu rocku. A také se neztotožňoval s Jellovými politicko-satirickými texty. Je jasné proč, když se podíváme na jeho vlastní výtvory. Ty se jen hemžily podivnými morbidními metaforami, jejich tón byl odevzdaný a nihilistický… ostrý protiklad proti přímočarým politickým písním, které běžně kapela hrála. Posuďte sami:

I don't need your way of life
I can't stand your attitudes
I can do without your strife
I don't need this fucking world
I don't need this fucking world
This world brings me down
Gag with every breath
This world brings me down
I'm looking forward to death


6025 se autorky podílel na sedmi písních Dead Kennedys. Nejdál to dotáhly Forward To Death (z ní pochází zmíněná ukázka)a I'll In The Head, konkrétně až na první studiovku Fresh Fruit For Rotting Vegetables. Na EP In God We Trust, Inc. zase můžeme slyšet kratičkou Religious Vomit. Další tři 6025 tracky zůstaly pouze na záznamu již zmíněného koncertu v Deaf Klubu (Konkrétně Gaslight, Short Songs a Straight A's). A poslední z oné sedmičky, Mutations of Today, se nedostala dál než na demosnímek.

Konec u Dead Kennedys
Stále se vyostřující spory o směřování Dead Kennedys mezi Carlosem a Jellem zřejmě zapříčinily 6025 odchod. Častěji se ovšem mluví o vyhazovu, protože z dosavadního průběhu příběhu vyplývá, že Carlos si ve skupině velké sympatie nezískal. Vztahy ale asi nebyly tak špatné, když kapela bývalého kytaristu pozvala na nahrávání prvního alba. Na I'll In The Head, tak jeho kytara opět zní. A o tom, že ho jen tak neodepsali, rovněž výmluvně svědčí i to, že Dead Kennedys dlouho hledali náhradu na jeho místo. Jejich výběrem prošlo několik kytaristů a dokonce jeden klávesák, než se rozhodli setrvat u čtyřčlenné sestavy.


Po druhém a definitivním odchodu si Carlos užil ještě jednu chvilku slávy, pokud to tak můžeme nazvat. Krátce účinkoval v kapele Bast britského avantgardního umělce Snakefingera. Objevil v klipu písně The Man In The Dark Sedan (kvůli špatné kvalitě však není lehko rozpoznatelný) a rovněž do tohohle songu nahrál kytarový part. Jenže krátce po turné byl vypoklonkován i z tohoto uskupení. Tady jeho hudební příběh končí, od té doby jsou jeho další roky obestřeny neznámem.


Kam se poděl?
O tom, co 6025 dělá, dnes víme jen z několika útržků, které zazněly v rozhovorech se členy Dead Kennedys, kteří občas svého bývalého kolegu vzpomněli… není to veselý konec.
Podle všeho trpěl 6025 už v době působení u hardcore punkerů z East Bay schizofrenií. To by i zdůvodňovalo jeho depresivní a morbidní texty.
6025 ale podle Jella na hudbu nerezignoval, přeorientoval na křesťanskou tematiku a údajně se roky pokoušel o křesťansko-punkovou rockovou operu, kvůli své nemoci ji ale nedokázal dokončit. Tyto zmínky jsou nicméně přes deset let staré a za nimi se postava 6025 opět ztrácí v mlze.

Co říct závěrem k tomuhle muzikantovi. Asi nemá cenu předstírat, jaká to byla důležitá osobnost americké punkové scény. Protože prostě nebyla. 6025 fungoval příliš krátce a měl málo prostoru na to, aby se projevil. Ani pro svou kapelu nepředstavoval nepřekonatelnou náhradu, když nakonec jeho pozici odškrtli. Proč jsme ho tu tedy měli, když po něm nezůstalo víc než pár songů? Snad proto, že jeho příběh, obklopený tolika neznámými, si už dneska, kdy toho o všech víme až moc, dokážeme jen velmi těžko představit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama