Billy Talent light: Pezz: Watoosh! (recenze)

14. listopadu 2016 v 6:43 | C Jay |  Recenze
V létě jsme tu na recenzi měli letošní novinku Billy Talent, desku Afraid Of Heights. Pojďme se s dnešním albem Watoosh! naopak přesunout na samý start kariéry kanadských punkerů. Dobře uvidíme, jak moc se Billy Talent změnili, co dělají dnes líp a co dělali líp v minulosti.



RECENZE
Desku Watoosh! vydala kapela ve složení Ben, Ian, Jon a Aaron, tedy stejná jako dosud (pomineme-li současnou Aaronovu přestávku) jen pod jménem Pezz. Toho se však musela zříct ve chvíli, kdy zjistila, že skupina se stejným názvem už existuje. Následovala změna na Billy Talent a v roce 2003 vyšlo i eponymní debutové album.
Upřímně, netuším, co znamená slovo Watoosh! (pokud někdo ví, rád se poučím). Je to trochu zvláštní název, pořád ale lepší než obal. Talentské obaly buď vypadají supercool nebo vůbec ne. Watoosh! je těžké si takto jednoznačně zařadit. Obraz hořící televize letící do bazénu z hořícího pokoje jako vystřižený z nějakého komiksu sice zaujme svou neobvyklostí a grafickým zpracováním… přesto neohromí. Aspoň mě. Zpracování má v sobě atmosféru skromných začátků, ta ale celý dojem neutáhne. To bílé pole s jednoduchým logem a jménem desky v horní třetině je navíc zbytečně velké, a obal by se bez něj i klidně obešel.
Talentům se občas vytýká, že znějí už x let pořád stejně. Šťouralové si mohou Watoosh! pustit jako lék na svoje móresy. V prvním tracku M&M totiž není po obvyklém mohutném a drsném zvuku ani památky. Prvních čtyřicet vteřin je docela výzva, protože na potrhlou kytarovou vyhrávku i styl zpěvu si musí posluchač teprve zvyknout, pokud ale vydrží, není ten výsledný dojem zas až tak špatný.
Fairytale odstartuje tvrdě ve stylu pozdější tvorby. Pak trochu polevuje a střídá ji pasáž jemnější a chytlavější. Tyhle dvě části se v songu vzájemně tlučou, neumlátily se naštěstí do bezvědomí. Aby toho nebylo málo, propašoval sem Ian i dost crazy sólo. Dost nesourodý slepenec ale drží pohromadě líp, než by se mohlo zdát.
Obě první stopy šly přes čtyři minuty a následující Nita šplhá i k páté minutě. Jinak dobře táhnoucí song trochu shazuje šíleně naspeedovaný vokál ve sloce.
První tři songy vykazují vzestupnou tendenci, zatím ale žádný z nich na sebe nestrhl všechnu pozornost. Chtělo by to nějaký hit. Mother's Native Instrument jím sice není, přesto opět stojí o úroveň nad svými předchůdci. Odlehčený indie zvuk tady dobře funguje, není přehnaně potrhlý a já z něj mám dobrý dojem.
Je paradoxní, že to říkám, protože v následném Bird In The Basement se zase ozývá typický talentský zvuk, i když díky lehčímu provedení je to takové Billy Talent light. Navzdory tomu ho ale řadím spíš k průměru, nezapůsobil na mě příliš.
Stopa šest, se songem Recap, to je podobná písnička, navíc zbytečně roztažená. Pokud by měla, stejně jako následná skladba, dvouminutovou stopu, zřejmě by zafungovala líp.
Již zmíněná When I Was A Little Girl (that název) je nejkratším trackem alba. Vypíchnu kytarovou mezihru z druhé poloviny písně, jinak toho moc ke chvále není. Pojďme dál.
Další song ukazuje, že styl When I Was A Little Girl fungovat může. Warmth of Windows řadím k tomu lepšímu na desce, je chytlavá, přiměřeně dlouhá a nikde neselhává a určitě nebudete litovat, když si ji pustíte znovu.
Vlastně totéž můžeme říct i o první polovině Square Root Of Me. Vrací se s ním ten hravý sound ze začátku alba a kdyby zůstalo jen u něj, hodnotil bych jednoznačně pozitivně. Druhou půlku zase tvoří teď už převládající Billy Talent Light. Sice si díky tomu v songu každý najde to svoje, ale otázkou zůstává, jestli bude spokojen dostatečně…
Než si dáme kratičkou přestávku, čeká nás ještě nejdelší song Absorbed. Jeho velkou předností je, že navzdory délce, se v něm neperou různě rychlé, různě tvrdé a různě crazy pasáže a song celou dobu drží víceméně jednotný sound. Až na ten kytarový efekt na na konci, no…
Následuje Silence, tichá pasáž, kterou z nějakého důvodu rozdělili na šest stop, takže na desce najdeme sedmnáct tracků, navzdory jen jedenácti songům. Určitě ale nepřetáčejte hned na poslední skladbu, uniklo by vám totiž krátké, těžce nablblé sólo na varhany. Nevím, jaký má těhle ani ne dvacet vteřin hudby význam, a protože to vlastně ani není skladba, nemám na ní co hodnotit.
Debutové album Pezz uzavírá kratičké minutové New Orleans Is Sinking, cover původně od kanadské kapely The Tragically Hip. Rozdílů je mnoho. Ve stylu i délce. Originál má skoro čtyři minuty a pezzovskou předělávku lehce trumfne. V závěru ale tahle srandička splní svůj účel. Pobaví a uklidní emoce.

HODNOCENÍ
Jak jsme slyšeli, Talenti ti ušli od svého debutového alba velký kus cesty, protože se zvukem první desky má jejich současný sound společného jen velmi málo. Za sebe ale říkám, že je to dobře. Možná to způsobuje fakt, že jsem slyšel Billy Talent dřív než Pezz, ale dojem z Watoosh! mám stejně rozpačitý jako z jeho obalu. Pár světlých momentů se najde, ale těch slabších zrovna tak. Na mě osobně zanechala nejlepší dojem první třetina, nejmenší naopak druhá. Závěr byl takovým mixem obou předchozích.
Hravý indie rock, kterým celá deska začíná, není zas tak špatný nápad, třebaže Talentům a speciálně Benovi příliš nesedí. Pokud by se ho ale kapela držela skrz celé elpíčko, nemusel být výsledek k zahození, třeba by se z toho vyklubalo takové malé talentské Costello Music. Oni ho ale smíchali se spoustou dalších stylů, v nichž se už postupně krystalizoval sound jejich dalšího alba Billy Talent I, který zejména ve střední části desky už dobře slyšíme. Mně osobně se v průběhu těch čtyřiceti minut ozvalo nesčetné množství dalších interpretů: vedle budoucích Billy Talent taky Green Day, My Chemical Romance, Fratellis… a dokonce i Horkýže Slíže. Způsobit, aby takovýhle mišmaš vůbec držel pohromadě, je úkol nesnadný, takže z tohoto pohledu deska rozhodně propadákem není, spíš naopak!
Bohužel pro ni to ale takhle nefunguje. I když mi nic vyloženě nevadí, chybí tomu jiskra. Něco, čím by vás odrovnalo. Třeba nějaký hit, byť by zůstalo jen u jednoho. Takhle tu máme jedenáct průměrných počinů, mezi nimi pár lehce nadprůměrných, to ale na oslnivý výsledek stačit nebude.
Watoosh! musíme vnímat jako rozjezd. Jako pozvolný start k lepším deskám. První z nich přijde až za dlouhých pět let… o ní zase příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama