Zednáři, sex & rokenrol! Dead Kennedys: Frankenchrist (recenze)

31. října 2016 v 6:47 | C Jay |  Recenze
Recenzovat desky Dead Kennedys jsem si dlouho netroufal. A abych si to neusnadnil, rozhodl jsem se hned pro elpíčko Frankenchrist. Album, s nímž se pojí příběh začátku konce Dead Kennedys. Pokusím se ho prostřednictvím tohohle blogu a jeho tří náhodných čtenářů dostat do širšího povědomí. Dobře to recenzi doplní, protože vůbec nevím, kam bude směřovat. Tak pojďme na to:



RECENZE
Třetí studiové album Dead Kennedys bylo vydáno v roce 1985. Je to vlastně trochu reminiscence sedmdesátkové punkové scény, protože v roce 85' už ze slavných kapel první vlny punku fungovali snad jen Ramones a Damned… a Clash, v té době procházející poslední fází rozkladu. To je první věc, kterou musím ještě před recenzí pochválit. Desek Dead Kennedys se hudební zvrhlosti dominující v osmdesátých letech dotkly jen velmi málo a jejich hudba tak zůstala klasicky punková.
Co se mi líbí, je i samotný název. Frankenchrist. Když to vyslovíte, zní to cool. Je to další ze skvělých politicko-provokativních nápadů kapely. Stejně tak obal. Z nějakého důvodu na něm sice nenajdeme ani jméno kapely, ani desky, zato vidíme komický výjev dospělých mužů jedoucích malými autíčky. I když to vypadá na montáž, o žádný vtip nejde. Tyto scénky skutečně můžete spatřit, pokud se vydáte na Floridu a uvidíte průvod Shriners. Český název jsem pro ně nenašel, jde ale o nějakou odnož zednářů a rozpoznatelní jsou i díky červeným čepicím, které na fotce vidíme.
Skladeb sice na desce najdeme jen deset, ale jen jedna klesá pod tři minuty. Konkrétně jde o Hellnation. Ještě před ní ale slyšíme jeden z hitů Frankenchrista Soup Is Good Food. V pomalejší a výjimečně klidné skladbě vypráví Dead Kennedys, jak to vypadá na evidenci nezaměstnaných. Optimismus na nule, jako obvykle, ale klidnější kus je v tomto případě na začátek vhodný a mně se zamlouvá.
Přichází již zmíněná Hellnation a ta už jede na klasické vlně: rychle a zběsile! Jejím autorem sice není Jello ale bubeník D. H. markantní rozdíl ale nezaznamenáte. Na desce nicméně patří k tomu nejslabšímu, mně se netrefuje do vkusu, třebaže útočí tvrdě.
Na stopě tři se ozve song s velice dlouhým jménem This Could Be Anywhere (This Could Be Everywhere).Ten je sice taky rychlý, melodicky ale pracuje daleko lépe. Nejvíc pochválím určitě refrén a také temnou mezihru. V určitých chvílích se mi v písni rovněž ozývá Blitzkrieg Bop, protože riffy obou pecek se sobě velmi podobají. Hodnotím pozitivně.
Pod názvem dalšího fláku A Growing Boy Needs His Lunch se skrývá zvláštní spojení Elvise, pesticidů a krveprolití (divné, ale mrkněte na text). Na zpěv čekáme přes minutu a song samotný atakuje hranici rovnou šesti minut. Člověk se během nich nenudí, ale v paměti vám utkví snad jen vesele působící sólo, které se hodně tluče s jinak zlověstně se táhnoucím songem.
I Chicken Farm je dlouhá, ale stejné problémy nemá. Pro mě osobně představuje vrchol alba, kde všechno šlape, jak má: uječená kytara, výrazná basovka i Jello za mikrofonem. Zvlášť vyzdvihnu refrén a také působivý závěr. Na ten se vyplatí počkat!
Jock-O-Rama (Invasion of the Beef Patrol) zase zrychluje a zkracuje (i když to tak ze začátku nevypadá). Na ní mě velmi baví její pestrost, střídá se tu nakolik melodických partů: rychlých i pomalých. Jednoznačně dominuje druhá polovina skladby, která je svým způsobem i srandovní. Kdyby zůstala jen ona, hodnotil bych ještě líp, ale první půlka to trochu snižuje.
Goons Of Hazzard svou kytarou na začátku trochu připomíná Chicken Farm. Tady ale podobnost končí, Goons Of Hazzards táhne snad jen textem, jinak jde o spíš o průměrný počin. Délka čtyři a půl minuty mu nepomáhá. Ničím mě nezaujal, všechno, co nabízí, mají jiné skladby v lepším provedení.
Trochu podobná situace jako u Jock-O-Rama nastane u našeho dobrého známého MTV (Get Off The Air). I ta začíná bezkonkurenčně vtipným intrem, se zpívajícími malými dětmi a Jellem v roli zfetovaného DJe MTV. Následně se mění v zběsilou deadkennedyovskou vypalovačku a v polovině zpomaluje a epický rozměr jí dodává velmi atypický nástroj: trumpeta. Je to vhodné zpestření, když mezihru netvoří pořád jen tři stejné instrumenty. I díky tomu řadím MTV k tomu nejlepšímu na albu!
Zato při prvních vteřinách At My Job se vám asi zježí vlasy hrůzou. Hutný těžkotonážní song je po předešlých stopách jako pěst na oko a jako jediný připomíná, že jsme se ocitli v roce 1985, neboť ho podbarvují velmi zvláštní efekty. Asi záleží na vkusu, ale mně se líbí, Zejména sborově zpívaný refrén je bomba. Song napsal East Ray Bay.
Než jsme se nadáli, je tu konec. Kapela se s námi rozloučí tradičně zběsile songem s provokativním názvem Stars and Stripes Of Corruption. Trochu mě překvapuje, že kapela umístila na závěrečnou stopu rovnou nejdelší track desky. Není vyloženě špatný, ale po poslechové stránce nepřináší nic nového. Neškodilo by mu zkrácení. Chápu, že kvůli textu to asi dost dobře nejde, přesto tuhle píseň řadím spíš k průměrnějším počinům.

HODNOCENÍ:
K Frankenchristovi jsem se vrátil snad po třech letech. Tehdy jsem si z něj odnesl jen Chicken Farm a MTV. V diskografii jsem ho obvykle řadil do spodní poloviny, jeho dva předchůdci se mi líbily daleko víc. Deska ale bývá hodnocena dobře a já nyní nemám důvod nesouhlasit. Oceňuji zejména to, že kapela se ukázala i z jiné stránky a předvedla, že jí jdou i pomalejší věci. Také zapojení více nástrojů a celkově propracovanější koncepce celý projekt obohacují. Deska má tři větší hity, což vzhledem k jejímu rozsahu stačí a i slabší kousky za nimi příliš nezaostávají. Album působí vyváženě (až na úlet v At My Job). Po těch letech jsem příjemně překvapen…

…ještě ten slíbený příběh. Album vyšlo ve vydavatelství Alternative Tentacles, což byla společnost vydávající podobné umělce jako Dead Kennedys, založená Jellem a East Bay Rayem. Frankenchrist hned po vydání Ameriku velmi pobouřil. Zatímco v roce 1966 čelil nemilé odezvě veřejnosti Capitol, který na obal desky Yesterday And Today umístil fotku Beatles s kusy masa a dětskými panenkami bez hlav, o dvacet let později přišlo s Dead Kennedys úplně jiné kafe!
Šťastný majitel Frankenchrista totiž dostal k nové desce i plakát. Ten zobrazoval malbu švýcarského malíře H. R. Gigera nazvanou Penis Landscape odhalující výjev devíti penisů, kterak vnikají do devíti vagín. Velmi obscénní obraz okamžitě vyvolal vlnu nevole. Kapela byla obviněna z šíření pornografie a skončila u soudu. Dead Kennedys spor sice nakonec vyhráli, ale vleklý, dva roky se táhnoucí spor je vyčerpal a znechutil natolik, že zakrátko ukončili svou činnost. Nemluvě o jejich vydavatelství, které přežilo jen díky podpoře fanoušků. Jello ho vlastní dodnes a podnik stále funguje…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama