Song týdne: No Fun (Sex Pistols)

6. října 2016 v 7:00 | C Jay |  Song týdne
Asi mi dáte za pravdu, že každému se někdy prostě nic nedaří. Někdy se člověku sype pod rukama všechno, nač sáhne. Někdy prostě život není žádná sranda.



Ano, je to trochu oslí můstek, ale dá se přes něj elegantně dostat k tomu, o čem chci dnes mluvit. Songem tohoto týdne bude No Fun, skladba Iggyho Popa v úpravě Sex Pistols. Bude to vhodná příležitost podívat se na příběh, který se kolem téhle skladby nabalil…
Sex Pistols tuhle skladbu občas na koncertech hráli. Předvedli ji i na tom posledním. Ve Winterlandu v Kalifornii 1978.
V té době procházela kapela, která před pár lety rozbouřila konzervativní britské vody a naplivala všem na břehu do tváří, posledním stádiem rozkladu. Začalo to už nahrazením Glena Matlocka Sidem Viciousem. Pomohlo to sice image kapely, protože Sid byl rebel každým coulem… ale tím to končilo. Jako muzikant byl nepoužitelný. "Pozdějc už ani moc nehrál. Víte, on na to stejně moc hrát neuměl, v půlce případů ani nebyl zapojenej." Tak okomentoval Sidovu instrumentální produkci Steve Jones. Pod vlivem okolností a vlivu manažera McLarena a přítelkyně, jejíž jméno se v punkových kruzích nahlas neříká, se ze Sida stala nekontrolovatelná drogová troska.
V neposlední řadě ztratila kapela v Glenovi i významnou tvůrčí sílu. Sám Matlock později prohlásil, že po jeho vyhazovu se Sex Pistols proměnili v karikaturu. A když se podíváme na nadcházející události, musíme mu dát za pravdu…
Nálada v kapele při narychlo zorganizovaném americkém turné ustrnula na bodu mrazu. A problémy s vízem byly to nejmenší. Propast mezi členy se stále prohlubovala. Dávní přátelé Steve a Paul drželi přirozeně při sobě. A při manažeru McLarenovi. Sid věčně zfetovaný byl k ničemu, takže se Johnny Rotten ocitl v izolaci. Začal si uvědomovat to, co Glen Matlock a snažil se v kapele prosadit, aby se svérázného manažera zbavila. Nenašel ale pochopení. Steve na tuto adresu řekl: Já jsem s Johnem moc nedržel, vždycky mě hrozně štval. S Malcolmem (McLarenem) jsem vycházel, takže jsem se přidal na jeho stranu. Lituju toho. Mohli jsme hrát dál, kdybychom vyrazili Malcolma." Johnny navzdory vzájemnému přátelství navíc vážně zvažoval i možnost vyhození Sida.
V takové situaci má člověk spoustu jiných myšlenek než se předvádět na koncertě. I s tím byla potíž. Sex Pistol přecházela pověst nevyzpytatelných výtržníků a podle toho byla i nastavená očekávání koncertů. Už nešlo o hudbu. Šlo o chaos.
Poslední koncert byl pro Sex Pistol hotový očistec. Shodují se na tom všichni. Na samý závěr jako přídavek se kapela rozhodla zahrát již zmíněný cover No Fun. Naprosto příznačně vystihl všechno špatné, co se kolem Sex Pistols dělo…
Paul začíná hrát na bicí a k mikrofonu přichází Johnny se slovy: "You've got one number and one number only, cause I'm lazy bastard.… This is No Fun" (Dostanete jen dva přídavky, protože jsem línej hajzl). Následné "This is no fun" je díky tomu dvojsmyslné. Znamená název skladby i hořké vyjádření "nedělám si srandu." A frustrovaný zpěvák na úvod byl teprve rozjezd…
Kapela potom hraje No Fun ve své klasické úpravě. Zajímavá pasáž přichází krátce po třetí minutě. Johnny znechuceně do mikrofonu řekne: "Oh, bollocks, why should I carry on?" (Ale hovno, proč bych měl pokračovat?) Znovu začne zpívat až po téměř minutě. Jeho charakteristický zpěv je těch sedm minut naprosto strhující, emoce z něj úplně sálají. Když píseň skončí, ještě ironicky poznamená: "Ahahah, ever got feel, you've been cheated? Good Night!" (Měli jste někdy pocit, že vás podvedli? Dobrou noc!) Odhodí mikrofon a odejde!

Takhle se uzavřela cesta Sex Pistols. Vlastně naprosto typickým způsobem. Byla to ostuda!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama