Nahý pocit! Patti Smith Group: Radio Ethiopia (recenze)

17. října 2016 v 21:51 | C Jay |  Recenze
První elpíčko Patti Smith Horses patří mezi nejvýznamnější rockové nahrávky. Loni oslavilo s velkou pompou čtyřicáté narozeniny. Uplynul rok a na řadě je jeho mladší sourozenec. Žádné velké oslavy se ale nechystají. Je to škoda. Je to škoda nepřipomenout si, že právě nyní, v říjnu, oslaví druhé album Patti Smith Group Radio Ethiopia rovněž čtyřicet let od svého vydání. Dopřejme mu trochu zasloužené pozornosti.



RECENZE
Je zvláštní, jak se na něj v průběhu let pozapomnělo. Přitom mělo daleko větší potenciál než Horses. Tvrdila to alespoň samotná Patti Smith. Možná přijdeme na to, proč se podobný úspěch neopakoval.
Názvem to určitě nebude. Afrika si dodnes uchovala tajemné romantické kouzlo, které láká k dobrodružstvím odtrženým od reality. Rádio je naopak věc veskrze moderní. Spojením těhle dvou nesourodých věcí vzniká zajímavá kombinace. Vyslovte to nahlas. Radio Ethiopia. Zní to výborně, je v tom esence svobody a volnosti, tedy něco, co je Patti Smith velice blízké.
Cover se sice nestal tak kultovní fotografií, jako jeho předchůdce, přesto je povedený. Opět sází na půvab zpěvačky a osobně se u téhle fotky nemůžu zbavit pocitu podobnosti Patti s Audrey Hepburnovou, což je další plus. Vytknul bych snad jen černé pole, které mohlo zabrat menší plochu… případně tam nemuselo být vůbec.
Podobně jako Horses i Radio Ethiopia uvádí největší hit desky. Začínáme s Ask The Angels. Posun v hudbě je ihned znát. Ta se oproti debutové desce orientuje více rockově a konkrétně tahle skladba měla i potenciál bodovat v mainstreamu. Částečně se podařilo a není se co divit. Ask The Angels je prostě povedená, líbivá skladba. A netrvá dvanáct minut, takže se nikde neloudá a plynule běží…
Úplně jinak se na to jde ve druhé pecce jménem Ain't A Strange. To je naopak skladba velmi pomalá a zlověstná… a trvá přes šest a půl minuty. Takhle dlouhé songy to mívají mnohem těžší, ale Ain't A Strange není ten případ. Zvlášť bych se ale zastavil u hlavního kytarového riffu. Ten je hodně podobný písni Chickenshit Confornist od Dead Kennedys, která ale vyjde až o několik let později. Intro vůbec působivé. Když pod kytarou zazní varhany a do nich i nesrozumitelná mluva, ježí se mi vlasy. Velmi silný zážitek.
Délkou se nešetřilo ani na Poppies. Dalších více než sedm minut je sice výzva, ale bude i hůř. I ttady jde o hodně silnou náladovku. Musí se vám trefit do vkusu, jinak je bez šance… Osobně mám radši její druhou polovinu, kterou otevírá klidný hlas Patti vyprávějící… o čem vlastně? Nevím, ale jen poslouchat ten hlas je omamující. Díky tomu nakonec člověk hodnotí pozitivně.
Následuje další ze známějších věcí. I když otázkou zůstává jakou zásluhu na tom má píseň samotná a jakou její vulgární název. Pissing In A River vyšla i jako singl, na jehož obalu bylo první slovo cudně vyhvězdičkováno. Jako singl ale dává smysl, protože není tolik experimentální, tedy má větší šanci oslovit širší spektrum posluchačů. Osobně mám na ní nejraději kytarové sólo, jež uzavírá první polovinu písně. A také to, jak to v závěru celé graduje.
Následující pecka nejlépe ukazuje, jak velký kus cesty urazila Patti Smith Group od předchozí desky. Pumping (My Heart) si totiž na Horses nedokážu představit. Velmi rocková a energická píseň také propagovala desku jako singl a velmi často zněla i na koncertech. Osobně je to můj favorit z etiopského rádia. Pokud by se vám deska vůbec nelíbila, tenhle kus vás dostane! A jestli hrajete na kytaru, mrkněte se na tabulaturu Pumping, kterou jsem sem před časem dával.
I u Distant Fingers se nemůžu zbavit podobnosti s jinou skladbou, která vyšla až později. Tentokrát jde o Train In Vain od Clash. Chce to sice hodně fantazie, abyste ji v úvodu Distant Fingers uslyšeli… ale je tam. Té fantazie ale člověk potřebuje tolik, že je to zřejmě jen můj blud. Co se jinak písně týče, hraje na úplně jinou notu než Pumping. Je pomalá, nasládlá a zní dost popově. Nemyslím to urážlivě, i tahle píseň má hodně do sebe a určitě zaujme.
Doteď jsme tu měli pěti-sedmiminutové skladby… a většinou s palcem nahoru. Teď však přichází zkouška toho, co všechno sneseme. Titulní píseň Radio Ethiopia/Abyssinia sice zaujme názvem, který navnadí, ale musíme se připravit na zklamání. Zajímalo by mě, jestli Group nahrávala tuhle píseň úplně střízlivá, protože je to dvanáct minut smysl nedávající improvizace. Pokud ale přežijete prvních pět minut, nastane podobná situace jako u Poppies. Dostaví se stejně silný zážitek, který mě osobně evokuje některé staré skladby Genesis (asi to budou ty varhany). A při posledních čtyřech minutách budete mít pocit, že čas se zastavil, a všechno je pryč… a zbyl jen pocit. Kdyby nastal konec světa, tohle by znělo po něm. Ano, takhle silné to je!
Člověku se dost uleví, když poslední skladbu Chicklets otevře příjemná akustická kytara a tichý hlas Patti. Ani dál se to moc nerozjíždí, zůstává to v klídku, tedy ideální konec alba, protože všechny ty zjitřené pocity se v posluchači usadí a on se uvolní a naladí pro vnitřní mír nebo tak něco. Tahle skladba na původním vydání z roku 1976 chyběla a přidala se až v devadesátých letech na reedici Ani tady není moc co vytknout. A kdo vydrží až do konce, uslyší i smích Patti. Nebo je to pláč? U téhle zpěvačky si člověk fakt nemůže být jistý.

HODNOCENÍ
Radio Ethiopia nabízí jen osm skladeb, ale asi je nám jasné proč. Těch osm písní stačilo na délku čtyřiceti minut, tedy standardní doby, kterou tehdejší elpíčka trvala. Přestože deska zůstala nedoceněna, chyby se na ní hledají jen těžko. Asi nejslabším místem je paradoxně titulní song. Album celkově nemůžu než pochválit, avšak má to jedno velké ale…
Pokud byste si Radio Ethiopia poslechli bez toho, abyste věděli, kdo je Patti Smith a jakou hudbu dělá, pravděpodobně to na vás zanechá velmi negativní dojem, řeknete si, co to má sakra být?! Je to pochopitelné. Desky Patti Smith Group jsou alternativní rocková muzika neustále hledající hranice možností. O Radio Ethiopia to platí dvojnásob. Žádná jiná jejich deska není tak experimentální, žádná tolik neutočí na vaše pocity. Horses je daleko klidnější a Easter už najelo na "poměrně" "normální" vlnu tehdejšího punk blues rocku. Dokazuje to největší hit Patti Smith Group Because The Night. Ale o tom třeba někdy jindy.
Důležité je rovněž připomenout si, jak o tomhle albu mluvila sama Patti: "Radio Ethiopia je obnažený pocit. Každý se může vyjádřit, je to volné rádio. Album, kde my jsme DJ, lidé jsou DJ. Hraju na kytaru… neměla bych hrát, ale hraju perfektní rytmus… a proto hraju. Tisíc lidí… tisíc myslí."
Lepší charakteristiku bych nevymyslel. Radio Ethiopia není album, které byste poslouchali každý den. Vlastně je to úplně přesný opak toho, co byste poslouchali každý den. Žádné rádio hrající břečky středního proudu by odtud nepustilo ani notu, protože by je hned bombardovali rozčarované reakce posluchačů s nenáročným vkusem.
Ale u téhle hudby nejde tolik o refrény, slova, melodii…ale o pocit! Je možné, že vás mine a ničím vás proto neoslní… ale pokud se trefí, je ten zážitek neuvěřitelně silný. Při poslechu mi často naskakuje husí kůže, skutečně to útočí na moje emoční vnímání. Z tohoto pohledu je Radio Ethiopia jednou z nejgeniálnějších věcí, kterou kdy člověk vymyslel. Pokud se někdy snažil obnažit pocity úplně do naha, nikdy se to nepovedlo tak působivě jako právě tady!

Taková ironická aktualitka: Etiopská vláda včera zavedla cenzuru a zakázala provoz některých médií. To fakt není moc projev svobody! Zakázala by i Radio Ethiopia? Nejspíš...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama