Myšlenky punkera #07: Hrůzy současné hudby

30. října 2016 v 14:29 | C Jay |  Myšlenky punkera
Moderní populární hudba je šablonovitá, předvídatelná… a debilní. Všechno zní na jedno kopyto, rozdíly mezi jednotlivými "umělci" prakticky nejsou. Skutečné nástroje už dávno nejsou potřeba, změť nul a jedniček je dokáže plně nahradit. Mezery ve zpěvu odstraní autotune. O hudbu vlastně vůbec nejde, stačí mít silnou image zpívající cuchty nebo zženštilého blbečka a to ostatní už přijde samo!


Takhle nějak vypadá ten nejtvrdší možný ortel nad současným stavem populární hudby. Má své důvody, spousta zpěváků, zpěvaček, kapel, souborů s potenciálem a talentem hraje na vesnických tancovačkách, zatímco v rádiu, na internetu, v televizi zní příšerně umělé prvoplánové nesmysly, které o muzikantské umění nezavadily ani smykem! Hudbu dnes může dělat každý. Nemusí mít ani hudební sluch, stačí nedostatek soudnosti.
Proč to tak je?

Plytkost a hloupost? To chceme!
Důvodů je samozřejmě hned několik. V prvé řadě jde o společenské nastavení poptávky. Lidé prostě dnes takovou hudbu chtějí… a je jich zřejmě hodně. Zkrátka chtějí poslouchat počítačem splácané umělotiny, které už s hudbou moc společného nemají. Ano, odvíjí se to od přístupu, ne každý chce z hudby dělat intelektuální záležitost a poslouchat třeba Patti Smith. Někdo to má prostě jako pozadí, něco k oddechu… a třeba to ani neřeší.
Na straně druhé se často divím, že je někdo takhle nenáročný. I když, jak už jsem naznačil, o hudbu už v dnešním hudebním průmyslu tolik nejde. Podívejte se na nějaký koncert. Je to show! Světelné efekty, velkolepá scéna, padesát lidí na pódiu tancující, akrobatující… a až za vším tímhle je hudba. Tohle postavení si ale zaslouží, protože výkon všech zmíněných složek (jakkoli jsou zbytečné) ji dalece překonávají.
Moderní populární hudba je velmi prvoplánová, a na její vytvoření nepotřebují její aktéři ani talent. Nedostatky ve zpěvu vyplní autotune, hudba se dá vytvořit ze změti jedniček a nul, jeden informatik tak za odpoledne zvládne celodenní výkon živé kapely.

Image je všechno
Moderní interpret musí být význačná osobnost, aby se udržel na březích bulvárního močálu a nezapadl do bahna zapomnění. Tím ale není myšlené, že by to byl inspirativní, zajímavý člověk. Většinou stačí jen mít výraznou image. V téhle sféře je pevně zaběhnutá představa, že holky přitahují zženštilé chlapecké skupiny zpívající uječenými hlásky o tom, jak tě strašně chtějí. Ano, je i vědecky prokázané, že zejména u slečen v pubertě to takhle funguje, (koneckonců Beatles jsou nejzářivějším příkladem, ti ale hráli v době, kdy kapely musely něco umět). A přesně z těhle hloupých boy bandů se rodí všechny nesmyslné předsudky o homosexuálech.
Holky, snad máte na víc, ne?
Další možností je pak image drsného chlápka, co rapuje o tom, jak je život těžkej. Tohle hraní na gangstera už dneska působí okoukaně a trapně, navíc má často k realitě a rapovému umu hodně daleko. A o týpcích, co kolem ramen drží pět bitches, a připadají si jako alfasamci se radši vůbec nebudu vyjadřovat.
No, a chlapům se přece nejvíc líbí lascivní šlapka, ne? Nemusí umět zpívat, to mě ani nezajímá, radši se jí podívám na kozy! Čím míň toho bude mít na sobě tím líp. Erotická, sexuální provokace, přesně proto mířím na tuhle "muziku".
Zdá se vám to nechutné a sexistické? Je to nechutné a sexistické, ale takhle to funguje!
Skandály nabourávající lidskou intimitu jsou nejlepším prostředkem na upoutání pozornosti. Uspět jen svým hlasem, jen svou hudbou, je pro zpěvačky dnes úkol velmi obtížný, ne-li nemožný. Aby ne, když se všichni koukají na prsa a zadek místo toho, aby poslouchali…
Některé holky to ale dobře ví a dokážou toho využít. Pak se nemáme divit, že jejich hudba nestojí ani za výsměch. Z téhle škatulky naopak vznikají předsudky o ženách jako o věcech, hračkách k uspokojení.
Kluci, dejte si sprchu.
Když je image na prvním místě, není divu, že vokální "výkony" často napravuje autotune. Díky němu je pak velmi těžké jednotlivé "umělce" od sebe odlišit. zejména zpěvaček a boy bandů se to týká. Znějí všechny stejně, podle stejného modelu. Uměle a hloupě. Má to ale i další důvod....

Texty o ničem
Samostatnou kapitolou by pak mohl být textový obsah téhle "muziky". Masově oblíbené písně nejsou a ani nemohou být o něčem složitějším. Musí být primitivní, aby bez problémů zapadly kamkoli, na párty i na diskotéku. Čím blbější, tím lepší. Obsahově lze dělit vlastně jen na dvě části. Do té první škatulky spadají songy o tom, jak rád pařím, chlastám a plácám holky po zadku, párty don't stop. Tohle téma, už z podstaty naprosto blbý, výmluvně svědčí o nevyzrálosti lidí, kteří ho používají. A je jedno, jestli jim je patnáct nebo čtyřicet.
Druhým případem je téma ze všech témat neokoukanější: láska. Bez ohledu na to, zda, je to ve stylu: strašně tě miluju, jsi nejlepší, já ji chci a ona mě ne, chce mě, ale já ji ne, odešla s jiným, odešla s jinou, blablabla…
Dneska už to chce hodně kreativity a originality, aby tohle milionkrát provařené téma ještě bylo vůbec zajímavé. Zajímavé je samozřejmě tím, že se v každé té situaci, již jsem vyjmenoval, se někdo najde. Vždycky tam někdo najde svoje pocity, protože si jimi párkrát za život projde každý, ať chce, nebo ne. Jenomže tvůrcům populární hudby často kreativita chybí (nebo ji považují za zbytečnou), a tak přežvykují pořád dokola to stejné. Proč ne, on to vždycky někdo koupí…

Řekni, co si myslíš. Ne to, co by sis měl myslet.
Všechna tahle negativa jsou způsobena i dalším faktorem. Dnes už hudbu může dělat skutečně každý, programy na úpravu hudby jsou levné, leckdy i zdarma. Projekt Hudební masakry je toho dokonalým muzeem!
Abychom si rozuměli, neříkám, že by všichni měli poslouchat náročnou hudbu a už vůbec ne, že punk je jediná správná muzika. Na žánru nesejde, pokud dokáže umělec vyjádřit nějakou myšlenku, může hrát pop, jazz, dechovku… pokud vyjadřuje nějakou myšlenku, pokud prostě naplňuje podstatu hudby jako umění, na žánru vážně nesejde.
Ale bez myšlenky je to jenom další spotřební zboží, kšeft. A to mi hodně vadí. Vadí mi lidé, kteří to prodávají i kupují.
A jako u všeho samozřejmě platí čest výjimkám. Čest všem populárním interpretům, kteří svou hudbu dělají poctivě a s jiným než zištným cílem.

Mainsteramové břečky? Nevermind!
A proč jsou všechny ty hrůzy nakonec dobře? V prvé řadě je si potřeba uvědomit jednu věc: hudba se neřítí nikam do temných hlubin. Jsou v ní jen určité tendence, nyní na vzestupu, které ale časem ustoupí a najdou své místo. Vždyť díky těmhle tendencím vlastně vznikl punk. Jako odpor vůči tehdejší muzice. A vezměte si, že ta se dnes považuje za klasiku.
Ještě lepším příkladem než sedmdesátky jsou osmdesátky. Během nich se vyrojila řada zrůdných praktik jako elektronické bicí, šílené synťáky, a celkově elektrizace hudby. V té době si taky všichni mysleli, že nastal konec klasické rockové hudby. A nenastal. Všechny zmíněné věci našly svoje místo a dnes rozhodně hudbě nedominují, spousta, vlastně většina, kapel hraje na akustické bicí a různé efekty a autotune používají ve valné většině jen producenti, kteří se tím snaží zaplácnout chyby a nedostatky v produkci. A většině tehdy populárních umělců se dneska všichni smějí.
Myslíte si, že za třicet let to se současnou hudbou bude jinak? Čas vždycky nejlépe ukáže pravdu. Přežije jen kvalitní a smysluplná tvorba. Plytké a nesmyslné rychlokvašky zapadnou a jejich posluchači se jednou budou při vzpomínce na ně rozpačitě červenat.

A právě díky téhle debilní prvoplánové "hudbě" je ta skutečná hudba tak skvělá! V jejím světle získávají naše oblíbené kapely, ať už Green Day, Billy Talent, Fratellis a další ještě větší lesk. Ještě víc vnímáme, jak je jejich produkce, jejich texty, jejich hloubka kvalitní. A ruku na srdce, punk posloucháme, protože se nám líbí, ne proto, že je populární. Pro hodně z nás je to i jistý druh vzdoru například právě proti dementní populární hudbě. Myslíme, že náš styl je nejlepší, ale nechceme, aby si to mysleli všichni. V té chvíli by totiž punk ztratil svůj smysl…

Pokud jste dočetli až sem, máte můj obdiv, vážně jsem neplánoval, že se takhle rozkecám...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Spike Spike | E-mail | 30. října 2016 v 21:03 | Reagovat

Je dobře že článek je dlouhý kdy je kvalitní. Podobné jsou potřeba a měly by se dostat i k těm "spotřebnějším" lidem, třeba by je přinutily hledat hudbu i mimo ten nejpovrchnější a nejkomerčnější mainstream (jedno v jakém žánru).
Já osobně vyzobávám pro mě zajímavé věci hlavně z rocku, punku, metalu, jiní ať hledají kvalitu klidně jinde. Není nic špatného nechat si občas vplout do ucha třeba nějáký kýčový pop, proč ne, každý má své guilty pleasure (kdo tvrdí že ne, je pozér). Něco jiného je ale neprostupně se obalit komercí toho nejhoršího druhu a nevidět cokoli co leží mimo ní. Myslím si, že každý alespoň trochu soudný člověk prostě pozná co je dělané ještě s aspoň trochou osobního nasazení a co už je jen produkt bez jakékoli přidané hodnoty. Nejsem popař, diskař ani rapper, přesto si dovoluji tvrdit že když podobnou muziku slyším, aspoň přibližně poznám zda se v ní alespoň NĚCO neskrývá, byť to není nic pro mě. Pokud se mýlím, omlouvám se a klidně zůstanu v rockových vodách kde se přeci jen cítím jistěji.
Nejsem a nikdy jsem nebyl 'trendy', nemám přehled co za styl či interpreta je zrovna v módě a co letí - a ani nechci. Všímám si toho co znám, sem tam objevím nové věci ('nové' pro mě, hudba může být i staršího data jen jsem ji dosud nemusel znát) a ostatní mě nemusí zajímat. Netrávím čas hejtováním trendy věcí co neznám abych byl cool že jsem proti tomu co frčí a stavěl se do podobných póz. Proč taky? Poslouchám si to svoje, užívám si to a nepotřebuji být multižánrový znalec, nikomu to své nevnucuju ale taky si nenechám televizí a rádii vnutit něco co se mi nelíbí, jen proto že ostatním ano. Nenechám si sahat na svoje Ramones a Green Day, jiní ať si klidně hájí onen spotřební pop. Vkus má každý svůj, podobný článek jako tenhle by ale určitě mohl některým pomoci uvědomit si že by třeba nebylo ke škodě si ho občas trochu rozšířit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama