TOP 5: Nejlepší punkové instrumentálky

14. září 2016 v 21:37 | C Jay |  Žebříčky
Asi mi dáte za pravdu, že nejslyšitelnější (ale ne nutně nejdůležitější) složkou většiny skladeb, ať už punkových nebo jakýchkoli jiných, je zpěv. Zejména u punku často dělá moc, protože většina kapel netvořila složitá instrumentální schémata a právě zpěvák byl jejich poznávacím znamením. Bez jmen jako Joe Strummer, Mick Jones, Joey Ramone nebo Johnny Rotten by mnoho songů zůstalo sotva poloviční. Přesto ve světě punku pár instrumentálek najdeme. Upřímně, tenhle žebříček nebude až tolik TOP5, protože tu pětku jsem dal dohromady horko těžko. Všechny ale stojí za to, brak bych sem nenastrčil…


5. MÍSTO: Last Ride In
KAPELA: Green Day
ALBUM: Nimrod (1997)
S pátou studiovku Green Day se už tak trochu známe. Poznali jsme ji zatím ale jen skrz drsné kickass songy typu Jinx, Reject nebo Nice Guys Finish Last. Nimrod má ale daleko víc tváří, ve své době nabízel skutečně multižánrový poslech. Důkazem je právě Last Ride In. Green Day ji na desce spojili s "optimistickým" songem Uptight. To je klasický greendayovský typ… ale když doznívá a uslyšíme zvuky mořských vln, máme tu něco docela jiného. Last Ride In, nejdelší na Nimrodovi, je pohodová plážová skladba. K začínajícím bicím a basovce se postupně přidává celý ansábl velmi netradičních nástrojů. Výsledná leháro náladovka není špatná, i když já osobně ji nevyhledávám. Pořád ji ale mám radši než Espionage, druhou a zatím i poslední instrumentálku od Green Day…

4. MÍSTO: Time Is Tight
KAPELA: The Clash
ALBUM: Super Black Market Clash (1993)
Stejný počet instrumentálek mají na svém kontě i legendární punkeři z Clash. A obě shodou okolností nalezneme na tomtéž kompilačním albu. Přes čtyři minuty dlouhá instrumentálka Time Is Tight ale není jejich původním dílem, Už v roce 1968 ji nahrála R&B kapela Booker T. & The M.G.'s pro film Uptight (zajímavá shoda, že?). Byl to jeden z jejich největších hitů. Clash ji na svých koncertech čas od času použili jako otvírák. I tady se k začínající kytaře postupem nabalují další instrumenty a v závěru i piáno a saxofon v té době pro Clash typický. A i když jde o převzatý kousek, vtiskli mu Clash svůj typický hudební rukopis, opět mistrně skloubili dva různé žánry, tentokrát soul a punk rock. Výsledek v mých uších překonává originál.

3. MÍSTO: Durango 95
KAPELA: Ramones
ALBUM: Too Tough To Die (1985)
Asi málokdo (včetně mě) by v necelé minutě instrumentální smrště nazvané Durango 95 hledal něco složitého nebo zvlášť zajímavého… ale to by se pletl. Asi jediná instrumentálka Ramones, jejímž autorem je Johnny, představuje klasický případ ramonské muziky. Rychlá jednoduchá a přímá. Dělí se na dvě části, tvořené třemi stejnými akordy, které se hrají třikrát… nic složitého.
Díky svému názvu si ale song zaslouží ještě pár řádek navíc. Jméno Durango 95 odkazuje ke stejnojmennému autu z novely Mechanický pomeranč od Anthonyho Burgesse. Tahle dost psychopatická kniha byla zfilmována v roce 1971 a roli Duranga 95 si zahrál šedivý Probe 16. Dvoudveřový futuristický sporťák je dnes obrovskou raritou, existuje totiž pouze ve třech provedeních. Je jen škoda, že Ramones tenhle song neotextovali. Temná aura Mechanického pomeranče mohla stvořit velmi působivou skladbu… i tak ale solidní počin. Můj oblíbený.


2. MÍSTO: Action Man
KAPELA: Professionals
ALBUM: co já vím…
Stříbrného finalista zůstal zapomenutý a to i ve světě punku. Stejně jako "jeho" kapela. Action Man, těžko říct, jestli odkazuje k oblíbené dětské figurce, (to se vždycky u instrumentálek tak nějak nedá posoudit) se objevil jako B strana prvního singlu Professionálů, kde jistil skladbu Just Another Dream. Za mě by si klidně mohly místa prohodit, protože Action Man vede na celé čáře!
Svému jménu nezůstává nic dlužen, je to energická akční skladba, plně ve stylu Stevea Jonese. Takže syrová kytara hrající rokenrolové riffy. Celkově výtvor působí jako celistvá skladba, jíž pouze chybí text, což ji odlišuje od těch ostatních. Bohužel, stejně jako ostatní profesionální skladby trpí nepříliš kvalitním zvukem. Je to ale jen drobný detail.
Ta akce je skvělá!

1. MÍSTO: Listen
KAPELA: The Clash
ALBUM: Super Black Market Clash (1993)
Opět tu máme Clash, kteří nám přiváží dnešního vítěze. A i Listen, ač nezpívá, v sobě skrývá zajímavý příběh. Byla to totiž úplně první skladba, kterou Clash hráli pro živé publikum. Typický basový úvod vznikl nedopatřením přímo na pódiu. Paul hrál stále vyšší a vyšší tóny na svém nástroji, což zbytek skupiny pobavilo a uvolnilo to napětí prvního vystoupení.
Listen se později dočkala i studiového zpracování… a protože šlo o instrumentální skladbu (za bicími ještě seděl Terry Chimes), zněla jako podkres pod rozhovorem s kapelou. Plnohodnotné místo na albu dostala až roky po rozpadu Clash, na kompilačce Super Black Market Clash… v roce 1993. Plně si to místo zasloužila, já osobně ji mám hodně rád a patří mezi moje vůbec nejoblíbenější v diskografii Clash. O base už jsem mluvil, bicí taky super… ale hlavně tady dokonale fungují dvě kytary, které třeba Action Man plně nevyužil. Listen má tři hlavní pasáže a s každou další vteřinou se zlepšuje, zvlášť po druhé minutě skvěle graduje. A ten zpěv v ní vůbec nechybí… jak pravil jeden smazaný komentář na YouTube: "Shut up and Listen!"
Není potřeba víc dodávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama