Když název (z)klame: The Clash: Combat Rock (recenze)

19. září 2016 v 20:04 | C Jay |  Recenze
Musím přiznat, že na málokteré album jsem se před poslechem těšil tak, jako na Combat Rock. Poslední placka klasické sestavy Clash k tomu měla všechny skvělé předpoklady: už ten úderný název… a domovským elpíčkem Should I Stay Or Should I Go je právě tato deska! Někdy je ale lépe nadšením šetřit…



RECENZE
Název Bojový rock zní skutečně skvěle (i když si nedělám iluze, že ho Clash mysleli docela jinak). Je to potřeba, protože to musí táhnout i za obal, který se prostě nepovedl. Velmi jednoduchý portrét Clash na železničních kolejích postrádá šmrnc dřívějších coverů, Paul a Mick se na vás navíc ani nedívají a Joe se schovává. Co mi ale nejvíc vadí, je rámování fotky! To je vždycky velmi problematické a často i zbytečné (Kiss a jejich Dressed To Kill by mohli vyprávět). Fotku celkově hodnotím jako nepovedenou, bez nápadu, bez zjevné spojitosti s albem… a ta zeleň kolem taky nevypadá cool, fakt ne…
Na abu najdeme celkem dvanáct skladeb, což odpovídá jedné desce Sandinisty! Pozůstatky téhle hodně experimentální nálože se smíchaly se zvukem London Calling a vzniklo z toho Know Your Rights. Zhudebněný manifest filozofie Clash se stal takovým nedoceněným hitem. Já osobně ho nevyhledávám, ale oceňuji zpracování, které se velmi blíží živým koncertům Clash, kde Know Your Rights také často zněla. Vlastně to ani není píseň, protože Joe spíš recituje, než zpívá… osobně bych ji ale nedal jako otvírák.
Car Jamming určitě zaujme svým intrem na bicí. Je to asi její nejsvětlejší moment. Skladba sice nikde neselhává (snad až na ty ženské zpěvy), ale něco jí chybí k tomu, abyste si ji pamatovali. Pokud vás neokouzlí na první poslech, bude těch dalších pokusů potřebovat hodně…
Dost pochybností, nastal čas pro vlaječky s číslem jedna! Je tu Should I Stay Or Should I Go! Potřebuje tahle skladba nějaký komentář? Prostě klasika, jediný zlatý hit kapely, miláček rockových rádií. Myslím, že každý fanoušek Clash musí mít tuhle pecku rád, mnoho z nich určitě ke Clash přivedla (jsem mezi nimi). Dalo by se o ní mluvit i hodiny, takže si něco ještě schovám na případný song týdne…
Druhý hit Combat Rocku, Rock The Casbah, dostaneme hned nato. Jinak je ale úplně jiná. Ani ne tak tématem jako hudebním zpracováním. Hlavní linku hraje klavír a kytara, jež zní skutečně zvláštně, tu je až na čtvrté koleji. Člověk si na to musí zvyknout… pak se mu zalíbí refrén a postupem i zbytek songu. Palec nahoru! Kapela k němu natočila i zajímavý klip v Texasu. Provokativní cesta žida a mohamedána na koncert Clash musela dráždit už tehdy…. Docela by mě zajímalo, jak by na některé hysterky unešené z Evropo, dýchej, působil dnes… Pozoruhodné rovněž je, že za bicími sedí navrátivší se Terry Chimes, přestože Topper se podílel na nahrávání i složení instrumentální linky…
Fanoušky Paula Simonona určitě potěší Red Angel Dragnet, kde se charismatický basák ujímá hlavního vokálu. A protože Paul se hlavní měrou podílel na seznámení kapely s reggae, je i tento kousek laděn do reggae stylu. Jen to asi může omluvit jednu z nejméně povedených skladeb celé desky. Odvrácená tvář Sandinisty opět zírá ze tmy!
Na stejné vlně jede i Straight To Hell. Ten název je ironicky přesný. Píseň mně osobně připomíná Justice Tonight… a tu nemám moc rád. I když Straight To Hell je z těhle tří reggaeček jasně nejposlouchatelnější. Ale těch pět a půl minuty je vážně výzva.
Clash chuť experimentovat nepřešla ani na Overpowered By Funk. Zrůdný mix osmdesátkového soundu, reggae a pokusu o rapování je skutečnou zkouškou posluchačovi trpělivosti… a že ten je po zkušenostech se Sandinistou už zvyklý na leccos.
Na normálnější časy se blýská, když přichází Atom Tan, protože při prvních vteřinách nemáte nutkání nekontrolovatelně zvedat obočí! Přesto i tahle píseň má do nějaké hitovosti poměrně daleko… ale aspoň netrvá dlouho. Název se ale povedl, Atom tan je typická clashovina (atomové opálení).
Přichází Sean Flynn, kus zavádějící nás do hrozného prostředí vietnamské války. I tohle je hodně reggae, mísí se tu ale spoustu dalších nástrojů a především jihoasijské aranžmá na začátku songu je originální… Sluší se ještě připomenout toho, jehož jméno skladba nese. Sean Flynn byl americký herec a fotograf, který zahynul právě během focení války ve Vietnamu…
Kdo z fanoušků Clash zároveň obdivuje i poezii Allena Ginsberga, měl by nastražit uši při následné Ghetto Defendant. Proslulý beatnický básník totiž přijal pozvání kapely a odrecitoval část vokálů. Jeho práci znám sice jen okrajově, ale kdyby měla být zhudebněna, zněla by pravděpodobně přesně takhle! S Joem vytvořil Ginsberg velmi zajímavou dvojici a i když by tohle člověk asi neposlouchal každý den, je to zajímavý zážitek!
Po několika skladbách lehce za hranou snesitelnosti přichází Inoculated City. Můj osobní favorit, tuhle skladbu mám hodně rád, protože přináší do Combat Rocku závan normálnosti. Kapela ji založila na začátečnické kytarové vyhrávce a do ní zpívá příjemnou melodii o nepříjemných věcech (jako obvykle). Song existuje ve dvou verzích (2:11 a 2:43). Ta delší obsahuje i úryvek z jedné britské reklamy na čisticí prostředek 2000 Flushes. Neptejte se mě, proč tam je, to fakt nevím… Vysvětlení, co dělá reklama na čistič záchodu v protiválečné písni, snad ani neexistuje.
A jakkoli se otvírák příliš nepovedl, závěr naopak zvolila kapela mistrovsky. Death Is A Star jsme tu už měli. Je tedy zbytečné mluvit o její podmanivé atmosféře, textu a nahrávání. Koho tahle pecka uchvátí, může se podívat na úplně první song týdne na tomhle blogu a dozví se všechno potřebné…

HODNOCENÍ
Asi už je vám jasné, proč jsem byl z Combat Rocku tak zklamaný. Čekal jsem punkový nářez a dostal rozplizlou reggae desku. Špatně nastavené očekávání ale není důvodem tenhle výtvor shazovat. Combat Rock je v mnohém jako desky Patti Smithové. Člověk na něj musí mít náladu (a v tomto případě se nesmí nechat svést od Should I Stay Or Should I Go). A když ji má, dostane velkou nálož všemožných dojmů, což je určitě taky plus. Případně nechť dá albu více šancí.
Nechci ale jen chválit. Skladby jako Red Angel Dragnet nebo Overpowered By Funk ustojí bez skřípění zubů jen málokdo. Clash leckde překročili práh únosnosti. Oproti jiným album tohle LP taky nedrží tak dobře pohromadě, nemá jednotný směr, spíš se rozbíhá cikcak různými směry. Asi za to může jeho problematický zrod. Projekt pátého alba Clash se původně jmenoval Rat Patrol From Fort Bragg a produkoval ho Mick Jones. Kapela ale nebyla z jeho práce nadšená, takže se deska nahrávala znovu. Byl to jen jeden z mnoha konfliktů Micka a Joea, který vyústil v odchod/vyhazov charismatického kytaristy… Rat Patrol je dnes volně dostupný i na YT.

Takhle nějak mohlo vypadat album Rat Patrol From Fort Bragg. Taky nic extra, spíš fotka na plakát než na desku...

Paradoxně největší stín ale na Combat Rock vrhá jeho korunní klenot. Should I Stay Or Should I Go je skvělá skladba, ale na desku se vůbec nehodí. Její komerční rockový charakter vedle experimentálních tracků vypadá asi jako růže, co vyrostla na stepi. Oboje je svým způsobem krásné, ale každého nejdřív zaujme růže… a na step se už možná ani nepodívá. Kdyby tahle pecka zůstala jen na singlu, asi by to bylo lepší…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama