Jak to taky jde... Green Day: Warning (recenze)

4. srpna 2016 v 10:07 | C Jay |  Recenze
V dnešní recenzi se podíváme na album ve své době rozporuplné, dnes takřka zapomenuté. Na koncertech ho už řadu let neslyšíme a není pravděpodobné, že by se to v nejbližší době mělo nějak obrátit. Potkal tento osud album Warning právem, nebo nikoliv?



RECENZE
Chtělo by se říct, že ano. Po Insomniacu, který se ještě svezl na vlně popularity Dookie, následoval žánrově rozrůzněný Nimrod. A o tři roky se objevil nejistý nástupce. Už jeho název v podstatě nabádá k ostražitosti: varování, uslyšíte neslýchané! Green Day se tady pustili do hudby, kterou jsme od nich dříve slýchali buď málo, nebo vůbec. Vyznění se zjemnilo, mnohem více se prosadily akustické nerockové nástroje. Také v témata přineslo Warning odlišná.
Začneme obalem. Už zde dochází ke změně. Kapela se totiž poprvé (a taky zatím naposled) rozhodla živě zapózovat. Výsledkem jejich snahy je však rozpačitý. Vidíme černobílou, navíc rozmázlou fotku skupiny jdoucích po ulici, velký nápis Green Day a nevýrazný Warning. Graficky to není žádný zázrak a ani rčení v jednoduchosti je síla, v tomto případě nefunguje. Zadní fotografie je o něco málo lepší.


První dojem tedy nic moc. Taky úvodní skladba napovídá, že věci se mění. Jmenuje se Warning a je to první titulní píseň Green Day. Názvem to však nekončí, protože k uším se line hudba, hodně rozdílná od toho, na co jsme bývali zvyklí. Green Day se akustice nevyhýbali už dříve, tady ji však BJ bere do ruky i v písni, kterou by jinak nejspíš hrál na kytaru elektrickou. Píseň jako taková není špatná, ale to na post titulního songu nestačí. Najdeme tu lepší věci.
Bude to další, jménem Blood, Sex And Booze? Zajímavý název, zajímavé intro. Opět spíše pomalejší a měkčí kus (navzdory rockovějšímu pojetí než u Warning), který se sice ve stylu Green Day postupně rozjíždí, ale stále to ještě není ono.
Vzestupná tendence ale pokračuje a ústí v jeden z nejlepších songů na celé desce, Church On Sunday. Tady se do toho kluci konečně pořádně opřeli, píseň má skvělou melodii jak instrumentálně, tak vokálně, skvělý bicí part a také text. Možná vám došel i jiný důvod, proč mám Church On Sunday rád. Při jejím poslechu se člověk neubrání myšlence podobnosti se Sassafras Roots z Dookie. Obě písně jsou založeny na stejných akordech.
Následuje skákavý rytmus Fashion Victim. Tento kousek se už víceméně nese ve stylu rocku. Neurazí, ale ani příliš nenadchne, chybí mu větší hitovost, která si na této desce vybrala jiné. Mezihra a závěr navíc silně připomínají Hitchin' A Ride.
Pokud jste příznivci svižnějších věcí, jistě vás zaujme Castaway, nejrychlejší skladba na desce. Tu lze hodnotit pozitivně, je svižná a má dobrou melodii. Výborně slyšíme Mikeovu basovku. Za zmínku stojí i text, kde BJ zpívá o tom, že jeho kamarádi ho budou nenávidět za to, že vydal desku Warning.
Poté se uši naplní zlověstnou melodií, přichází Misery, dlouhý, dlouhý song. Pomalá, temná skladba vyprávějící o několika nešťastných osudech bezesporu patří k vrcholům LP. Její atmosféra je velmi působivá, na exotičnosti jí dodávají také atypické nástroje, jako harmonika nebo mandolína. Nepatřím mezi příznivce dlouhých písniček, ale tady to vůbec nehraje roli, Misery prostě musíte slyšet až do konce!
Album se láme do druhé poloviny skladbou Deadbeat Holiday a vracíme se na rockovější vlnu. Píseň má podobné tempo a vyznění jako Church On Sunday, určitě tedy neurazí. Je to však jakýsi podivný slepenec. Ve sloce slyšíme nápěv ne nepodobný Mass Hysteria (i když ta je mladší), refrén naopak až příliš připomíná No Pride z Insomniac.
Myšlenkám na nápadné shody se nevyhneme ani dále, protože následuje houpavá Hold On s harmonikovým partem jako vystřiženým z I Should Have Known Better od Beatles. Nebudu však přehnaně škodolibý, tady podobnost končí. Hold On hodnotím jako jednu z nejlepších a mých nejoblíbenějších na desce. Má skvělou melodii a dokonale zde funguje pojetí muziky, které na Warning selhává. BJ jej věnoval svému kamarádovi.
Střídá ji svižný song s ostrým názvem Jackass. I přes své tempo a text je to spíše jemnější, popovější song. Zapadá tedy více než dobře právě na Warning. Proslýchá se, že je o blink-182…
Dostáváme se k "malému hitu", písni Waiting. Tady je ta podobnost, tentokrát s Downtownem, tak do uší bijící, že musela být úmyslná! Melodii má píseň hezkou což o to, otázka však zní, nakolik je za ni vděčná předloze. To její hodnocení (alespoň v mých uších) snižuje. Je to škoda, protože se vůbec nejedná o špatnou skladbu.
Předposlední místo patří "velkému hitu" nazvaném Minority. Tady naopak nelze než chválit! Úžasná chytlavá melodie, vyvážené zapojení nástrojů, skvělý text. A sólo na harmoniku! Spolu s Hold On je to příklad toho, jak nové pojetí muziky Green Day může šlapat! Jediná také přežila do současnosti. Před pár týdny ji Green Day předváděli v rámci svého turné k Revolution Radio!
Již tradičně se s kapelou loučíme pomaleji a jemněji. A poslední stopa je i tradičně dobrá. Ryze akustická Macy's Day Parade sází na houpavou (pří)jemnou melodii a znovu je třeba vyzdvihnout i text, odsuzující materialismus. Mínusem by mohla být délka a celkové pojetí písně, které je trochu rozvláčné. Ale díky tomu, že se už jedná o poslední skladbu, to příliš nevadí… proč pořád spěchat?

HODNOCENÍ
Album se celkově hodnotí poměrně obtížně. Protože když ho doposloucháte, určitě nemáte špatný pocit: slyšeli jste dvanáct líbivých, pohodových písní, které neurazí a mohou oslovit. Paradoxně nejvíce však albu škodí právě nápis Green Day na obalu. Fanoušek této kapely by si nejspíš, zvláště po třech letech čekání, představoval něco trochu jiného. Odrazilo se to i na prodejnosti. Warning po třech platinách svých předchůdců bylo pouze zlaté.
Větším problémem je jiná věc. Narazili jsme na ni několikrát. Tím jsou opakující se hudební motivy z některých starších věcí. Tomu se samozřejmě nejde vyhnout, zvláště když skupina hraje už dlouho, ale na Warning se to hromadí přes míru. Působí to dojmem, jako by Green Day postupně docházely nápady a už se pomalu začínali opakovat. To nikdy není dobré znamení. Warning stálo na počátku úpadku popularity kalifornského tria, z něhož se dostalo až o pět let později s Americkým Idiotem. V této souvislosti je třeba zmínit ještě jednu věc: textově se kapela posunuje od jednoduchých slok o vlastních problémech k problémům společenským, což je věc naplno propukající v obou rockových operách, které kapela v příštích deseti letech vydá…
Přeze všechno řečené myslím, že při hodnocení nemusíme být až tolik přísní. Warning nabízí prostě jiný posluchačský zážitek, který rozhodně není tak špatný, jak by se mohlo z jeho pověsti zdát…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama